Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 199/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 20. 5. 2003, č.j. -13, zastavil (exekuční) řízení a rozhodl o jeho nákladech. Soud prvního stupně uzavřel, že oprávněný, i když byl o nezbytnosti doložit nástupnictví poučen, neprokázal způsobem uvedeným v , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), že na povinnou přešla nebo byla převedena povinnost, jejíž vymožení požaduje (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 6. 1996, sp. zn. , jako osobu povinnou označuje P. P., s. p.). Uvedené pochybení pokládal za nedostatek návrhu na nařízení exekuce, jehož důsledkem je zastavení exekučního řízení ( ).

Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně „změnil“ tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) zamítl, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že oprávněný nedoložil (a ani netvrdil v tomto směru rozhodné okolnosti), na podkladě jakých skutečností se povinná stala právním nástupcem P., s. p., tedy nesplnil procesní povinnost, kterou mu ukládají ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), popřípadě Odrazem nesplnění uvedené procesní povinnosti je podle odvolacího soudu zamítnutí návrhu (pro nedostatek věcné legitimace povinné).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, jímž namítá, že zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) pro neprokázání přechodu vymáhané povinnosti je možný „pouze v případě, že stav dokumentace v řízení znemožňuje pokračování řízení ve věci samé.“ Soudu prvního stupně současně vytýká, že „buď ztratil nebo nedostatečně zohlednil doklady, které byly k původní verzi připojeny …“ Přechod práv a povinností byl – argumentuje dovolatel – příslušnými státními orgány i soudy „zanedbán“ natolik, že více než „17 přechodů subjektivity a pasivní legitimace dovoluje závěr o machinacích s právy a povinnostmi odpovědného subjektu.“

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení (ve spojení s , odst. 2 , ) je dovolání přípustné proti rozhodnutí, kterým odvolací soud změnil usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce). Rozdílnost (nesouhlasnost) rozhodnutí soudů obou stupňů (tzv. diformita) je základem, z něhož se odvíjí přípustnost dovolání ve smyslu uvedených ustanovení. O nesouhlasná rozhodnutí jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovené účastníkům jsou podle závěrů těchto rozhodnutí odlišné. Diformitou nelze ovšem rozumět rozdílné právní posouzení, pokud nemělo vliv na obsah práv a povinností účastníků, ale jen takový závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků. Okolnost, jak odvolací soud formuloval výrok svého rozhodnutí, tedy zda odkázal na ustanovení nebo , není sama o sobě významná; podstatné je porovnání obsahu obou rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 1998, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9/1999 pod č. 52, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 1/2000 pod č. 7). V daném případě soud prvního stupně i odvolací soud dospěly ke shodnému závěru, totiž že oprávněný nedoložil k tomu způsobilými listinami přechod (převod) povinnosti ze subjektu označeného v exekučním titulu na povinnou. Okolnost, že odvolací soud – vycházeje ze shodného závěru – návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) zamítl, představuje toliko formální „změnu“ usnesení soudu prvního stupně, který z týchž důvodů řízení zastavil. Usnesení odvolacího soudu je tudíž potvrzujícím rozhodnutím a přípustnost dovolání – oproti očekávání dovolatele – podle není dána.

Dovolatel se rovněž mýlí, opírá-li přípustnost dovolání o ustanovení ; odvolací soud totiž nepřezkoumával usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o procesním nástupnictví účastníka, o zastavení řízení podle , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka ( ), o přistoupení dalšího účastníka ( ) a o záměně účastníka ( ).

Je-li tedy napadeným rozhodnutím usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c/ (srov. ). Protože užití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), lze o přípustnosti dovolání uvažovat již jen z pohledu ustanovení , jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po stránce právní. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (, věta první, ).

Oprávněný – jak se podává z obsahu dovolání – nenamítá, že odvolací soud vystavěl své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci, jinými slovy, nevytýká – ve vztahu k jím předloženým listinám v daném exekučním řízení – mylné posouzení otázky přechodu (převodu) povinnosti z exekučního titulu. Za regulérní námitku v tomto směru nelze mít tvrzení, podle něhož je „dokumentace“ postačující pro vyhovění návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) proti povinné, ani tvrzení o ztrátě či nedostatečném zohlednění (blíže nespecifikovaných) dokumentů.

Absence dovolacího důvodu podle znamená, že tu není prostor pro vyhodnocení napadeného rozhodnutí jako zásadně právně významného; odtud současně vyplývá závěr, že podmínky přípustnosti dovolání nejsou dány ani podle ustanovení Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (, věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , věty první, a (povinné v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. ledna 2005

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu