Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1225/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2004, č. j. -70, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 8. prosince 2003, č. j. -54, není přípustné podle , , v platném znění (dále jen „“) a nebylo shledáno dovolacím soudem přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Jelikož je přípustnost dovolání v posuzované věci spjata se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

V rámci způsobilého dovolacího důvodu ( ) žalobce otevřel dovolacímu přezkumu otázku, zda žalovaná jednáním, jímž podle tvrzení žalobce iniciovala jeho psychiatrické vyšetření, a jednáním spojeným se stavebními úpravami darované nemovitosti vzhledem k okolnostem, za nichž k jejich realizaci došlo, naplnila jednu z podmínek pro vrácení daru ve smyslu , , v platném znění (dále jen „obč. zák.“), neboli žalobce napadl správnost právního závěru odvolacího soudu, že v dané věci nelze chování žalované vůči žalobci právně kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů podle obč. zák. Řešení této otázky však postrádá významový přesah do širšího kontextu soudní praxe, neboť se týká jen tohoto konkrétního případu. Otázku výkladu pojmu hrubého porušení dobrých mravů je totiž třeba posoudit v každém jednotlivém případě individuálně s přihlédnutím ke všem zvláštnostem daného případu a závěry o naplněnosti či nenaplněnosti podmínky hrubého porušení dobrých mravů v konkrétním případě tak nelze zobecnit (nelze učinit jeden obecný závěr pro všechny možné situace). Předchozí soudní rozhodnutí mohou být jen určitým vodítkem při rozhodování soudu v jiné, konkrétními okolnostmi determinované věci. Dovolací soud se navíc již opakovaně vyslovil ke kvalifikaci hrubého porušování dobrých mravů obdarovaným ve vztahu k dárci a členům jeho rodiny, včetně jeho intenzity, jako podmínky vrácení daru podle obč. zák. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. února 2001, sp. zn. , publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck - dále jen „Soubor“, svazku 3, pod č. C 276, popř. rozhodnutí ze dne 29. dubna 2003, sp. zn. , publikované v Souboru, svazku 25, pod č. C 1883, a rozhodnutí ze dne 12. února 2004, sp. zn. , publikované v Souboru, sešitu 28, pod č. C 2503).

Vzhledem k řečenému již bylo nadbytečné zabývat se další námitkou žalobce směřující proti právnímu závěru odvolacího soudu, že „žaloba na určení výlučného vlastnictví žalobce pouze k jedné ideální polovině nemovitostí by nemohla být úspěšná ani tehdy, pokud by byly splněny zákonné předpoklady § 630 obč. zák., a to proto, že se lze úspěšně domáhat pouze vrácení celého daru, tedy všeho, co bylo darováno smlouvou“, neboť i kdyby dovolací soud uvedený právní názor odvolacího soudu neshledal správným, neměla by tato skutečnost vliv na výsledný závěr dovolacího soudu. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je totiž jednotná potud, že založil-li odvolací soud závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku současně na dvou na sobě nezávislých důvodech (jak tomu bylo i v této posuzované věci), pak sama okolnost, že jeden z nich neobstojí, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, jestliže obstojí důvod druhý (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 17/1998, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , uveřejněný pod R 25/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

K vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), jakož i k vadám podle , a b/ a dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle nezakládají.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky je proto podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalované v této fázi řízení nevznikly prokazatelně žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobci právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 20. ledna 2005

JUDr. Blanka Moudrá, v.r.

předsedkyně senátu