Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1382/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. 11. 2001, č.j. -39, zamítl žalobu s návrhem na určení, že žalobkyně je nájemkyní bytu č. 9, I. kategorie, o velikosti 2+1, v 5. podlaží na ulici K. 70 v B. (dále „předmětný byt“ nebo „byt“) a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobkyně neprokázala, že trvale žila se svým dědečkem F. Ř., předchozím nájemcem předmětného bytu ve společné domácnosti v den jeho smrti; nemohlo na ni proto přejít právo nájmu bytu podle 706 odst. 1 obč. zák., byť splnila druhou zákonnou podmínku - neexistenci vlastního bytu.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 22. 10. 2003, č.j. -54, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud přisvědčil skutkovým zjištěním a závěrům soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci, na základě něhož byla žaloba na požadované určení zamítnuta.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení a v němž uvedla, že „k důvodnosti dovolání odkazuje na ustanovení a co se vad týče na ust. ( /1/c/posl. věta, 229/3 a jiné vady) “. Zásadní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v otázce „provádění důkazů“, neboť důkazy listinami nebyly řádně provedeny v souladu s příslušnými ustanovení , v otázce, „jak v obdobných typech soudního řízení nahlížet (hodnotit) na výpovědi vesměs nájemníků sousedních bytů, pořízených přímo vlastníkem domu ve fází před zahájením soudního řízení, v otázce „výkladu ustanovení , resp. jeho aplikace“, když soud ji nesprávně poučil o její povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, v otázce „věcné správnosti ustanovení , když ve výčtu v něm uvedeném není …. obsažen předmětný druh soudního řízení, kdy se hmotněprávně oprávněný uživatel bytu domáhá určení svého práva soudním výrokem“, jakož i v otázce „jednání za účastníka řízení, resp. jeho zastupování, jakož i s tím související následné otázce právní moci“. V souvislosti s posléze uvedenou otázkou dovolatelka namítá, že nebylo „dodnes“ doloženo, že by žalovaný měl nějakého zástupce, když ve spisu založené plné moci jsou toliko fotokopiemi. Dovolatelka dále namítá „další vady“, které spočívají v konstrukci důkazního břemena v daném řízení, které je „velmi těžce unesitelné“, v tom, že soudy jí unesení důkazního břemena ztížily tím, že neprovedly jí navržené důkazy, jakož i v nesprávnosti hodnocení důkazů soudem. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém dovolacím vyjádření namítl, že v dané věci nejsou dány podmínky přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení , neboť dovolací námitky směřují převážně k hodnocení důkazů, a že tvrzené procesní vady nemohou přípustnost dovolání založit; navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c) Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle , z něhož ji dovozuje dovolatelka.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu ustanovení je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.

Jak je patrno z obsahu dovolání, dovolatelka spojuje zásadní význam napadeného rozhodnutí jednak s (nesprávným) postupem soudu při provádění resp. hodnocení důkazů, s namítanými zmatečnostními vadami, resp. s jinými vadami řízení, které mohly mít dle jejího názoru za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jednak s úvahami o právní úpravě důkazního břemena v řízení o určení nájemce bytu.

Dovolatelka tu však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b) - přípustné ( ). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Pokud pak z postupu soudu při posuzování podmínek řízení (zastoupení žalovaného) a při plnění poučovací povinnosti dle dovozuje existenci vad řízení uvedených v a odst. 3 , je třeba uvést, že k takovýmto vadám, jakož i k tzv. jiným namítaným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle nezakládají.

Přípustnost dovolání v dané věci nemohou založit ani úvahy týkající se důkazního břemena v řízení o určení nájemce bytu. Judikatura dovolacího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 18. 9. 1997, sp.zn. , uveřejněný pod č. 40 v příloze časopisu Soudní judikatura 12/1998, rozsudek ze dne 20. 2. 2002, sp.zn. , uveřejněný pod C 1016 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 14 a pod č. 44 v časopise Soudní judikatura 3/2002, usnesení ze dne 16. 10. 2002, sp.zn. ), že důkazní břemeno ohledně splnění podmínek přechodu práva nájmu bytu tíží ve sporu toho, kdo jejich splnění tvrdí.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalobkyně podle a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle , , a a zavázal žalobkyni, která po procesní stránce zavinila, že její dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalovanému vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.550,-Kč ( , ve spojení s , ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,-Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a odst. 3 vyhlášky č. 117/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 20. ledna 2005

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu