Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1994/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. 9. 2002, č.j. -61, uložil žalovanému zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 89.770,40 Kč a dále 16% úrok z prodlení ročně z částky 67.000,-Kč od 6. 9. 2002 do zaplacení; současně rozhodl o nákladech řízení. Vycházel ze zjištění, že dne 13. 11. 1993 uzavřeli účastníci smlouvu o nájmu objektu č.p. 240 v K. (dále „předmětná nájemní smlouva“), jehož vlastníkem byl žalobce, že žalovaný nezaplatil ničeho na nájemném za období od února do července 1994, že o žalobě na zaplacení dlužného nájemného bylo rozhodnuto mezitímním rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 č.j. -42, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. -55, tak, že základ nároku je dán, a posléze pravomocně o výši nároku rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 č.j. -63, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. -77, tak, že žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 59.740,-Kč, a co do částky 5.600,-Kč byla žaloba zamítnuta. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 89.770,40 Kč, představující úrok z prodlení za nezaplacené nájemné za shora uvedené období, je důvodná, rovněž tak jako požadavek na zaplacení 16 % úroku z prodlení za období od 6. 2. 1994 do zaplacení. S poukazem na to, že o základu nároku i o jeho výši bylo již pravomocně rozhodnuto, neshledal opodstatněným požadavek žalovaného, aby bylo vyčkáno na rozhodnutí o dovolání, a to i z toho důvodu, že žalovaný tento mimořádný opravný prostředek dosud nepodal.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 22. 1. 2003, č.j. -79, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud shledal správnými a úplnými skutková zjištění soudu prvního stupě a přisvědčil i jeho právnímu posouzení věci včetně požadované výše úroku z prodlení; rovněž tak přisvědčil jeho názoru, že není nutno vyčkávat na výsledek dovolacího řízení ve věci o zaplacení dlužného nájemného. Neshledal důvodným požadavek žalovaného, aby v projednávané věci byla řešena jako předběžná otázka platnost předmětné nájemní smlouvy, neboť tato věc byla pravomocně vyřešena a nelze se jí zabývat znovu ( ).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení a v němž uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Namítá, že dovolací řízení ve věci, v níž bylo rozhodováno o základu nároku, nebylo dosud skončeno, a dovozuje, že předmětná nájemní smlouva je – v části týkající se pronájmu domu – neplatná, neboť „je podle svého obsahu částečně disimulací smlouvy o nájmu nebytových prostor“ a že nárok na nájemné je opodstatněný jen v části týkající se zahrady. Zásadní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že řeší v rozporu s judikaturou („rozhodnutím publikovaným pod č. RC 73/20“) otázku existence základního nároku, vůči němuž je nárok na příslušenství nárokem akcesorickým; v postupu odvolacího soudu, který nevyčkal na výsledek dovolacího řízení ve věci, v níž bylo rozhodováno o základu nároku, spatřuje dovolatel vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c) Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle , z něhož ji dovozuje dovolatel.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu ustanovení je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.

V projednávané věci – jak je patrno z odůvodnění napadeného rozsudku – se odvolací soud nezabýval posouzením platnosti předmětné nájemní smlouvy, ani posouzením opodstatněnosti nároku na nájemné. Jestliže tedy dovolatel spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí s námitkou, že odvolací soud řešil (v rozporu s judikaturou) otázku existence základního nároku, resp. namítá-li neplatnost předmětné nájemní smlouvy, nelze ve vztahu k těmto otázkám shledat dovolání podle přípustným, neboť na jejich posouzení rozhodnutí odvolacího soudu nespočívalo.

Pokud pak dovolatel z okolnosti, že odvolací soud nevyčkal výsledku dovolacího řízení ve věci, v níž bylo rozhodováno o základu nároku, dovozuje existenci tzv. jiné vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), je třeba uvést, že k takovéto vadě (jakož i k tzv. zmatečnostním vadám uvedeným v , a b/ a ), dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle nezakládají.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalovaného podle a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a o skutečnost, že žalobci nevznikly (dle obsahu spisu) prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalovanému právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. ledna 2005

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu