Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 188/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 11. 4. 2003, č. j. E 1375/2001-31, jímž okresní soud podle ve znění pozdějších předpisů (dále též jen “) zastavil výkon rozhodnutí nařízený uložením pokuty podle Se soudem prvního stupně se odvolací soud ztotožnil v závěru, že povinný svou povinnost uloženou mu podkladovým rozsudkem (Vrchního soudu v Praze z 12. 6. 2001, č. j. -78, vykonatelným 18. 8. 2001), totiž doručit oprávněnému omluvu určeného znění, ještě před zahájením vykonávacího řízení (tedy před 8. 10. 2001), splnil zasláním dopisu ze 4. 9. 2001 (č.l. 23). S odvolací námitkou oprávněného, že povinnost splněna nebyla, se krajský soud vypořádal závěrem, že v dopise ze 17. 9. 2001 (č.l. 24) oprávněný skutečnost, že omluvný dopis obdržel, nijak nezpochybnil a že nesouhlasil pouze s tím, že dopis mu byl zaslán prostřednictvím advokáta povinného. Tvrdí-li tedy oprávněný teprve v odvolání, že k průvodnímu přípisu advokáta povinného samotný omluvný dopis povinného připojen nebyl, má odvolací soud jeho tvrzení za nevěrohodné.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , oprávněný uvádí, že je podává „z důvodů uvedených v … a v “ Odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval dalším písemným důkazem (kromě jeho dopisu adresovaného advokátovi povinného ze 17. 9. 2001 /č.l. 24/), a to dopisem adresovaným přímo povinnému, v němž mu sděluje, že omluvný dopis dosud neobdržel; dále pak dovolatel namítá, že odvolací soud „neprovedl dokazování týkající se dopisu právního zástupce oprávněného ze 4. 9. 2001 a nevypořádal se s tvrzením žalobce (správně oprávněného) o váze tohoto dopisu (0.010 kg), která svědčí o tom, že v něm byl vložen pouze jeden list papíru, a že tedy touto zásilkou nemohl být současně zaslán dopis právního zástupce i omluvný dopis povinného.“

Dovolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda je dovolání přípustné, a v tomto ohledu dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání především není přípustné – jak to nesprávně dovozuje oprávněný – podle , jelikož (jediné ve spise obsažené) kasační rozhodnutí odvolacího soudu z 15. 7. 2002, č. j. -13, bylo vydáno v řízení o nařízení výkonu rozhodnutí, zatímco dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým byla exekuce zastavena (dovoláním napadené rozhodnutí bylo tedy vydáno v jiné relativně samostatné fázi vykonávacího řízení). Za tohoto stavu by ovšem dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu mohlo být přípustné jen v případě (viz ve spojení s ustanovením písm c/ ), že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (v tomto ohledu je poučení poskytnuté odvolacím soudem neúplné a tedy nesprávné, srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6. ročník 2003 pod poř. č. 51); ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Protože uplatněným důvodem je dovolací soud vázán ( , věta první, ), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.

Oprávněný, jenž přípustnost dovolání nesprávně dovodil z ustanovení , a tedy pojmu „zásadní právní význam“ ani nepoužil, však argumenty ve prospěch názoru, že podmínky stanovené v , odst. 3 jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu nepřednesl (a k závěru o splnění těchto podmínek nelze dospět ani hodnocením samotných námitek v dovolání vznesených). V dovolání totiž sice na ustanovení (vedle ustanovení , jež ovšem zakotvuje dovolací důvod k založení přípustnosti dovolání podle nezpůsobilý) poukázal, ve skutečnosti mu však žádný obsah nepřiřadil. Jediné, co v dovolání (viz poslední dva odstavce jeho první strany) odvolacímu soudu vytkl, totiž neprovedení dalšího jím navrženého dokazování, je neúplnost skutkových zjištění. Tento dovolací důvod, který je pouze vadou řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), je ovšem také důvodem k založení přípustnosti dovolání podle nezpůsobilým (a to i pro případ, že by řízení takovou vadou skutečně trpělo / věta druhá /).

Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první, jako nepřípustné odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, povinnému náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měl právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení , a výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. ledna 2005

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu