Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 254/2020-47

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 10 362 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 702 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 702 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 660 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 119,19 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 160 Kč, úrok 23,72 % ročně z částky 7 979,95 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 7 979,95 Kč od datum do datum ve výši 8,5 % a zákonný úrok z prodlení z částky 4 277,95 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,5 %, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 702 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 702 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 660 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 119,19 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 160 Kč, úrok 23,72 % ročně z částky 7 979,95 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 7 979,95 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,5 % a zákonný úrok z prodlení z částky 4 277,95 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 %, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 362 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 9 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 260 Kč při úrokové sazbě 23,72 % ročně, s odměnou za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 270 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum, čemuž žalovaný nedostál, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platbu provedl dne datum a do postoupení pohledávky uhradil pouze částku 5 298 Kč. Vzhledem k tomu, že nebyla ze strany žalovaného ke dni datum dlužná částka řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 7 979,95 Kč ode dne datum do zaplacení úrokem ve výši 23,72 % ročně. Pohledávku za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemně. Ke dni postoupení činila pohledávka bez příslušenství částku 10 362 Kč a od tohoto data do sepisu žaloby žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky 10 362 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 7 979,95 Kč a dlužných úhrad ve výši 2 382,05 Kč, a dále příslušenství v podobě kapitalizovaného úroku 3 160 Kč (23,72 % ročně z částky 7 979,95 Kč od datum do datum), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 119,19 Kč (z částky 7 979,95 Kč od datum do datum), úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 7 979,95 Kč od datum a úroku z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z 7 979,95 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínku, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.

2. Dále žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně posoudila při uzavírání úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného, tak, že informace získané od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, byly ověřovány oproti dokladům předloženým žalovaným, a to konkrétně z výplatních pásek a nahlédnutím do insolvenčního rejstříku. Právní předchůdkyně žalobkyně toto posoudila kladně, vycházela přitom i ze scoringového modelu zahrnujícího kritéria, které vycházejí ze statistických dat a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. K prokázání svých tvrzení předložila zákaznickou kartu, do které se zaznamenaly údaje sdělené žalovaným. Žalobkyně upozornila, že ve smlouvě o spotřebitelském úvěru je také uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že příjmení jméno s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných i od zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka.“ Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdkyně splnila podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a tedy že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala v dané věci s odbornou péčí.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě do 7 dnů od doručení vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání a přitom byl poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum náhradním způsobem – formou uložení u pošty. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

5. Zy označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum že společnost právnická osoba poskytla žalovanému při podpisu této dohody částku 9 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se naproti tomu zavázal zaplatit příjmení jméno částku 15 660 Kč, sestávající se z jistiny 9 000 Kč, úroku 1 260 Kč (úroková sazba 23,72 %), poplatku 1 800 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek 3 600 Kč (40 % z výše spotřebitelského úvěru). Tuto částku se žalovaný zavázal platit v hotovosti v 58 týdenních hotovostních splátkách ve výši 270 Kč RPSN činila 195 %.

6. Z Karty zákazníka ze dne datum, která také sloužila pro zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, bylo zjištěno, že žalovaný bydlel v nájmu, což mělo být ověřeno nájemní smlouvou a dokladem SIPO. S žalovaným tehdy žilo v domácnosti jedno nezaopatřené dítě a jeho hlavním zdrojem příjmů byla mzda z pracovního poměru na dobu neurčitou. Čistý příjem žalovaného ze zaměstnání byl částka, což bylo ověřeno z výplatní pásky. Další blíže nespecifikovaný příjem žalovaného tvořila částka částka. Celkové výdaje na bydlení činily částka, osobní výdaje částka, vyživovací povinnost částka, celkem tedy částka.

7.u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum a podacím lístkem, bylo prokázáno, že právnická osoba prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalovanému oznámeno původní věřitelkou, a to dopisem ze dne datum, kterým byl žalovaný zároveň vyzván, aby dlužnou částku 10 362 Kč bez příslušenství (s tím, že o výši příslušenství se má informovat u žalobkyně) ze smlouvy číslo zaplatil na tam uvedený účet č. bankovní účet, a to do 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis byl dán k poštovní přepravě dne datum.

8. Výzvou ze dne datum a podacím lístkem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 15 741,08 Kč nejpozději do datum s tím, že jde o dluh z pohledávky vzniklé na základě smlouvy číslo zároveň žalovanou upozornil, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. Účet, na který má být hrazeno se shoduje s číslem účtu uvedeným v dopise, kterým bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky. Výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum.

9. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

10. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum poskytla spolčenost právnická osoba, jako právní předchůdkyně žalobkyně, žalovanému při podpisu smlouvy částku 9 000 Kč v hotovosti. Žalovaný si tyto finanční prostředky převzal a zavázal se jmenované společnosti vrátit částku celkem 15 660 Kč, z toho 9 000 Kč jako půjčené finanční prostředky a dále 1 260 Kč představující úrok 23,72 % ročně, 1 800 Kč jako poplatek, a dále částku 3 600 Kč jako poplatek za hotovostní inkaso splátek. Uvedenou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 58 týdenních splátkách po 270 Kč. Před podpisem dohody společnost právnická osoba zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že s žalovaným vyplnila Kartu zákazníka ohledně jeho osobních, příjmových a výdajových poměrů, podle nichž měl žalovaný být zaměstnán na dobu neurčitou s čistým příjmem částka měsíčně, což si společnost ověřila výplatní páskou. Společnost dále zjistila, že žalovaný bydlí v nájmu a jeho výdaje s tím spojené činí částka, což si ověřila z nájemní smlouvy a SIPO. Ostatní výdaje částka a výši výživného částka, případně nezaopatřené dítě, které žije se žalovaným ve společné domácnosti, si právní předchůdkyně žádným způsobem neověřila. V Kartě zákazníka jsou rovněž uvedeny další nespecifikované příjmy částka, které taktéž nebyly zjevně žádným dokladem ověřeny. Částka částka se u dalších příjmů nachází vedle čárky značící přeškrtnutí, výpočet použitelného příjmu byl nejprve vypočten na částku částka, která byla poté přeškrtnuta a opravena na částku částka, což odpovídá oněm částka. Za účelem prověření schopnosti žalované splácet společnost právnická osoba nahlédla také do insolvenčního rejstříku. Žalovaný na svůj závazek uhradil celkem částku 5 298 Kč právnická osoba následně dne datum, prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost omámila žalovanému dopisem ze dne datum, ve kterém zároveň vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku ze smlouvy číslo zaplatil na tam uvedený účet žalobkyně do 10 dnů od doručení tohoto dopisu. Dopis byl dán do přepravy dne datum. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedené smlouvy dopisem, který dala do poštovní přepravy dne datum.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

15. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

19. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 9 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

20. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

21. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí a nedostála tak svým povinnostem, které pro ni vyplývají ze ZSU. Pokud se jedná o příjem z pracovního poměru, v zákaznické kartě je sice uvedeno, že výše příjmu byla ověřena z výplatních pásek, avšak již není zřejmé, za jaké měsíce žalovaný výplatní pásky předložil. Další nespecifikovaný příjem ve výši částka nebyl vůbec ničím dle karty doložen, navíc je přinejmenším podivné, že políčko bylo nejdříve přeškrtnuté a následně, zjevně po výpočtu použitelných příjmů (jak napovídá součet celkových příjmů částka a následně přeškrtnutá částka částka u použitelného příjmu a přepsaná na částku částka), doplněno právě o částku částka. V případě výdajů má soud za to, že právní předchůdkyně nezkoumala jejich výši dostatečně. Předchůdkyně žalobkyně taktéž rezignovala na jakékoliv ověření dalších výdajů žalovaného, když tyto uvádí ve výši pouze částka. Ačkoliv k dispozici měla nájemní smlouvu a SIPO, soudu není zřejmé, jaké závěry z těchto vyvodila, když žalobkyně již nemáy k dispozici, ačkoliv jí to ukládá ZSU. Nicméně i v případě, že by žalobkyně doklady, na které odkazuje v Kartě zákazníka, předložila, dospěl soud k závěru, posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr nebylo dostatečně a správné.

22. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, pročež právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

23. Jelikož byla smlouva mezi účastníky absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalovanému, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 9 000 Kč a žalovaný jí vrátil pouze částku 5 298 Kč, pročež jí stále dluží částku 3 702 Kč, když tato částka představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 3 702 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.

24. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni a vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky na účet tam uvedený (účet žalobkyně). Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne datum. Podle § 573 o. z. došlo k doručení zásilky dne datum. Od té doby měl žalovaný lhůtu 10 dnů na to, aby dlužnou částku zaplatil, tedy do datum. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 3 702 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,5 % ročně, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán ( ), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

25. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s  větou před středníkem , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.

26. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 3 702 Kč s příslušenstvím z celkového předmětu řízení ve výši 10 362 Kč s příslušenstvím, které učinila předmětem řízení. Již z tohoto pohledu, s ohledem na výši požadovaného jen kapitalizovaného příslušenství, je tedy zřejmé, aniž by soud konkrétně kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ), že procesně úspěšnější byl v daném řízení žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.