Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
36 C 182/2021
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Dobešovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 26 585,31 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 200 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 5. 6. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se do částky 10 385,31 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 1 777,96 Kč od 5. 6. 2018 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 6 430,83 Kč a úroku ve výši 29 % ročně z částky 17 977,96 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 200 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 5. 6. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se do částky 10 385,31 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 1 777,96 Kč od 5. 6. 2018 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 6 430,83 Kč a úroku ve výši 29 % ročně z částky 17 977,96 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podanou žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s tím, že žalovaná uzavřela dne 22. 12. 2017 s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě byly žalované – po řádném posouzení její schopnosti splácet úvěr - poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit finanční prostředky včetně částky ve výši 11 252 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 662 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 5 340 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 3 250 Kč. To vše se žalovaná zavázala uhradit formou 45 týdenních splátek ve výši 695 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, uhradila pouze částky 700 Kč, 2 100 Kč a 600 Kč a dluží na jistině částku 17 977,96 Kč a na dlužném poplatku částku 8 607,35 Kč. Žalobkyně má dále právo na úhradu úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny a úrok z prodlení od data marného uplynutí lhůty od úhrady poslední splátky žalovanou (dne 5. 6. 2018). Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou současné žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaná uzavřela dne 22. 12. 2017 se společností právnická osoba, IČO, smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě se společnost právnická osoba zavázala žalované poskytnout zápůjčku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou půjčku vrátit i s poplatkem ve výši 11 252 Kč představujícím součet kapitalizovaných úroků za půjčené prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 662 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení a flexibilní splácení ve výši 5 340 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 3 250 Kč v 45 pravidelných týdenních splátkách ve výši 695 Kč, kdy první splátka je splatná sedmý kalendářní den od data uzavření smlouvy a každá následující splátka vždy do konce následujícího týdenního období. Částka 20 000 Kč byla žalované předána v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná stvrdila podpisem na smlouvě o zápůjčce; nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o zápůjčce číslo včetně smluvních podmínek). V rámci smluvních podmínek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 29 % ročně. Při uzavírání smlouvy zápůjčce byla se žalovanou dne 22. 12. 2017 vyplněna tzv. zákaznická karta, v které žalovaná pro účely poskytnutí úvěru uvedla, že její čistý příjem činí 11 817 Kč, což doložila pracovní smlouvou a výplatními páskami, uvedla další čisté příjmy domácnosti ve výši 25 000 Kč (zdroj údajných příjmů neuvedla a nedoložila a rodinný stav uvedla svobodná bez vyživovacích povinností bez partnera), a bydlí v nájmu. Odhadované výdaje uvedla 2 000 Kč, dále má další závazky hrazené ve splátkách ve výši 2 452 Kč u právní předchůdkyně žalobkyně a u jiných společností ve výši 1 500 Kč měsíčně (prokázáno zákaznickou kartou žalované). V rámci smluvních podmínek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 29 % ročně. Podle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila na zápůjčku částky 700 Kč, 2 100 Kč a 1 000 Kč (prokázáno také tabulkou umoření). Dne 2. 7. 2018 žalovaná podepsala prohlášení o uznání dluhu ve výši 29 901,97 Kč ze smlouvy číslo právnická osoba uzavřela dne 20. 1. 2020 s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě níž postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky včetně přílohy); dopisem ze dne 20. 1. 2020 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky společnosti právnická osoba za žalovanou na žalobkyni, zároveň s tím byla žalovaná vyzvána k uhrazení dlužné částky (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky). Před podáním žaloby byla žalov16. 12. 2020 včetně poštovního podacího archu). Z úřední činnosti je soudu známo, že vůči žalované jsou od roku 2012 vedeny exekuce, v roce 2017 byla proti ní zahájena další exekuce.
4. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jelikož všechny rozhodné skutečnosti nastaly za jejich účinnosti.
5. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 86 a 87 zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru (kterým se podle § 2 zákona rozumí i peněžitá zápůjčka), posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
7. Judikatura Evropského soudního dvora (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést (a to i přes tuto podmínku námitky stanovenou v zákoně o spotřebitelském úvěru). Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).
8. V posuzovaném případě je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy a poskytnutím úvěru žalované řádně neposoudila její úvěruschopnost. Žalovaná doložila pouze své příjmy ze zaměstnání 11 817 Kč, další příjmy nedoložila a odhadované výdaje ve výši 2 000 Kč neodpovídají reálným výdajům a úhradou nájemného. Již v době uzavření smlouvy žalovaná měla minimálně dva další závazky, které splácela ve výši 3 952 Kč měsíčně a na majetek žalované byly vedeny četné exekuce, což byla skutečnost pro právní předchůdkyni žalobkyni ověřitelná. Důsledkem nedodržení této zákonné povinnosti věřitele pak byla absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalované poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze jistina poskytnuté částky, snížena o uhrazenou částku 3 800 Kč. Předložené uznání dluhu neexistující závazek (ve smyslu dalších nároků žalobkyně ze smlouvy o zápůjčce) žalované založit nemohl, neboť může mít právní důsledky pouze vůči platně vzniklému závazku (srov. § 2053 a násl. o. z.). Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o. z. ve spojení s § 1958 o. z. ve výši a dle data požadovaného žalobkyní, neboť i když smlouva o zápůjčce byla neplatná, žalovaná věděla, kdy má finanční prostředky žalobkyni uhradit. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.);
9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když poměr úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení byl zhruba stejný (byla zohledněna celá žalovaná částka).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.