Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
32 C 128/2021
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Mráčkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 9 765,69 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 666 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 666 Kč od 13.2.2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zbytku zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 452 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, anonymizováno jméno příjmení, advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 666 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 666 Kč od 13.2.2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zbytku zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 452 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 19.2.2021 po žalovaném domáhala uhrazení částky ve výši 6 666 Kč představující jistinu pohledávky, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 666 Kč od 21.11.2020 do zaplacení, dále částky 849,23 Kč představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, dále částky 100 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, a částky 3 099,69 Kč představující smluvní pokutu. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný a společnost právnická osoba, IČO, (dále jen právní předchůdce žalobkyně), uzavřeli smlouvu o úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky smlouvy o úvěru (dále jen smlouva), na základě které měl právní předchůdce žalobkyně poskytnout žalovanému částku ve výši 12 000 Kč, za což se žalovaný zavázal vrátit částku 14 666 Kč s příslušenstvím do 30 dnů ode dne uzavření smlouvy. Předmět úvěru byl žalovanému vyplacen prostřednictvím 4 plateb na účet bankovní účet, který označil ve smlouvě. Žalovaný dlužnou částku neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny ve výši 6 666 Kč Smluvní pokutu žalobkyně požaduje v částce 3 099,69 Kč. Dále požaduje paušální náhradu nákladů na upomínání v částce 100 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.11.2020, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu žalobkyně neuhradil ničeho.
2. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 22.7.2021.
3. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.
4. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila podáním ze dne 15.7.2021 a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti.
5. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř.
6. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:
7. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 1.7.2019 resp. 4.7.2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to prostřednictvím 4 převodů na bankovní účet uvedený žalovaným ve smlouvě, přičemž žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky včetně poplatku za poskytnutí úvěru v částce 14 666 Kč a úrokem při roční zápůjční úrokové sazbě 270,30%, tj. celkem 2 804 Kč, do 31.7.2019 ( (zjištěno ze Smlouvy o úvěru číslo ze dne 1.7.2021 a 4.7.2021, včetně obchodních podmínek právnická osoba pro poskytování úvěrů splatných jednorázově, z výpisu z účtu číslo číslo). Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena s účinností ke dni 20.11.2020, kdy ke dni postoupení činila dle tvrzení právního předchůdce žalobkyně postoupená částka 10 027 Kč, z toho 6 666 Kč činí původní jistina, 3 261 Kč smluvní pokuta a 100 Kč poplatek (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.11.2020 včetně přílohy označení anonymizováno číslo). Žalovaná byla vyrozuměna dopisem ze dne 4.12.2020 o postoupení pohledávky v celkové výši 10 027 Kč s příslušenstvím na žalobkyni (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 12. 2020 včetně podacího archu). Následně byl vyzván právním zástupcem žalobkyně před podáním žaloby dopisem ze dne 27.1.2021 s tím, že má pohledávku uhradit nejpozději do 12.2.2021 (zjištěno z výzvy před podáním žaloby ze dne 27.1.2021 včetně podacího archu).
8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
9. Na vztah mezi účastníky soud aplikoval ustanovení smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění rozhodném (dále jen o.z.). Žalovaná na straně úvěrované smlouvu uzavřela v postavení spotřebitele a právní předchůdce žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419 , § 420 a § 1810 a násl. o.z.). Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění rozhodném (dále je ZSÚ).
10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
12. Podle § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 věty prvé o.z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
14. Podle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Tato zákonná ustanovení v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008 /48/ zakotvují princip odpovědného půjčování („ responsible lending“). Ústavní soud v souvislosti s tímto principem dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu (viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/2018 ). Podle Ústavního soudu lze učinit závěr, že poskytovatel úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z judikatury citované tímto nálezem - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Soudy proto poskytovatele úvěrů musí vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je splacení dluhu reálné výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli (viz cit. rozhodnutí). K závěru, že splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele musí vnitrostátní soud zkoumat ve všech případech, bylo vedeno řízení o předběžné otázce u Soudního dvora EU. V rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C 679/18, Soudní dvůr EU dospěl k závěru, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
17. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je při zkoumání úvěruschopnosti taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit.
18. Žalobkyně v návrhu v zásadě ani netvrdila, že by právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalovaného, pouze uvedla, že žalovanému byly poskytnuty potřebné informace a vysvětlení, aby mohl sám posoudit úvěr z hlediska jeho finančních možností. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní v otázce splnění předsmluvní informační a kontrolní povinnosti musí zásadně jít k tíži poskytovatele úvěru, jinak by byl narušen soulad se zásadou efektivity (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13 CA Consumer Finance SA v Ingrid Bakkaus and Others). Soud v této věci nemohl žalobkyni při jednání řádně poučit ve smyslu § 118a odst. 1 , 3 o.s.ř. , aby soudu doplnila tvrzení v tomto směru a označila důkazy k jejich prokázání, neboť žalobkyně tím, že se k jednání nedostavila, dobrovolně se tohoto poučení vzdala, a jde k její tíži, že soud nemohl zjistit, zda byla zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované splněna.
19. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně splnila povinnost dle § 86 ZSÚ zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, posoudil soud uvedenou smlouvu pro porušení principu odpovědného půjčování jako neplatnou pro rozpor se zákonem a zjevně narušující veřejný pořádek podle § 588 o. z. a současně dle § 87 odst. 1 ZSÚ.
20. Z uvedených důvodů soud práva a povinnosti mezi účastníky posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, přičemž žalovaný je na základě neplatné smlouvy povinen vrátit to, o co se obohatil, dle § 2991 odst. 2 o.z. Žalobkyni proto soud přiznal právo na zaplacení nesplacené jistiny ve výši 6 666 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne 13.2.2021. Splatnost této částky ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. nastala prvním dnem po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní k plnění. Žalovaný byl vyzván k plnění na základě předžalobní upomínky do 12.2.2021, soud proto přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky po jí uvedeném datu, do kdy měl žalovaný dlužnou částku uhradit. Povinnost žalovaného zaplatit úroky z prodlení vyplývá z § 1970 o.z., výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni dle § 1879 o.z.
21. Lhůtu k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. ve standardní 3 denní lhůtě od právní moci rozsudku, když soud neshledal důvody pro její prodloužení.
22. Pokud jde o nároky nad rámec uvedené částky 6 666 Kč s příslušenstvím, tedy nároky na úroky z úvěru, kapitalizované zákonné úroky nad rámec již přiznaných a poplatky stanovené žalobkyní za poskytnutí úvěru a za upomínky, a smluvní pokutu, pak soud žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
23. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud výrokem III. rozsudku podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 6 666 Kč, žalovaný co do částky 4 048,92Kč (počítáno včetně kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení), a převážně úspěšné žalobkyni tak náleží poměrná část nákladů řízení ve výši 24,42% Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč. Dále odměnou právního zástupce za 3 úkony právní služby po 300 Kč, kdy sazba mimosmluvní odměny za každý úkon právní služby je vyčíslena podle § 14b odst. 1 vyhlášky 177/1996 Sb. , advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT), a které byly zástupkyni žalobkyně přiznány dle § 11 odst. 1 AT za následující služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním žaloby a podání žaloby. Zároveň zástupci žalobkyně náleží paušální částka jako náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) AT za 3 úkony po 100 Kč, a náhrada za DPH 21% z odměny a náhrad zástupce ve výši 252 Kč Celkem činily náklady žalobkyně částku 1 852 Kč, a s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu tak bylo žalované straně uloženo zaplatit žalobkyni 24,42% z nákladů řízení, tj. 452 Kč. Odměnu a náhrady zástupkyně žalobkyně omezil soud v souladu s § 14b AT, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně v zastoupení právní zástupkyně podává obdobné návrhy na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je přitom peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč.
24. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobkyně v třídenní lhůtě k plnění, když soud neshledal důvody pro její prodloužení, s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.