Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 340/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Jiřího Macka v právní věci žalobce M. V., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému M. J., o zaplacení částky 98.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. října 2003, č.j. -120, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze shora označeným rozsudkem potvrdil v pořadí třetí rozsudek ze dne 5. března 2003, č.j. -89, kterým Okresní soud v Mělníku, stejně jako svými předchozími dvěma rozsudky, zamítl žalobu o zaplacení částky 98.000,- Kč s příslušenstvím v plném rozsahu a rozhodl o nákladech řízení (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Podle odůvodnění rozsudku se žalobce v souzené věci domáhal žalobního nároku jako částky, kterou uhradil A. s.r.o. za opravu vad díla, přičemž ji požadoval jednak z titulu náhrady škody způsobené pracemi žalovaného na jím prováděném díle a dále z titulu práva odpovědnosti za vady díla.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že mezi žalobcem jako objednatelem a žalovaným jako zhotovitelem byla uzavřena smlouva o dílo podle ustanovení § 536 a násl. obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), jejímž předmětem bylo zhotovení plotu z materiálu žalobce. Žalovaný dohodnuté dílo nedokončil; žalovaná částka je smluvní cenou, kterou žalobce uhradil za demolici, likvidaci sutě a znovupostavení plotu. Jelikož odstranit nebo nechat odstranit vady díla bez dohody se zhotovitelem umožňuje obchodní zákoník pouze v případě, pokud objednatel uplatnil slevu z ceny díla anebo odstoupil od smlouvy, a taková situace v souzené věci nenastala (žalobce neuplatnil u žalovaného slevu z ceny, ani nevyužil svého práva odstoupit od smlouvy z důvodu jejího podstatného porušení - § 550 ve spojení s § 345 odst. 2 obch. zák.), žalobce nebyl oprávněn si bez dohody se žalovaným nechat odstranit vady díla. Vycházeje z ustanovení § 440 odst. 2 obch. zák., podle něhož uspokojení, kterého lze dosáhnout uplatněním některého z nároků z vad zboží podle § 436 a 437, nelze dosáhnout uplatněním nároku z jiného právního důvodu, odvolací soud dospěl k závěru, že se žalobce nemůže na žalovaném domáhat náhrady škody, jejíž výše odpovídá výši ceny díla, kterou zaplatil třetí osobě v souvislosti s tím, že si nechal odstranit vady díla, aniž využil svého práva plynoucího z vad díla. Proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost opřel o zásadní právní význam napadeného rozhodnutí podle (dále též jen „“). Dovolatel se v otázce důvodnosti dovolání dovolává celého prvního odstavce uvedeného ustanovení, přičemž jako dovolací důvod dále uvádí, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že v řízení bylo prokázáno, že vady díla způsobil žalovaný, přičemž neodpovídá skutečnosti, že by od smlouvy o dílo neodstoupil. Přestože bylo v řízení zjištěno, že od smlouvy odstoupili oba účastníci, nebylo žalobě vyhověno, v čemž spatřuje „nesprávné právní hodnocení věci v záležitosti zásadního významu“. Proto navrhl, aby dovolací soud dovolání vyhověl a vrátil věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Se zřetelem k době vydání rozsudků soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – ve znění účinném od 1. ledna 2001.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí druhý a další rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, kterým soud prvního stupně rozhodl stejně jako ve svém dřívějším rozsudku (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení , pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ).

Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně vyložil.

Nesprávné právní posouzení věci je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, jestliže právě na něm napadené rozhodnutí spočívalo, jinými slovy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.

Jelikož ve smyslu ustanovení věty první je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.

Zásadní právní význam dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud neshledává.

V projednávané věci – jak je patrno z obsahu dovolání – dovolatel založil své výhrady proti jejímu právnímu posouzení odvolacím soudem především na kritice jeho závěru o tom, že žalobce neodstoupil od smlouvy o dílo uzavřené se žalovaným. Podle odůvodnění napadeného rozsudku však nebyl tento závěr pro rozhodnutí odvolacího soudu určující. Odvolací soud, vycházeje z § 440 odst. 2 obch. zák., považoval v souzené věci pro zamítnutí žalobního nároku za rozhodující, že se žalobce nemůže po žalovaném domáhat náhrady škody, jelikož uspokojení mohl dosáhnout uplatněním nároku z titulu práva odpovědnosti za vady, což neučinil. Protože tento určující právní názor odvolacího soudu dovolatel nezpochybnil, nemohl dovolací soud dospět k závěru, že řešení této otázky dovolacím soudem má po právní stránce zásadní význam.

Pro úplnost se podává, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení , nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení (prostřednictvím kterého lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Tento dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost dovolání má být založena podle ustanovení Rovněž k tzv. jiné vadě řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je možné přihlížet jen v případě přípustného dovolání (srov. ), nikoli však v rámci zvažování jeho přípustnosti dle

Za situace, kdy dovolatel založil zásadní právní význam napadeného rozhodnutí na kritice závěru odvolacího soudu o tom, že žalobce od předmětné smlouvy neodstoupil, což však nebylo pro zamítavý výrok odvolacího soudu určující a kdy v dovolání nevymezil jinou právní otázku, kterou by dovolací soud mohl posoudit jako zásadně významnou, je třeba uzavřít, že dovolání není podle přípustné. S ohledem na výše uvedené by tak rovněž nebylo možné se v rámci dovolacího řízení zabývat ani dovolatelem zcela obecně tvrzenou vadou řízení, a to ani v případě, pokud by vymezil, v čem její naplnění spočívá.

Tento závěr s sebou nese posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a Dovolání žalobce bylo odmítnuto, žalovanému však v souvislosti s dovolacím řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 18. ledna 2005

JUDr. Miroslav Gallus, v.r.

předseda senátu