Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1287/2004

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně M. K., zastoupené advokátem, proti žalovanému Městu L., zastoupenému advokátem, o neplatnost odvolání z funkce, o neplatnost převedení na jinou práci a o 48.110,- Kč, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. října 2003, č.j. -48, takto:

I. Dovolání žalobkyně se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že její odvolání z funkce vedoucí odboru správy majetku města a bytového hospodářství učiněné rozhodnutím Městské rady dne 4. 2. 1999 a oznámené dne 8. 2. 1999 je neplatné a že je neplatné i její převedení na pracovní místo referenta Městského úřadu v L., a aby bylo žalovanému uloženo doplatit jí dlužnou část mzdy ve výši 2.830,- Kč měsíčně počínaje únorem 1999 do právní moci rozsudku, přidělovat jí práci podle pracovní smlouvy ze dne 1. 6. 1990 ve znění dodatku a vyplácet za tuto práci mzdu stanovenou v pracovní smlouvě ve znění dodatků a platových výměrů počínaje dnem právní moci rozsudku. Žalobu odůvodňovala zejména tím, že u žalovaného je zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 6. 1990, naposledy ve funkci vedoucí odboru správy majetku města a bytového hospodářství. Městská rada v L. na svém čtvrtém zasedání dne 4. 2. 1999 žalobkyni z této funkce odvolala. Dne 8. 2. 1999 sdělil tajemník Městského úřadu v L. písemně žalobkyni, že ji odvolává s platností od 5. 2. 1992 z uvedené funkce a dne 25. 3. 1999 jí předložil „Pracovní náplň“, ve které jsou jí určeny nové pracovní úkoly s odvoláním na pracovní smlouvu ze dne 9. 2. 1999. Žalobkyně neplatnost svého odvolání z funkce vedoucí odboru správy majetku města a bytového hospodářství (stejně jako jejího dalšího pracovní zařazení) spatřuje v tom, že podle zápisu z jednání městské rady tajemník městského úřadu její odvolání z funkce nenavrhl, ačkoli z ustanovení , o obcích, obecní rada odvolává vedoucí odborů obecních úřadů na návrh tajemníka obecního úřadu. Protože byla žalobkyně v mezidobí zařazena na referentské místo bez toho, aby pro výkon této práce měla pracovní smlouvu, domáhá se, aby jí byl doplacen rozdíl ve výši mzdy, jež jí byla vyplácena, oproti mzdě, která by jí měla být vyplácena, kdyby vykonávala nadále funkci, z níž byla neplatně odvolána.

Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 20. 6. 2000, č.j. -35, určil, že odvolání žalobkyně z funkce vedoucí odboru správy majetku města a bytového hospodářství ze dne 4. 2. 1999 a převedení na místo referenta jsou neplatné, a že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 48.110,- Kč; zároveň rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 5.300,- Kč k rukám „právního zástupce“, advokáta v L. Vycházeje z toho, že žalobkyně byla jmenována vedoucím odboru „SMM a BH“, že na zasedání městské rady dne 4. 2. 1999 byla bez předchozího návrhu tajemníka z této funkce odvolána, přičemž tajemníkovi bylo uloženo učinit následné konkrétní kroky, že „tajemník poté zpracoval dodatek k pracovní smlouvě, pracovní náplň, jež řešily platové podmínky a náplň práce žalobkyně jako referentky, které byly předloženy dne 25. 3. 1999 a které konstatovaly, že s účinností od 8. 2. 1999 vykonává konkrétní práci na základě smlouvy z 9. 2. 1999“, a že žádná taková smlouva nebyla uzavřena a předložena, dospěl k závěru, že navrhovatelka byla odvolána z funkce vedoucí odboru v rozporu s ustanovením a l) , o obcích. Původní funkce žalobkyně (vedoucí odboru správy majetku města a bytového hospodářství) a její pracovní poměr trvá, a proto je neplatné i její převedení na místo referenta. Vycházeje dále z toho, že žalobkyně jako vedoucí odboru má nárok na mzdu ve výši 15.020,- Kč měsíčně a od února 1999 pobírá mzdu ve výši 12.190,- Kč měsíčně a že jí ve smyslu zák. práce náleží plná mzda za práci dle sjednané smlouvy, uložil žalovanému zaplatit jí za dobu 16 měsíců za každý měsíc 2.830,- Kč.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 10. 10. 2003, č.j. -48, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na určení neplatnosti odvolání žalobkyně z funkce vedoucí odboru správy majetku města a bytového hospodářství, na určení neplatnosti převedení žalobkyně na pracovní místo referenta a na zaplacení částky 48.110,- Kč zamítl, a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému „na účet jeho právního zástupce“ na nákladech prvostupňového řízení 3.225,- Kč a na nákladech odvolacího řízení 1.075,- Kč. Na rozdíl od soudu prvního stupně považoval za nerozhodné, že žalobkyně byla odvolána z funkce, i když k takovému postupu rady chyběl předchozí návrh tajemníka. Odvolání z funkce bylo totiž provedeno písemně a doručeno žalobkyni a nezakládá ani důvod neplatnosti podle ustanovení § 242 odst. 1 zák. práce. Jen z těchto hledisek se lze podle odvolacího soudu otázkou neplatnosti odvolání z funkce zabývat. U jmenované funkce je možno zaměstnance z takovéto funkce odvolat bez jeho souhlasu a bez uvedení důvodu; tak tomu bylo v posuzovaném případě. Soud se proto nemůže zabývat tím, zda a jaké důvody existovaly pro odvolání žalobkyně z funkce. Žalovaný nabídl žalobkyni jinou práci předáním pracovní náplně z 12. 2. 1999. Žalobkyně uvedenou písemnost sice nepodepsala, nicméně práce podle uvedené pracovní náplně vykonávala, proto není důvodu pro určení neplatnosti převedení žalobkyně na pracovní místo referenta a důvodný tak není ani požadavek na úhradu rozdílu mezi mzdou, kterou měla žalobkyně jako vedoucí odboru, a mzdou odpovídající funkci, kterou žalobkyně vykonávala.

V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobkyně namítá, že návrh tajemníka na odvolání vedoucího odboru obecního úřadu podle ustanovení je podmínkou, bez které nelze odvolání provést. Absence tohoto návrhu tajemníka znamená, že obecní rada nemůže o odvolání vedoucího odboru rozhodovat, protože tajemník je v tomto směru ve smyslu zákona jedinou osobou, která může odvolání navrhnout. Je přesvědčena, že to, jakým způsobem je v zákoně ustanovena funkce tajemníka obecního (městského) úřadu a jak jsou nastaveny vztahy nadřízenosti a podřízenosti jednotlivých jmenovaných i nejmenovaných funkcionářů, dává právě tajemníkovi úřadu jako „jakémusi personálnímu vedoucímu“ to výjimečné postavení, že pouze on a nikdo jiný má právo iniciovat zahájení „procesu odvolání“. Žalobkyně nezpochybňovala fakt, že byla odvolána, ale proces, jakým se v jejím případě stalo. Nezpochybňuje tedy právo obecní rady odvolat ji z funkce vedoucí odboru, ale postup, jakým k tomu došlo. Výklad ustanovení , jak jej provedl odvolací soud, považuje za nesprávný a ve svém důsledku za protizákonný. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( ) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Protože nebylo zjištěno ani dovolatelkou tvrzeno, že by řízení bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení , a b) a nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, mohl dovolací soud přezkoumat rozsudek odvolacího soudu jen z důvodů v dovolání uplatněných ( ).

Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzovaném případě zjištěno (správnost skutkových zjištění v tomto směru dovolatelka nezpochybňuje), že žalobkyně byla u žalovaného v pracovním poměru na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 6. 1990, naposledy ve funkci vedoucí odboru správy majetku města a bytového hospodářství. Podle usnesení ze čtvrtého jednání Městské rady města L., které se konalo dne 4. 2. 1999, jeho bodu 24/4, městská rada odvolala z funkce vedoucí odboru správy majetku města a bytového hospodářství paní M. K. ke dni 5. 2. 1999, uložila tajemníkovi městského úřadu připravit výběrové řízení na funkci vedoucího odboru „SMM a BH“ a ve spolupráci s p. K. pověřit dnem 8. 2. 1999 jinou osobu vedením odboru „SMM a BH“. Dopisem ze dne 8. 2. 1999 Ing. J. H., tajemník Městského úřadu L., sdělil žalobkyni, že ji odvolává z funkce vedoucí odboru správy majetku města a bytového hospodářství, a to na základě rozhodnutí Městské rady v L. ze dne 4. února 1999.

Pro posouzení, zda odvolání žalobkyně z funkce vedoucí odboru správy majetku města a bytového hospodářství bylo platné, je mimo jiné podstatné, jaký význam má existence či neexistence návrhu tajemníka obecního úřadu na takové odvolání; jen pro tuto právní otázku podává žalobkyně dovolání a jen z tohoto hlediska může dovolací soud rozsudek odvolacího soudu přezkoumávat ( ).

Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době – vzhledem k tomu, že se žalobkyně domáhá určení neplatnosti odvolání z funkce z února 1999 – podle , , ve znění do 30. 9. 1999, tj. do dne, než nabyl účinnosti , kterým se mění , o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, , o zaměstnanosti a působnosti orgánů české republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, , o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů a , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zák. práce“.

Podle ustanovení § 65 odst. 2 zák. práce zaměstnance, který byl do funkce zvolen nebo jmenován, lze z této funkce odvolat. Zaměstnanec se může této funkce též vzdát. Odvolání a vzdání se funkce musí být písemné a doručeno druhému účastníku, jinak je neplatné. Výkon funkce končí dnem následujícím po doručení odvolání nebo vzdání se funkce, nebyl-li v odvolání nebo vzdání se funkce uveden den pozdější.

Odvolání z funkce je právním úkonem, neboť je projevem vůle směřujícím ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují ( zák. práce); vztahují se proto na ně společná ustanovení části páté, hlavy první o právních úkonech (srov. až zák. práce).

Podle ustanovení § 242 odst. 1 písm. a) zák. práce neplatný je právní úkon, který se svým obsahem nebo účelem příčí zákonu nebo jej obchází nebo se jinak příčí zájmům společnosti,

Důvodem neplatnosti právního úkonu podle ustanovení zák. práce není jen rozpor z obsahem a účelem a jeho obcházení, ale i rozpor s obsahem a účelem a obcházení jiných zákonů a dalších obecně závazných právních předpisů, jestliže byly vydány v souladu se zákonem nebo k jeho provedení, popř. na základě zmocnění obsaženého v zákoně. Předpokladem je, že právní normy obsažené v těchto právních předpisech mají kogentní povahu. Právní úkon je v rozporu s obsahem nebo účelem zákona nebo jiného obecně závazného právního předpisu tehdy, jestliže neodpovídá příkazu nebo zákazu právní normy nebo jestliže nesleduje účel v právní normě vyjádřený a jedině dovolený.

Podle ustanovení , o obcích (obecní zřízení), ve znění zákonů č. , č. a č. (dále jen „“), obecní rada zřizuje a zrušuje komise, odbory obecního úřadu, jmenuje a odvolává z funkce předsedy a členy komisí a na návrh tajemníka obecního úřadu jmenuje a odvolává vedoucí odborů obecního úřadu.

Význam návrhu tajemníka obecního úřadu pro platnost rozhodnutí obecní rady o jmenování nebo odvolání vedoucího odboru obecního úřadu vyplývá především z porovnání postavení jednotlivých orgánů obce.

Jak vyplývá z ustanovení věty druhé a a odst. 3 písm. a) a b) , není-li ustanoven tajemník obecního úřadu, je starosta nadřízen všem pracovníkům obecního úřadu a plní funkci statutárního orgánu zaměstnavatele podle zvláštních předpisů, zatímco v obcích, v nichž obecní rada zřídila alespoň dva odbory obecního úřadu, a v obcích, v nichž je pověřený obecní úřad, působí tajemník obecního úřadu, který je nadřízen všem pracovníkům obecního úřadu a plní funkci statutárního orgánu zaměstnavatele podle zvláštních předpisů.

Oproti tomu rozhodování o jmenování a odvolávání předsedů a členů komisí, stejně jako vedoucích odborů obecního úřadu, svěřuje ustanovení výlučně obecní radě. Ta také v souladu s ustanovením jmenuje a odvolává tajemníka obecního úřadu.

Z uvedeného je zřejmé, že, i když tajemník obecního úřadu je nadřízen všem pracovníkům obecního úřadu a plní funkci statutárního orgánu zaměstnavatele podle zvláštních předpisů, o jmenování a odvolávání zaměstnanců uvedených v ustanovení rozhoduje obecní rada. Toto její oprávnění není žádným ustanovením omezeno. Rozhodne-li tedy obecní rada o jmenování nebo odvolání zaměstnance uvedeného v ustanovení , nemůže případný nedostatek návrhu tajemníka obecního úřadu v tomto směru znamenat neplatnost takového rozhodnutí obecní rady. Smysl oprávnění tajemníka obecního úřadu navrhovat jmenování a odvolání vedoucích odborů obecního úřadu je v tom, že tajemník obecního úřadu jako nadřízený všech pracovníků obecního úřadu, plní-li řádně svou funkci, má nejvíce informací o tom, kdo by měl být jmenován či odvolán z funkce vedoucího odboru obecního úřadu. Samo toto (návrhové) oprávnění však nemůže popřít pravomoc obecní rady rozhodovat o jmenování a odvolání vedoucích odborů obecního úřadu, zejména kdyby tajemník obecního úřadu toto svoje oprávnění řádně nevykonával. Oprávnění tajemníka obecního úřadu navrhovat obecní radě jmenování a odvolání vedoucích odborů obecního úřadu tak má povahu pouze procedurální (formální).

Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že obecní rada by mohla v případě, že řádně neplní svou funkci, tajemníka obecního úřadu z této funkce odvolat [ ]. I po odvolání a jmenování jiného tajemníka obecního úřadu by totiž nově jmenovaný tajemník obecního úřadu návrh na jmenování či odvolání vedoucího odboru obecního úřadu nemusel podat. Tak by vlastně bylo obecní radě znemožněno svou (zákonem jí svěřenou) kompetenci v tomto směru vykonávat.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému, který měl v dovolacím řízení plný úspěch a který by tak měl právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení (srov. ), v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný .

V Brně dne 11. ledna 2005

JUDr. Mojmír P u t n a , v. r.

předseda senátu