Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 371/2020-30
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 20 180 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 16 000 Kč od datum do datum ve výši 9,75 %, zákonný úrok z prodlení z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení ve výši 9,75 %, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a částku 4 180 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 16 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 9,75 %, zákonný úrok z prodlení z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 %, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a částku 4 180 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 180 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o zápůjčce, na podkladě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč převodem na účet dne datum a žalovaný se zavázal žalobkyni za poskytnutí zápůjčky zaplatit poplatek 6 000 Kč, přičemž jistina a poplatek byly splatné dne datum, čemuž žalovaný nedostál a na svůj dluh ničeho nezaplatil. K poskytnutí zápůjčky došlo prostřednictvím webové stránky webová adresa, na kterých si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby parametry (splatnost a výši zápůjčky), poté vyplnil formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, čímž učinil návrh na uzavření smlouvy vůči žalobkyni. Poté zaškrtl řádek s textem„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a se zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním.“, čímž žalovaný odsouhlasil znění obchodních podmínek. Smlouva o zápůjčce je podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zaslala na klientem uvedené telefonní číslo, kdy se podle názoru žalobkyně jedná o prostý elektronický podpis. Celkem tedy žalobkyně požaduje částku 18 000 Kč, která je tvořena jistinou a poplatkem ve výši 16 000 Kč a účelně vynaloženými náklady ve výši 2 000 Kč (náklady v souvislosti s prodlením – písemné výzvy, které mají podklad v čl. 2 Smlouvy), a dále požaduje částku 4 180 Kč, která je smluvní pokutou. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou dne datum, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil. Dále žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného dotazem na jeho aktuální zaměstnání a výši jeho příjmu, což ověřila dotazem u zaměstnavatele, dále jí žalovaný zaslal výpisy z účtu za leden a únor 2019, dále žalovaného lustrovala v příjmení a dotázala se na pohledávky po splatnosti.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání a přitom ho poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum náhradním způsobem – formou uložení u pošty. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.
3. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:
4. Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce ze dne datum, že právnická osoba, s. r. o. se zavázala poskytnout žalovanému částku 16 000 Kč oproti závazku žalovaného vrátit tuto částku společně s poplatkem 6 000 Kč, a to do datum, konkrétně ve třech splátkách, kdy první splátka 5 333 Kč byla splatná 30. den po poskytnutí, druhá splátka ve výši 5 333 Kč byla splatná 60. den od poskytnutí a třetí splátka ve výši 5 334 Kč byla splatná 90. den po poskytnutí.. Nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba, s. r. o. V čl. 2 smlouvy byly rozvedeny náklady spojené s prodlením klienta, které přirůstají k listině, a to konkrétně 500 Kč za jednu písemnou výzvu k úhradě. Ve stejném článku byla rovněž ujednána smluvní pokuta, kterou se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v případě, že se dostane do prodlení, ve výši 0,1 % dlužné částky za každý den prodlení. Namísto podpisu žalovaného je na listině uveden PIN číslo.
5. Ze Všeobecných obchodních podmínek právnická osoba, s. r. o. soud zjistil, že k uzavření smlouvy dochází tak, že klient na webových stránkách věřitele vyplní formulář, odešle návrh na uzavření smlouvy, který se opatří prostým elektronickým podpisem ve formě identifikátoru. Následně je potřeba provést ověření totožnosti, které se provádí tak, že je autorizována jeho platební karta, konkrétně tak, že je ze stránek žalobkyně přesměrován na platební bránu, kde zadá údaje své platební karty, čímž provede platbu 1 Kč na účet žalobkyně. Smlouva je pak uzavřena v okamžiku, kdy akceptace návrhu Smlouvy je doručena klientovi na e-mailovou adresu a prostřednictvím jeho uživatelského profilu.
6. Z výpisu z účtu (č. l. 10) vyplývá, že z účtu žalobkyně byla dne datum odepsána částka 10 000 Kč ve prospěch účtu bankovní účet.
7. Z výpisu z účtu žalovaného (č. l. 11-23) č. bankovní účet za leden 2019 bylo zjištěno, že zde měl žalovaný záporný zůstatek, zaslal částka na splátku půjčky, přišly mu finanční prostředky částka od společnosti právnická osoba a dále pouze prováděl platby právnická osoba, a. s . V únoru 2019 měl žalovaný opět záporný zůstatek, kdy mu od stejné společnosti přišla platba částka, opět však jen prováděl platby ve prospěch právnická osoba a. s .
8. Z upomínek bylo prokázáno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky opakovaně, a to dne datum, datum, datum, datum.
9. Výzvou ze dne datum a podacím lístkem bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobkyně touto upomínkou vyzvala žalovaného k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 22 301 Kč do tří dnů s tím, že jde o dluh ze smlouvy uzavřené dne datum a zároveň žalovaného upozornila, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. Výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum.
10. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.
11. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o zápůjčce ze dne datum poskytla žalobkyně bezhotovostně na účet žalovaného dne datum částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem 6 000 Kč ve třech splátkách, kdy první splátka 5 333 Kč byla splatná 30. den po poskytnutí, druhá splátka ve výši 5 333 Kč byla splatná 60. den od poskytnutí a třetí splátka ve výši 5 334 Kč byla splatná 90. den po poskytnutí. K uzavření této dohody došlo tak, že žalovaný na webových stránkách žalobkyně vyplnil elektronický formulář, ve kterém si zvolil výši a splatnost prostředků, který podepsal tak, že namísto podpisu připojil PIN, který mu byl zaslán na číslo mobilního telefonu, které uvedl. Poté byl tento návrh doručen žalobkyni, která jej přijala a dne datum vyplatila žalovanému na jeho účet částku 10 000 Kč. Před uzavřením dohody žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnutou částku tak, že se žalovaného dotázala na jeho zaměstnání a výši příjmu, který si ověřila jak u zaměstnavatele, tak z výpisů z účtu žalovaného za měsíce anonymizováno a anonymizováno rok. Žalobkyně také lustrovala žalovaného v příjmení a dotázala se ho na pohledávky po splatnosti. Žalovaný na svůj závazek nic neuhradil a žalobkyně mu proto celkem 4x zaslala upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky, přičemž každá taková upomínka byla dle čl. 2 smlouvy o zápůjčce zpoplatněna částkou 500 Kč. Žalovaný se v předmětné dohodě rovněž zavázal uhradit žalobkyni 0,1 % denně z dlužné částky, a to od okamžiku, kdy se zpozdí s uhrazením svého dluhu. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedené smlouvy dopisem, který dala do poštovní přepravy dne datum a dala žalovanému možnost splnit dluh do 3 dnů.
12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy..
15. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
16. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
20. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 10 000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
21. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
22. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjem tak tento si žalobkyně sice ověřila dvěma výpisy z účtu, nicméně tyto dva výpisy, které navíc vykazují poměrně odlišný příjem, nejsou dostatečné. V případě výdajů pak žalobkyně zcela rezignovala na jakékoliv zjišťování a ověření, když si výdajovou stránku ani nezjišťovala a z výpisu z účtu nevyplývá nic, z čeho by bylo možné výdaje žalovaného ověřit. Výpisy z účtu v obou měsících vykazují záporný zůstatek a rovněž i sázení žalovaného ve právnická osoba a. s. v rozsahu nemalých částek. Z výpisu z účtů je rovněž evidentní, že žalovaný měl v době sjednávání zápůjčky půjčku, kterou splácel. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, pročež žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to jak příjmové, tak výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného, než prohlásit uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
23. Jelikož byla smlouva mezi účastníky absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalobkyně plnila žalovanému, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému bezhotovostním převodem částku 10 000 Kč a žalovaný jí nevrátil ničeho, proto částka 10 000 Kč představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně, k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal.
24. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky výzvou ze dne datum, kterou zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 3 dnů. Je již zavedenou praxí (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019-109), že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne datum. Od té doby měl žalovaný 3 dny na to, aby dlužnou částku zaplatil, tedy do datum. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 10 000 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 9,75 % ročně, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.
25. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.
26. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na to soud v souladu se zněním z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, kapitalizoval veškeré příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k závěru, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 11 522,97 Kč a neúspěšná co do částky 14 136 Kč z celkového předmětu řízení 19 479,01 Kč. Z uvedeného je naprosto zřejmé, že procesně úspěšnější byl v daném řízení žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.