Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 443/2020
Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr Pavlem Punčochářem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně,
zastoupený titul. jméno příjmení, LL.M., advokátem,
sídlem adresa,
proti
žalované: celé jméno žalované, datum narození,
bytem adresa žalované,
o zaplacení částky 24.559,19 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20.234,19 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % p.a. z částky 20.234,19 Kč ode dne 26. 7. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, o zaplacení částky 4.325 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6.261,37 Kč, spolu s úrokem ve výši 26,28 % p.a. z částky 20.234,19 Kč od 26. 7. 2019 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve zbývající části, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.577,39 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20.234,19 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % p.a. z částky 20.234,19 Kč ode dne 26. 7. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, o zaplacení částky 4.325 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6.261,37 Kč, spolu s úrokem ve výši 26,28 % p.a. z částky 20.234,19 Kč od 26. 7. 2019 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve zbývající části, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.577,39 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu domáhal úhrady shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná se žalobcem uzavřela dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo. Podpisem této smlouvy se staly její nedílnou součástí i úvěrové podmínky. Žalovaná mj. svým podpisem stvrdila, že se seznámila s těmito úvěrovými podmínkami, jakož i že všechna jejich ustanovení jsou jí srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi. Sjednaný úvěrový rámec činil 24.000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené dle uzavřené smlouvy. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého práva, tj. možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky, v případě že se žalovaná dostala do prodlení se splácením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splácením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni 14. 11. 2018 a žalovanou vyzval ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 14. 11. 2018. Nárok žalobce sestává z jistiny ve výši 20.234,19 Kč, poplatků v částce 245 Kč, nákladů na vymáhání dlužné částky ve výši 530 Kč a smluvních pokut ve výši 3.550 Kč a příslušenství.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná.
3. Zdejší soud předvolal na jednání dne 10. 5. 2021 jak žalobce, tak žalovanou. Žalobce byl přípisem ze dne 31. 3. 2021, č.j. číslo jednací vyzván, aby k tomuto jednání předložil soudu originály listinných důkazů ve vztahu k prověření úvěryschopnosti žalované. S ohledem na omluvu právního zástupce žalobce z účasti na jednání nemohl poučit žalobce dle ust. § 118a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,o.s.ř. “), k nedostatku důkazů k tvrzeným skutečnostem, a proto soud při rozhodování vycházel z důkazů předložených žalobcem.
4. Soud zjistil, že na základě úvěrové smlouvy číslo byl žalované poskytnut úvěr, jehož sjednaný úvěrový rámec činil 24.000 Kč. Výše měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky, počet splátek byl sjednán na 72 s tím, že výše měsíční splátky činí 456 Kč a termín splatnosti měsíční splátky je vždy k 20. dni v měsíci. Z výpisu čerpání úvěru bylo zjištěno, že žalovanou byla čerpána částka 23.693,40 Kč (konkrétně dne 21. 6. 2017 v částce 15.565,90 Kč, dále dne 29. 7. 2017 v částce 700 Kč, a téhož dne částka 779,50 Kč, dále dne 2. 8. 2017 částku 6.648 Kč), přičemž žalovaná žalobci na úvěru uhradila celkem 3.459,21 Kč, z čehož na jistině uhradila částku 1.772 Kč. Žalobce dopisem ze dne 14. 11. 2018 vyzval žalovanou ke splacení celého úvěru, který byl žalované zaslán prostřednictvím provozovatele poštovních služeb pod podacím číslem číslo zásilky. Předžalobní výzvou ze dne 20. 6. 2019 byla žalovaná vyzvána prostřednictvím právního zástupce žalobce k uhrazení dlužné částky. Žalovaná v řízení netvrdila, že by na žalovaný dluh byť částečně plnila.
5. Předložená smlouva je svou povahou smlouvou o spotřebitelském úvěru, jak je definován v ust. § 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen,, zákon č. 145/2010 Sb. “), dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Z vyjádření žalobce, jakož i z předložených listinných důkazů žalobcem je patrné, že žalobce nedisponuje důkazy o tom, že před tvrzeným uzavřením smlouvy byla ze strany žalobce splněna povinnost dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , podle něhož věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Ve smyslu tohoto ustanovení věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěryschpnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
6. Nejvyšší soud ČR v rozsudku pod sp. zn. spisová značka uvedl, že povinnost posouzení úvěryschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence. V neposlední řad chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěryschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu tímto zákonem, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech.
7. Z ustálené judikatury dále vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil úvěryschopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.
8. V daném případě žalobce pouze tvrdil, že byla posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále že jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav. Při případné pochybnosti ohledně bonity spotřebitele žalobce prověřuje klienta (spotřebitele) v externích registrech. Žalobce tak provedl kontrolu žalované v registru SOLUS a NKRI, v rámci kterého žalovaná nebyla nalezena, tj. neměla zde záznam. Dále žalobce nahlédl do registru NRKI, z něhož jsou patrné dva úvěry žalované. Soud však dospěl k závěru, že žalobce s ohledem na výše uvedené neprokázal řádné ověření úvěryschopnosti žalované. Nejsou ničím doloženy přezkoumatelné základní příjmy a výdaje žalované. Jelikož žalobce nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , musel soud dospět k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná.
9. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,o.z.“), neboť k poskytnutí peněžních prostředků žalobcem žalované v částce 20.234,19 Kč bylo prokázáno a žalovaná tyto prostředky čerpala. Žalovaná tak má povinnost vrátit žalobci pouze částku, kterou přijala, resp. čerpala. Pouze v rozsahu této částky lze žalobě vyhovět. Ve zbývajícím rozsahu, tj. smluvní pokuta v částce 3.550 Kč, poplatky ve výši 245 Kč, náhrada nákladů na vymáhání dlužné částky ve výši 530 Kč a příslušenství z žalobcem žalované částky, byla žaloba zamítnuta. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení dle ust. § 1968 o. z. se svým závazkem, je tak povinna uhradit žalobci úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ode dne následujícího po dni podání žaloby, jak požadoval žalobce.
10. O nákladech bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož byl žalobce částečně úspěšný ve věci, a to co do částky 20.234,19 Kč, jeho nárok na náhradu nákladů řízení představuje 64,78 %. Náhrada sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 983 Kč a náhrady nákladů právního zastoupení. Pro výpočet odměny právního zástupce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,AT“), kdy za jeden úkon právnímu zástupci žalobce náleží odměna ve výši 200 Kč dle ust. § 14b odst. 1 písm. c) AT, neboť peněžité plnění nepřesahuje částku 30.000 Kč. Právní zástupce žalobce učinil celkem 3 úkony právní služby (převzetí, sepsání žaloby a předžalobní výzvy), proto mu náleží odměna ve výši 900 Kč, spolu s režijní náhradou ve výši 300 Kč za tyto 3 úkony dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, zvýšené o 21 % DPH dle § 14a AT, tj. o částku 252 Kč. Nárok žalobce je oprávněn v rozsahu 64,78 %, což představuje částku 1.577,39 Kč. Platební místo je určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.
11. Lhůta k plnění je stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozsudku k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon soudního rozhodnutí.