Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2865/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobkyně H. L., zastoupené advokátkou, za účasti 1) České republiky - Ministerstva obrany, zastoupené Vojenským úřadem pro právní zastupování Praha 6, nám. Svobody 471 a 2) P. f. Č. r., o žalobě na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3.5.2004, č.j. -51, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobu na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Příbrami pod sp.zn. , podanou dne 18.11.2003, zamítl Okresní soud v Příbrami jako soud prvního stupně usnesením ze dne 28.1.2004, č.j. -17. Dospěl k závěru, že nebyly splněny zákonné předpoklady pro povolení obnovy řízení ve smyslu , neboť nebylo rozhodnuto ve věci samé.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 3.5.2004, č.j. -51, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Konstatoval, že Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 15.9.2003, č.j. -121, zastavil podle řízení o žalobě žalobkyně podané podle ve věci jejího restitučního nároku, přičemž výše uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 8.10.2003. Vyšel ze zjištění, že dne 18.11.2003 žalobkyně požádala o obnovu řízení ve věci sp. zn. , a to na základě rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17.9.2003 s tvrzením, že byl odstraněn důvod zastavení řízení a řízení o žalobě tudíž automaticky obnoveno. Vzal za prokázané, že podání ze dne 18.11.2003 neobsahovalo předepsané náležitosti, proto byla žalobkyně vyzvána k odstranění vad podání, a to usnesením ze dne 5.12.2003 (doručenému dne 23.12.2003) a ze dne 14.1.2004 (doručenému dne 20.1.2004), které však odstraněny nebyly. Vyslovil, že podle ustanovení žalobou na obnovu řízení může účastník napadnout pravomocné rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobou na obnovu řízení bylo napadeno usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 15.9.200, č.j. -121, o zastavení řízení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé a není tudíž splněna podmínka pro podání žaloby na obnovu řízení podle

Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dne 9.7.2004 dovolání, doplněné podáním došlým dne 13.8.2004 a 10.11.2004, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení Tvrdila, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle , a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle Podle dovolatelky usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 15.9.2003, sp. zn. bylo zastaveno řízení ve věci určení vlastnictví k nemovitostem, přičemž nebyl dán důvod k tomuto zastavení. Navrhla proto zrušení usnesení odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

První účastník navrhl zamítnutí dovolání.

Dovolání není přípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až

Ustanovení , 238a a nezakládají přípustnost dovolání proti výroku napadeného usnesení proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.

Podle ustanovení je dovolání přípustné též proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení (odstavec 1 písm. a/). Ustanovení platí obdobně (odstavec 2).

Ustanovení tak vymezuje přípustnost dovolání proti usnesením vyjmenovaným v jeho odstavci 1 za shodných podmínek jako ty, jež jsou uvedeny v (včetně omezení, jež plynou z ustanovení ).

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Z ustanovení ve spojení s dikcí pak plyne, že pro účely přípustnosti dovolání je rozhodnutím ve věci samé též usnesení, jímž odvolací soud změnil nebo potvrdil usnesení soudu prvního stupně o povolení obnovy řízení nebo o zamítnutí žaloby na obnovu řízení.

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení a b) , neboť napadené usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím měnícím, resp. rozhodnutím potvrzujícím za podmínky, že dřívějším rozhodnutím soud prvního stupně rozhodl jinak.

Není splněna ani podmínka přípustnosti uvedená v ustanovení , jelikož napadené rozhodnutí není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení platí, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Námitky dovolatelky po obsahové stránce nesměřují k řešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, případně je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešena rozdílně. Soustřeďují se totiž pouze k prověření závěru, zda v konkrétním případě jsou nabízené důkazy - v intencích - těmi, jež bez své viny nemohla použít v původním řízení, a jež mohou přivodit pro ni příznivější rozhodnutí ve věci; takové posouzení však potřebný judikatorní přesah nemá. Napadené rozhodnutí též neřeší právní otázku v rozporu s hmotným právem (jde v něm o výklad procesního práva).

Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání nelze dovodit z žádného ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle za použití ustanovení dovolání odmítl.

Žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, které by přicházely v úvahu k přiznání náhrady podle a

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. ledna 2005

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu