Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (7)No categories available
7 C 42/2021-29
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Térou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 3 780 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavu je.
II. Žalobcem uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč se nevrací.
III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci na nákladech řízení částku 400 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů do právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavu je. II. Žalobcem uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč se nevrací. III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci na nákladech řízení částku 400 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů do právní moci tohoto usnesení.
1. Žalobce se svoji žalobou ze dne datum podanou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku ve výši 810Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu žalobce odůvodnil tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž ji ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto povinnost žalovaná splnila dne datum. Žalované vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 252/1994Sb. a následně zák. č. 348/2005Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek. Žalovaná nehradila stanovené poplatky v souladu s příslušnými zákony v období říjen 2017 leden 2020 v celkové výši 3 780Kč. Žalovaná uvedenou částku neuhradila ani po upomínce, proto byl žalobce nucen obrátit se na zdejší soud se svoji žalobou.
2. Žalobce svým podáním došlým soudu dne datum vzal žalobu zcela zpět před jednáním, neboť žalovaná žalovanou částku s příslušenstvím uhradila dne datum.
3. Dle 96odst. 1 občanského soudního řád může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Proto soud v předmětné věci řízení zastavil s ohledem na shora uvedené zákonné ustanovení v souladu s dispozitivním projevem žalobce.
4. O vrácení soudního poplatku bylo rozhodnuto dle § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích. Žalobce zaplatil na soudním poplatku částku 400Kč. Ve smyslu citovaného ustanovení mu nebyla vrácena částka 400Kč, neboť dle platného znění shora uvedeného ustanovení soud vrací soudní poplatek snížený nejméně o 1 000Kč, proto žalobci nebyla vrácena na soudním poplatku žádná částka.
5. Ke zpětvzetí žaloby došlo, protože žalovaná uhradila dlužnou částku ve výši 3 780Kč s přísl. po podání žaloby a tím zavinila zastavení řízení. Soud rozhodl dle ust. §146 odst. 2 občanského soudního řádu, jak je uvedeno ve výrokové části pod bodem III, že žalovaná je povinna uhradit náklady řízení ve výši 400Kč. Tato částka představuje uhrazený soudní poplatek ve výši 400Kč Ostatní náklady soud shledal neúčelnými s ohledem, že lze učinit závěr, že Česká televize je v převážné míře financována z televizních poplatků. Tyto (společně s rozhlasovým poplatkem) jsou nyní stanoveny zákonem č. 348/2005 Sb., a to včetně určení jejich základu i výše, vymezení předmětu poplatků, definování poplatníka, vymezení osvobození od placení poplatků, určení způsobu placení poplatků a případné přirážky k nim atp. Podstatou poplatku je majetkový transfer (jehož podmínky jsou stanoveny formou zákona – srovnej v podstatě všechny právní předpisy citované shora) upínající se k zařízení schopnému reprodukovat televizní vysílání. Poplatníkem televizního poplatku je vlastník, držitel nebo uživatel takového zařízení a poplatek hradí České televizi jako provozovateli televizního vysílání; je přitom lhostejno, zda-li poplatník hradí poplatek například převodem ze svého bankovního účtu nebo zda za něj technicky vlastní transfer poplatku provádí poplatníkem pověřený subjekt.
6. Ze všech těchto důvodů soud usuzuje, že při zvažování aplikace hledisek plynoucích z judikatury Ústavního soudu, jež se vztahuje k reflexi některých ústavněprávních aspektů právního zastoupení státu, není přiléhavé – jako dominantní kritérium – akcentovat skutečnost, že Česká televize je nezávislá na státním rozpočtu, že hospodaří s vlastním majetkem a že stát neodpovídá za její závazky a činnost České televize není výkonem veřejné moci. Nicméně, na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci a ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru České televize; nadto lze - podle soudu - vést úvahu i v tom směru, že měl-li televizní poplatek podle výroční zprávy z roku 2019 pokrývat takřka 90 % nákladů rozpočtu na rok 2020, pak je jistě žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama (srovnej k tomu přiměřeně závěry odstavce 24 shora citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2984/09 IÚS číslo).
Poučení:
Proti tomuto usnesení je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného.