Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1058/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni výše označeným byl změněn rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 24.7.2003, č.j. -49, tak, že návrh žalobce na vyklizení nebytových prostor v přízemí domu č.p. 159 v K. se zamítá. Odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že nájemní smlouva, uzavřená mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem dne 30.8.1992, je platná; v době rozhodování nájem (byť sjednaný na dobu určitou a prodlužovaný o rok) trval a žalovaný tedy neužíval předmětné prostory bez právního důvodu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce prostřednictvím právního zástupce včasné dovolání, v němž brojil proti způsobu, jakým byla odvolacím soudem posouzena otázka předchozího souhlasu Městského úřadu v K. s uzavřením smlouvy. Souhlas byl dán až 14.12.1992, tedy podle , o nájmu a podnájmu nebytových prostor, dodatečně, a smlouva by měla být stižena sankcí neplatnosti podle odst. 4 téhož ustanovení. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl odmítnutí dovolání jako zjevně nedůvodného.

Důvodům dovolání nelze přisvědčit.

Nehledě na pozoruhodnou argumentaci odvolacího soudu k otázce včasnosti souhlasu obecního úřadu k nájemní smlouvě, sledující předchozí judikaturu senátu 28 Cdo Nejvyššího soudu, je možné i samostatně posoudit souhlas Městského úřadu v K. s předmětnou smlouvou jako včasný ve smyslu ve znění v době uzavření smlouvy. Jak totiž vyplývá z listinných důkazů (dopis žalobce z 8. 12. 1992), souhlas již byl dán dříve vůči předchozímu nájemci Č. M.; pokud tedy zmíněný úřad udělil souhlas i se smlouvou obdobného obsahu sjednanou následně se žalovaným, pak v rámci správního dohledu neztratil průběžnou kontrolu nad tím, aby prostory byly užívány žádoucím způsobem a v souladu s jejich účelovým určením.

Již raději vůbec nebude dovolací soud podrobněji posuzovat argument zmíněný ve vyjádření dovolání stranou žalovanou, totiž že žalobce tvrdí neplatnost nájemní smlouvy po 11 letech od jejího sjednání. Je zcela zřejmé, že přinejmenším v převažujícím časovém úseku v mezidobí předpokládali nejen žalovaný, ale i žalobce platnost smlouvy a podle toho také probíhalo vzájemné plnění. Legitimní očekávání stran, že smlouva je platná, by mělo mít větší váhu, než rigidní lpění na splněných výchozích podmínkách smlouvy kdykoli v průběhu smluvního vztahu.

Dovolací soud proto dovolání žalobce jako zjevně nedůvodné podle odmítl, a to přes jeho přípustnost danou ustanovením

Náklady dovolacího řízení vznikly podle žalovanému v souvislosti s písemným vyjádřením k dovolání v rozsahu odměny za jeden úkon, krácené však dvakrát o polovinu ( , , o.s..ř.). Při výchozí odměně za úkon ve výši 3.800,- Kč tak představovala výše nákladů částku 950,- Kč, plus 75,- Kč režijního paušálu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 23. prosince 2004

JUDr. Ludvík D a v i d , CSc., v.r.

předseda senátu