Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1665/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně E. S., zastoupené advokátem, proti žalované České republice - Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, zastoupené advokátem, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2004, č. j. - 59, t a k t o:

I. Dovolání se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou proti státu se žalobkyně domáhala náhrady škody z titulu odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu ust. , spočívajícím v nedostatečném dozoru Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami nad činností I. Družstevní záložny se sídlem v O., jejíž je žalobkyně členkou a na níž byla pro závady v hospodaření uvalena nucená správa a následně byl na její majetek prohlášen konkurs. Tím, že záložna není schopna plnit své závazky vůči žalobkyni, byla jí způsobena škoda ve výši prostředků s příslušenstvím, které do I. Družstevní záložny složila.

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 22. 8. 2003, č. j. - 36, co do částky 100.000,- Kč řízení zastavil, co do částky 320.681,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že žalobkyně je členkou I. Družstevní záložny (dále jen „I. DZ“), na jejíž majetek byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. , prohlášen s účinky k tomuto dni konkurs, kterým byla nahrazena nucená správa a který nadále trvá. Soud dospěl k závěru, že žaloba je předčasná, neboť v řízení dosud nebyla prokázána existence škody jakožto konkrétní majetkové újmy žalobkyně a není tak splněn jeden z předpokladů odpovědnosti žalované za škodu, tj. vznik škody. I. DZ je i nadále zapsána v obchodním rejstříku, na její majetek je prohlášen konkurs a není najisto postavené ani objektivně zjistitelné, s jakým výsledkem skončí konkursní řízení, případně likvidace záložny. Pokud žalobkyně presumuje, že přijde o všechny prostředky vložené do I. DZ, jde o tvrzení předčasné, neboť hodnota konkursní podstaty se ještě bude měnit a není zřejmé, kolik bude jednotlivým členům vyplaceno. Teprve poté, kdy budou vyčerpány možnosti jednotlivých členů družstevní záložny k uspokojení jejich nároků proti záložně, a tedy po vyplacení jejich pohledávek v konkursním řízení, popřípadě v rámci likvidace, bude postaveno najisto, zda a případně v jaké výši vznikla jednotlivým členům škoda. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu zpět v rozsahu, v jakém bylo plněno ze Zajišťovacího fondu, soud v této části řízení zastavil a ve zbývajícím rozsahu žalobu pro předčasnost zamítl.

K odvolaní žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 1. 2004, č. j. - 59, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku ohledně částky 268.401,- Kč zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil, neboť v tomto rozsahu vzala žalobkyně žalobu zpět, ohledně částky 52.280,- Kč a příslušenství, jakož i ve výroku o nákladech řízení, jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho závěrem o předčasnosti žaloby. Odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem je případ zvláštní občanskoprávní odpovědnosti a stejně jako v jiných případech odpovědnosti je předpokladem jejího vzniku existence škody. Za škodu nelze považovat to, že žalobkyně nemůže disponovat svým vkladem u I. DZ, protože nemožnost dispozice s ním není majetkovou újmou a tedy škodou. Současný stav účtu žalobkyně není dokladem o výši případné škody, kterou bude možno vyčíslit až po skončení konkursního řízení. Není-li splněn základní předpoklad odpovědnosti za škodu, a to vznik škody, a tedy možnost domáhat se její náhrady (actio nata), nelze přerušit řízení a vyčkávat okamžiku, až dojde k naplnění tohoto předpokladu odpovědnosti za škodu.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. S poukazem na u ČR a d, v nichž je zakotvena ochrana majetkových a vlastnických práv, a na příslušná ustanovení a považuje rozhodnutí soudů obou stupňů v závěru o předčasnosti žaloby za nesprávná. Podle žalobkyně je z předložených důkazů, jež však soudy nehodnotily, nesporné, že žalovaná neplnila své povinnosti vyplývající ze , v úplném znění. V důsledku toho byla žalobkyně omezena v dispozici s nakládáním, spravováním a užíváním svého majetku, čímž jí vznikla škoda, a to dnem, kdy v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem žalované nemohla realizovat svá vlastnická práva. Pokud existovala pochybnost o výši škody, měla být odstraněna aplikací ust. Dále namítá, že nucená správa uvalená nad I. DZ a následný konkurs nemohou nahrazovat rozhodnutí soudu v řízení o náhradu škody proti státu. Protože rozsudek městského soudu spočívá na neúplně zjištěném skutkovém stavu věci a v důsledku toho na nesprávném právním posouzení věci, dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém písemné vyjádření k dovolání se ztotožnila s právním názorem soudů obou stupňů a navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle ve znění účinném od 1. 1. 2001 a dospěl k závěru, že dovolání v dané věci není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ust.

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze závěru, že žaloba na náhradu škody je předčasná, neboť v době rozhodování soudu ještě nevznikla škoda, jejíž náhrady se žalobkyně jako členka I. DZ na žalované domáhá.

Podle věty první , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

Ustanovení § 13 zákona zakládá objektivní odpovědnost státu (bez ohledu na zavinění), jíž se nelze zprostit a která předpokládá současné splnění tří podmínek: 1) nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody.

V řízení o nároku na náhradu škody leží na žalobci důkazní břemeno o tom, že škoda mu vznikla, přičemž škoda musí existovat nejpozději v době, kdy soud o uplatněném nároku rozhoduje, neboť i pro rozhodování soudu o nároku na náhradu škody platí ust. , které stanoví, že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. To znamená, že rozhodující je skutkový stav věci, jaký je v době, kdy soud vyhlašuje své rozhodnutí, a nikoliv stav, který s větší či menší pravděpodobností nastane v nejbližší době. Jestliže škoda neexistuje k okamžiku, ve kterém soud rozhoduje o uplatněném nároku na její náhradu, byl nárok uplatněn předčasně a soud žalobu zamítne tzv. „pro tentokrát“, aniž by se musel zabývat splněním dalších předpokladů odpovědnosti za škodu.

Podle § 442 odst. 1 obč. zák. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

Skutečnou škodou ve smyslu tohoto ustanovení se míní újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu oproti stavu před škodnou událostí) a je objektivně vyjádřitelná penězi. Skutečnou škodou je i újma, spočívající v neuspokojené pohledávce věřitele vůči jeho dlužníkovi, jejíž náhrada je požadována na státu jakožto subjektu odpovědném za nesprávný úřední postup orgánu veřejné moci.

Tato škoda však nevzniká již v okamžiku, kdy vklad nebyl družstevní záložnou jejímu členovi vyplacen, nýbrž až okamžikem, kdy se právo člena záložny (věřitele) na plnění proti záložně (dlužníkovi) fakticky stalo nevymahatelným a je vyloučeno, aby bylo uspokojeno. Vznik škody na straně člena družstva tedy předpokládá, že jeho právo na výplatu vkladu není uspokojeno a že je již nelze na povinném subjektu vymáhat. Z tohoto hlediska není rozhodující, zda došlo k prodlení s výplatou peněžních vkladů, neboť příčinou vzniku škody, jejíž náhrada je na žalované požadována a jež má spočívat v neuspokojené pohledávce žalobkyně z vkladu v družstevní záložně, není samotné prodlení s tímto plněním. V případě probíhajícího konkursu na majetek družstva to znamená, že členům může škoda vzniknout až tehdy, pominou-li účinky prohlášeného konkursu, neboť teprve nebude-li jejich nárok uspokojen ani v rámci konkursu (popř. likvidace), vzniká jim majetková újma (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. ).

Mimozávazkovou odpovědnost za vznik škody, spočívající v tom, že nárok člena družstevní záložny na vyplacení vkladu nebyl záložnou uspokojen, lze uplatňovat až poté, co tato újma z právního vztahu mezi záložnou a jejím členem vznikla, tedy jakmile právo žalobkyně na plnění nebylo a již nemůže být uspokojeno. Náhrady za plnění, k němuž je povinen přímý dlužník, se proto nelze úspěšně domáhat na dalších subjektech z titulu jejich odpovědnosti za škodu dříve, než vůbec majetková újma věřiteli vznikla.

Názor odvolacího soudu, z něhož vychází jeho rozhodnutí, že v době probíhajícího konkursního řízení na majetek družstevní záložny nevznikla žalobkyni jako člence této záložny škoda, spočívající v neuspokojení jejích nároků na výplatu vkladů, je správný, a za této situace je správný i jeho závěr o předčasnosti žaloby.

Pokud jde o stanovení výše škody úvahou soudu dle ustanovení , je třeba uvést, že toto ustanovení předpokládá, že základ nároku je prokázán a obtíže vznikají jen při určení její výše; prokáže-li poškozený v řízení vznik škody, ale neprokáže její výši uplatněnou v žalobě, může soud s přihlédnutím k výsledkům provedeného dokazování použít ustanovení ohledně té části škody, jejíž výši lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo ji nelze zjistit vůbec (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29. 12. 1983, sp. zn. , publikovaný pod č. 13 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1985).

Rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé tedy nemá po právní stránce zásadní význam ( ), neboť právní otázku řeší v souladu s hmotným právem i s rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Z hlediska dovolacího důvodu podle , jímž lze namítat, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, není dovolání z hlediska ust. přípustné.

Vzhledem k tomu, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, dovolací soud jej podle ust. a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. , a , neboť s ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za 1 úkon v částce 3.090,- Kč (odměna z částky určené podle , bod 5., , a , ve znění pozdějších předpisů) a náhrady hotových výdajů podle ust. v částce 75,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. prosince 2004

JUDr.Olga Puškinová, v.r.

předsedkyně senátu