Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
4 C 51/2021
Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ludmilou Horskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený Mgr. jméno příjmení
advokátem se sídlem adresa
o zaplacení 8 000 Kč,
takto:
I. Žaloba na zaplacení částky 8 000 Kč se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 5 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba na zaplacení částky 8 000 Kč se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 5 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.</b>
1. Odůvodnění rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”).
2. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 8 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, žalovaný nesplnil povinnosti, vyplývající z úvěrové smlouvy ze dne 15. 7. 2019 Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 8 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku, včetně sjednaného poplatku ve výši 7 020 Kč splatit do 9. 8. 2018. Využil však právo svého práva prodloužit splatnost dle článku 5.3 smlouvy, v důsledku čehož splatnost nastala dne 30. 1. 2021.
3. Proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podal žalovaný odpor, v němž poukázal na to, že uzavřenou smlouvu o úvěru považuje za absolutně neplatnou, neboť žalobkyně porušila povinnosti při posuzování úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Požadovaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 020 Kč za 21 dní podle něho představuje smluvní kapitalizovaný úrok za dané období, kterážto odměna je zcela zjevně nepřiměřená. Navrhl zamítnutí žaloby, i s ohledem na to, že žalovaný žalobkyni uhradil již částku ve výši 58 800 Kč a požádal o přiznání náhrady nákladů řízení.
4. Po provedeném dokazování žalovaná na žalobě trvala s tím, že úvěruschopnost žalovaného řádně prověřila a že platby ve výši 1 600 Kč měsíčně představují poplatek za prodloužení splatnosti, který byl dohodnut ve smlouvě.
5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 15. 7. 2019 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně jako věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr do 21 dnů a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 020 Kč Součástí smlouvy bylo i ujednání o poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 20 % jistiny úvěru. Přehledem plateb, odeslaných žalovaným na účet žalobkyně bylo prokázáno, že v souvislosti se smlouvou o úvěru uhradil žalovaný žalobkyni částku 58 800 Kč.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. S ohledem na obsah smlouvy, dospěl soud k závěru, že smlouvu o úvěru, uzavřenou mezi účastníky, je nutno hodnotit jako smlouvu absolutně neplatnou, a to pro její rozpor s dobrými mravy. Je nepochybné, že existuje princip smluvní volnosti a autonomie vůle, ale ve spotřebitelských smlouvách je smluvní volnost korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch klienta.
7. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady číslo ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z., mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku , ale i směrnici Rady číslo s přílohou je absolutně neplatné, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.
8. Mezi ujednání, týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. Jak již bylo uvedeno shora, v rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Byl-li úvěr žalovanému poskytnut na dobu 21 dnů, představuje částka 7 020 Kč úrok ve výši 87,75 %. Soud má totiž za to, že poplatek za poskytnutí úvěru v projednávané věci není ničím jiným, než kapitalizovaným úrokem za půjčené peněžní prostředky. I když se soud neztotožňuje s tvrzením žalovaného, že žalobkyně dostatečně neprověřila jeho úvěruschopnost, s ohledem na výši požadovaného poplatku považuje smlouvu za absolutně neplatnou, jak již bylo uvedeno shora. Poskytl-li žalobce žalované plnění v celkové výši 58 800 Kč, má soud za to, že na základě smlouvy o úvěru plnil v dostatečné výši a že každé další ujednání, které bylo obsahem uzavřené smlouvy, je nemravné, s ohledem na výši požadovaného poplatku v poměru k výši úvěru a nezbylo tak, než žalobu zamítnout.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 400 Kč Tyto náklady sestávají z odměny za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.