Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2081/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných A/ M. L., B/ H. H. Z., zastoupených advokátem, proti povinnému M. b. p. T., státnímu podniku „v likvidaci“, pro 40.496,- Kč, přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního u, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. dubna 2003, č.j. -32, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 12.8.2002, č.j. -9, kterým Okresní soud v Teplicích nařídil podle svého rozsudku ze dne 5.9.2001, č.j. -141, ve znění usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7.5.2002, sp. zn. , , k vymožení pohledávky 40.496,- Kč a nákladů řízení výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky. Dospěl k závěru, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny, zejména uzavřel, že podkladové rozhodnutí je vykonatelné.

Námitku povinného, že se mu nepodařilo zjistit bydliště oprávněných osob a že jejich zástupce nepředložil plné moci, nepovažoval za důvodnou, byly-li plné moci předloženy v nalézacím řízení. Vliv na správnost rozhodnutí soudu prvního stupně nemůže mít ani skutečnost, že byla podána žaloba pro zmatečnost, kterou lze napadnout právě pravomocná rozhodnutí soudu.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení odst. l písm. c/ , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), a důvodnost spatřoval v nesprávném právním posouzení věci. Namítal, že nebyly splněny podmínky pro vydání podkladového rozhodnutí „v návaznosti na pozměněnou plnou moc právního zástupce obou oprávněných a nepotvrzení původní plné moci dané oprávněnými“. V této souvislosti pochyboval o tom, zda oprávněné osoby vůbec žijí. Dále namítal, že mu bylo doručováno (aniž by blíže specifikoval, o jaké písemnosti se jedná) na bývalou adresu v T., takže se o doručení nemohl dovědět. Uvedl, že nemůže být účastníkem řízení ani povinnou osobou, neboť „nemá oprávnění jako fyzická osoba nakládat s majetkem družstva nebo za něj jednat, neboť k tomu je oprávněn pouze kolektivní orgán družstva“. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil.

Oprávněné ve svém vyjádření k dovolání uvedly, že již v nalézacím řízení a v předchozích stadiích exekučního řízení se soudy vypořádaly s otázkou jejich způsobilosti být účastnicemi řízení i s otázkou plné moci, kterou udělily svému zástupci. Za nesrozumitelné považovaly námitky týkající se doručování blíže neurčeného rozhodnutí a nakládání s majetkem nespecifikovaného družstva. Navrhly, aby dovolací soud dovolání povinného zamítl.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení odst. l lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v souzené věci – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnut, je dovolání ve smyslu odst. l písm. c/ přípustné za podmínek vymezených v odst. l písm. b/ nebo c/ (srov. ). Protože použití ustanovení odst. l písm. b/ je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení odst. l písm. c/ , která ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení odst. l písm. a/ spjata se závěrem o zásadním významu po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se může týkat jen právních otázek, jejichž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu předpokládá); dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením (nesprávným právním posouzením věci). Vzhledem k vázanosti uplatněným dovolacím důvodem ( , věta první, ) může dovolací soud právní význam rozhodnutí posuzovat jen z hlediska těch dovolatelových námitek, jež jsou výše uvedenému důvodu podřaditelné.

Dovolatel – i když jej ohlašuje – správnost rozhodnutí odvolacího soudu důvodem podle nepoměřuje. Předně námitky týkající se doručování blíže neuvedeného rozhodnutí na dřívější adresu povinného a možnosti nakládání s majetkem neurčeného družstva nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů, a proto se jimi nelze ani zabývat. Výtka týkající se případného nedostatku plné moci zástupce oprávněných v nalézacím řízení je podřaditelná dovolacímu důvodu uvedenému v , jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nedostatek způsobilosti oprávněných být účastníky řízení (kdy povinný pochybuje o tom, zda oprávněné osoby existují) pak patří mezi zmatečnostní vady. K nim stejně jako k tvrzeným vadám řízení by však mohl dovolací soud přihlédnout jen za předpokladu, že shledal dovolání ve smyslu odst. l písm. c/ přípustné; absence zpochybnění právního posouzení, tj. otázek , které jsou v řízení předcházejícím nařízení výkonu rozhodnutí relevantní, však takový závěr vylučuje.

Nejsou-li dány podmínky přípustnosti podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud dovolání bez jednání ( odst. l, věta první, ) odmítl ( , věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku proto, že oprávněným, jenž by měly právo na jejich náhradu podle odst 5, věty první, a , náklady nevznikly. Náklady spojené s vyjádřením k dovolání nelze považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva ( odst. l ), jelikož jejich vyjádření se nedotýká otázky, jejíž posouzení bylo pro výsledek dovolacího řízení rozhodné.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. prosince 2004

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu