Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
4DF0D31728B42421C1257A4E006A54D9.html
HTML · 11.61 KB
No categories available
30 Cdo 2459/2004
U S N E S E N Í
I. Dovolání otce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 5. listopadu 2003, č.j. 5 P 640/98 -572, zvýšil výživné pro dříve nezletilého V. S. s účinností od 1.9.1997
na částku 2.650,- Kč měsíčně, s účinností od 9.7.2000 na částku 2.000,- Kč měsíčně a
s účinností od 1.10.2000 je zrušil a současně rozhodl o povinnosti otce uhradit nedoplatek na tomto výživném za dobu od 1. září 1997 do 30. září 2001. Ve vztahu
k dříve nezletilé V. S. zvýšil výživné s účinností od 1.9.1999 na částku 2.552,- Kč měsíčně, s účinností od 9.7.2000 na částku 2.000,- Kč měsíčně, s účinnosti od 1.10.2001 na částku 2.550,- Kč měsíčně a od 1.10.2003 tuto povinnost zrušil. Současně rozhodl o povinnosti otce uhradit nedoplatek na tomto výživném za dobu od 1. září 1999 do 30.9.2003. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. dubna 2004, č.j. 53 Co 127/2004 -589, odvolání otce postupem podle ustanovení § 211 občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř. \") a § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítl, neboť odvolatel ani na výzvu soudu v řádné lhůtě nedoplnil své odvolání tak, aby v něm bylo vedle obecných náležitostí uvedeno,
v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu a zejména čeho se odvolatel domáhá. O následcích nedoplnění dovolání byl odvolatel řádně soudem poučen. Městský soud současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podal otec dne 6. srpna 2004 včasné dovolání, ve kterém odkazuje na ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. a žádá, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno.
K uvedenému dovolání otce nebylo podáno ostatními účastníky vyjádření.
Dovolání otce není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání má povahu mimořádného opravného prostředku, kterým lze
za zákonem stanovených předpokladů napadnout rozhodnutí odvolacího soudu. Zákon
v tomto případě připouští dovolání jen ve výslovně uvedených případech vymezených
v ustanovení § 237 , § 238 , § 238a a § 239 o.s.ř. Žádné z těchto ustanovení však nestanoví možnost přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 211 a § 43 odst. 2 o.s.ř. (na případy tohoto druhu však v souvislosti s úpravou institutu žaloby
pro zmatečnost jinak pamatuje ustanovení § 229 odst. 4 o.s.ř. ).
Protože v označené věci tedy nebyly dány předpoklady přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) proto dovolání otce jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř. ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 , § 151 a § 146 odst. 3 o.s.ř. , když dovolání otce bylo odmítnuto, avšak v dovolacím řízení ostatním účastníkům žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2004
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu