Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
92CD57B939DCD649C1257A4E00676DB0.html
HTML · 13.43 KB
No categories available
26 Cdo 1741/2003
U S N E S E N Í
I. Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Karviné (soud prvního stupně) rozsudkem pro zmeškání ze dne 9. 5. 2001, č.j. 28 C 56/2001 -24, uložil žalované vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku byt č. 18 o velikosti jednoho pokoje s příslušenstvím v domě č.p. 870 K., a rozhodl o nákladech řízení.
Odvolání žalované proti tomuto rozsudku odmítl soud prvního stupně jako opožděné usnesením ze dne 24. 9. 2001, č.j. 28 C 56/2001 -31.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) usnesením ze dne 29. 3. 2002, č.j. 10 Co 164/2002 -50, usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání potvrdil. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně o opožděnosti odvolání, neboť je-li třeba ve smyslu ustanovení § 46 odst. 4 o.s.ř. považovat rozsudek soudu prvního stupně za doručený žalované dne 9. 7. 2001, uplynula odvolací lhůta marně dne 24. 7. 2001 a odvolání podané žalovanou u pošty až dne 20. 9. 2001 je zjevně opožděné.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (nezastoupena advokátem) včasné dovolání, v němž zpochybnila závěr o opožděnosti odvolání námitkou, že jí nebyla doručena výzva o uložení zásilky obsahující rozsudek soudu prvního stupně; současně namítla podjatost soudu prvního stupně.
Usnesením ze dne 13. 11. 2002, č.j. 28 C 56/2001 -55, vyzval soud prvního stupně žalovanou, aby si ve stanovené lhůtě zvolila advokáta a jeho prostřednictvím podala řádné dovolání; současně ji poučil o následcích nesplnění této výzvy. Usnesením ze dne 13. 11. 2002, č.j. 28 C 56/2001 -56, vyzval soud prvního stupně žalovanou, aby ve stanovené lhůtě odstranila vady dovolání a uvedla jména soudců, jejichž podjatost namítá a důvody jejich vyloučení. Obě uvedená usnesení byla žalované doručena dne 26. 11. 2002 (viz dodejka na č.l. 56 verte spisu).
Okresní soud v Karviné unesením ze dne 28. 2. 2003, č.j. 28 C 56/2001 -64, ustanovil žalované na její žádost pro dovolací řízení advokátku JUDr. J. B. a jejím prostřednictvím vyzval opětovně žalovanou usnesením ze dne 10. 4. 2003, č.j. 28 C 56/2001 -65, k odstranění vad dovolání – doplnění námitky podjatosti, a usnesením z téhož dne č.j. 28 C 56/2001 -66, k odstranění vad dovolání – doplnění o náležitosti stanovené v § 241a odst. 1 o.s.ř.
Proti usnesení soudu prvního stupně o ustanovení advokáta podala žalovaná odvolání, které bylo usnesením téhož soudu ze dne 30. 4. 2003, č.j. 28 C 56/2001 -70, odmítnuto jako opožděné. Proti posléze uvedenému usnesení podala žalovaná odvolání, které soud prvního stupně usnesením ze dne 12. 6. 2003, č.j. 28 C 56/2001 -75, odmítl jako opožděné.
Podáním ze dne 19. 5. 2003 požádala JUDr. J. B. o zproštění povinnosti zastupovat žalovanou pro neposkytnutí součinnosti ze strany zastupované; současně uvedla, že neshledává žádné dovolací důvody, jejichž úspěšnost by byla „alespoň teoretická“.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř. ), se nejprve zabýval posouzením přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku, neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněného dovolacího důvodu.
V posuzované věci žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních § 237, § 238, § 238a a v § 239 o.s ř.
Přípustnost dovolání podle § 237 o.s.ř. není dána, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo změněno (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ) či potvrzeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř. ) rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle § 238 , § 238a a § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř. , protože nejde o žádný z případů v citovaných ustanoveních uvedených. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. , neboť podle uvedeného ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), nikoliv proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 41 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl; přitom vzhledem k ustanovení § 241b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. bylo nerozhodné, zda v daném případě byla splněna podmínka povinného zastoupení dovolatelů ve smyslu § 241 odst. 1 a 2 o.s.ř.
Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 větu první, § 224 odst. 1 , § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měl právo vůči žalované.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 17. prosince 2004
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.
předsedkyně senátu