Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 40/2021-27
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 1 524 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 7. 1. 2021 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 1 524 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 7. 1. 2021 do zaplacení. II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč.
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 31. 3. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 7. 1. 2021 do zaplacení). Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne 6. 1. 2021 cestoval prostředkem MHD žalobkyně (anonymizováno 5 slov) bez platného jízdního dokladu, načež mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 24 Kč a přirážku ve výši 1 500 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv jej k tomu soud vyzval.
3. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem výslovně souhlasila již v žalobě. Žalovaný se v určené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládal, že s tím i on souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “) /.
4. Podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařídil jednání.
5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný dne 6. 1. 2021 v 09:48 hodin cestoval prostředkem MHD provozovaným žalobkyní (metrem linky A) a při této cestě se na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 24 Kč a dále přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Jízdné i přirážka byly splatné v den předmětné jízdy bez platného jízdního dokladu. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), a příslušných ustanovení zákona č. 266/1994 Sb. , o dráhách, ve znění pozdějších přepisů, a vyhlášky č. 175/2000 Sb. , o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, v platném znění. Žalovaný (jako cestující) cestoval metrem (tj. drážním vozidlem) bez platného jízdního dokladu a je tudíž povinen – vedle samotného jízdného – zaplatit žalobkyni přirážku k jízdnému, kterou stanovila v přepravních podmínkách a nesmí přesáhnout 1 500 Kč (viz § 2550 OZ a § 37 odst. 5 a 6 zákona o dráhách). Úrok z prodlení žalobkyně požadovala ode dne, kdy byl již žalovaný v prodlení se zaplacením celého dluhu, a jeho výše (uplatněná sazba) je v souladu s § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, tj. ke dni 7. 1. 2021.
6. Soud – z uvedených důvodů – žalobě zcela vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 524 Kč a zákonný úrok z prodlení (tj. v sazbě 8,25 % ročně) z této částky za dobu od 7. 1. 2021 do zaplacení.
7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. přiznal soud ve věci úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 byla – nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 – zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb. , soud výši náhrady odměny advokáta určil na základě vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť neexistuje jiný právní předpis, podle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 ). Celkem tudíž soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč /za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , počítáno ze základu 600 Kč
8. Odměnu advokáta soud určil podle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud zohlednil i typovou jednoduchost vymáhání v této věci uplatněného nároku.
9. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. o. s. ř. ) advokátem, neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně je jedním z největších dopravních podniků na území ČR a jistě je (personálně i technicky) vybavena k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř. o. s. ř. , tj. aby dlužníka – předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení – sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně (a přitom bude zastoupena advokátem, což zvýší náklady spojené s vymáháním práva). Předžalobní výzva je zákonné dobrodiní, jež poskytuje žalovanému, resp. všem dlužníkům obecně, poslední možnost ke splnění právní povinnosti bez nutnosti hrazení nákladů spojených se soudním řízením. Předžalobní výzvu by proto měl zásadně sepsat (a dlužníku odeslat) sám věřitel, a to předtím, než věc předá advokátu k dalšímu postupu. Pokud by soud přiznal žalobkyni náhradu odměny advokáta za sepis předžalobní výzvy, popřel by smysl a účel § 142a o. s. ř. o. s. ř. , neboť kvůli tomuto ustanovení, které má vůči žalovanému působit velkoryse, by se jeho postavení zhoršilo, a to tím, že by se zvýšila jeho celková platební povinnost. Žalovaný by tak ve své podstatě byl sankcionován za to, že nabídnutého dobrodiní nevyužil. Přitom v době před účinností § 142a o. s. ř. o. s. ř. , který se stal součástí právního řádu„ v zájmu dlužníků“, mu taková sankce nehrozila, ačkoliv korektně postupující věřitelé a jejich zástupci i tehdy dlužníkům pravidelně zasílali výzvy k plnění v dostatečném předstihu před podáním žaloby. Povaha (smysl, účel a funkce) institutu předžalobní výzvy tudíž obecně vylučuje, aby se jeho užití v konkrétním případě negativně odrazilo v povinnosti dlužníka hradit věřiteli zvýšené náklady řízení.
10. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.
11. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně tímto rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněná jejich nuceného vymožení domáhat v rámci výkonu rozhodnutí (exekuce).