Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1974/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí povinné. Ve vztahu k odvolacím námitkám povinné dospěl k závěru, že podkladové rozhodnutí bylo povinné řádně doručeno opatrovníku, důvodnost jehož ustanovení byla vyřešena v nalézacím řízení, co do vhodnosti způsobu (rozsahu) výkonu povinná nedoložila, že jsou k dispozici možnosti jiné, a konečně uvedl, že při nařízení výkonu rozhodnutí jsou nevýznamné výtky, že vymáhaná pohledávka (částečně) zanikla plněním.

Povinná (zastoupena advokátem) ve včasném dovolání namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolacímu soudu vytkla, že v rozporu s ustanoveními a nepřihlédl ke skutečnosti, že vymáhaná pohledávka byla do doby jeho rozhodování (s výjimkou příslušenství) uspokojena mimo výkon rozhodnutí. Pak je již nařízený výkon rozhodnutí zřejmě nevhodný, neboť zůstatek pohledávky je v nepoměru k ceně postižených nemovitostí; výkon měl být podle jejího názoru nařízen jen na některé z těchto nemovitostí (vedlejší pozemky). V dovolání povinná opakuje posléze i námitku, že podkladové rozhodnutí jí nebylo řádně doručeno; tuto otázku měl podle jejího názoru (znovu) posoudit soud výkonu rozhodnutí, bez ohledu na to, jak ji vyřešil odvolací soud v nalézacím řízení.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle , odst. 2 je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení , 3 zde platí obdobně.

Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v pod písm. a/ až c/

Jelikož napadené usnesení není měnícím dle ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno, jak předpokládá , přichází k založení přípustnosti dovolání v úvahu pouze ustanovení

Aby mohlo být dovolání přípustné podle , musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum předjímaný tímto ustanovením je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán ( , věta první, ), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.

Dovolatelka názor, že rozhodnutí odvolacího soudu je zásadního právního významu nezdůvodnila; ze samotného hodnocení námitek, obsažených v dovolání, k takovému závěru dospět nelze.

Předně je nutné připomenout, že součástí konstantní soudní praxe je, jak správně uvedl odvolací soud, že při nařízení výkonu rozhodnutí soud není povolán k hodnocení, zda vymáhaná pohledávka (mezitím) nebyla dobrovolně, ať již zcela nebo zčásti, uspokojena (viz R 21/1981 a další). Není tedy podstatné, zda odvolací soud o takové skutečnosti věděl či nikoli, resp. vědět - vzhledem k procesním úkonům povinného - měl.

Co do námitky nevykonatelnosti podkladového rozhodnutí, již dovolatelka zakládá na tom, že rozhodnutí v nalézacím řízení bylo doručeno ustanovenému opatrovníku podle , platí, že i zde odvolací soud uplatnil právní názor, který je v rozhodovací činnosti soudů standardní. Soud výkonu rozhodnutí totiž posuzuje, zda titul výkonu je vykonatelný, zásadně jen ve vztahu k okolnostem, jež se spojují s doručením ustanovenému opatrovníku; ani případná vada nalézací řízení, spočívající v tom, že podmínky pro postup podle splněny v daném případě nebyly, do řízení o výkon rozhodnutí přenositelná není (srov. R 62/2004).

I ohledně posouzení otázky vhodnosti způsobu, resp. rozsahu výkonu aplikoval odvolací soud právní názory přijímané všeobecně (srov. R 21/1981, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.10.2002, sp. zn. , ze dne 27.11.200320, sp. zn. , uveřejněné pod č. 38/2004 v časopisu Soudní judikatura). Hodnoceno z procesního hlediska, o zřejmou nevhodnost navrženého způsobu výkonu rozhodnutí ( ) jde tehdy, jestliže z tvrzení oprávněného vyjde najevo, nebo dozví-li se soud jinak, že je zde vhodnější způsob výkonu rozhodnutí.

Správně, byť nikoli explicite, vycházel odvolací soud též z ustanovení , ukázalo-li by se - při provádění výkonu - že byl výkon nařízen v rozsahu širším (svým předmětem), než jaký stačí k uspokojení oprávněné.

V dovolacím řízení uplatnila dovolatelka též námitku, že vzhledem k následnému (po nařízení výkonu rozhodnutí soudem prvního stupně) plnění jistiny vymáhané pohledávky, se stal výkon rozhodnutí rozsahem nepřiměřeným, resp. že měl být výkon nařízen jen ohledně některých z nemovitostí, jež jím byly dosud postiženy.

Tato obrana však může být úspěšně uplatněna až teprve za předpokladu, když plnění, jež má být výkonem vymoženo, bylo omezeno ve výkonu rozhodnutí relevantně; tak je tomu tehdy, byl-li výkon rozhodnutí (o plnění poskytnuté mimo něj) částečně zastaven. Tento předpoklad však nebyl v daném případě splněn, pročež ani pro úsudek, reflektující požadavky v ustanovení , odvolací soud důvod neměl.

To neznamená, že se tyto okolnosti nemohou v řízení o výkon rozhodnutí prosadit později; jestliže bude výkon rozhodnutí částečně zastaven (vzhledem k případnému plnění povinné), přichází v úvahu zastavení výkonu rozhodnutí podle (jestliže se poté způsob výkonu stane nevhodným ve smyslu ) nebo částečné zastavení (ve smyslu zúžení předmětu výkonu) podle

Lze-li uzavřít, že odvolací soud v dané věci uplatnil právní názory v soudní praxi nezpochybňované (správné) a naopak námitky, obsažené v dovolání, z pohledu správnosti neobstojí, nemůže být řeč o tom, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu v tom smyslu, jenž byl výše vyložen.

Z toho ovšem plyne, že dovolání není přípustné ani podle odst. 3

Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání nepřicházejí v dané věci v úvahu, Nejvyšší soud dovolání povinné podle , odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení vychází z ustanovení věty první, a ; oprávněné, jež by měla na jejich náhradu právo, však v tomto stadiu řízení prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. prosince 2004

JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.

předseda senátu