Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1889/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci oprávněné P., a.s., zastoupené advokátem, proti povinnému K. V., zastoupeného advokátem, o nařízení exekuce, pro 77.167,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.5.2002, č.j. -26, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud, odkazuje na ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „“), odmítl odvolání povinného proti usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil k vydobytí pohledávky oprávněného podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu exekuci, a jejím provedením pověřil navrženého soudního exekutora.

Povinný (posléze zastoupen advokátem) ve včasném dovolání, jež pokládá za „analogicky“ přípustné dle ustanovení , namítl, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Již v odvolání uváděl „zásadní skutečnosti vztahující se k nařízení exekuce“, pročež - podle jeho názoru - postup podle možný nebyl. Nařízení exekuce nadto odporuje „dobrým mravům“, neboť dobrovolně neplnil proto, že se „u soudů“ nemůže rychle a efektivně domoci svých práv vůči vlastním dlužníkům.

Podle platí, že tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona.

Dovolání není přípustné.

Podle lze napadnout dovoláním pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že a 3 zde platí obdobně.

Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v pod písm. a/ až c/

Podle ustanovení § 237 odst. 1 je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (písm. a/), jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (písm. b/ ), nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání proti usnesení o nařízení exekuce odmítnuto, však žádnou z uvedených podmínek nesplňuje; z hlediska formálně procesního není ani rozhodnutím ve věci samé, ani jím nebylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno nebo změněno.

Podle proti usnesení o nařízení exekuce je přípustné odvolání, v němž nelze namítat jiné skutečnosti než ty, jež jsou rozhodné pro nařízení exekuce; k ostatním soud nepřihlédne a nařízení exekuce potvrdí. Neobsahuje-li odvolání skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce nebo neobsahuje-li žádné skutečnosti, soud usnesením odvolání odmítne.

Ani kdyby usnesení o odmítnutí odvolání podle citovaného ustanovení bylo nazíráno z hlediska materiálního jako usnesení obsahově potvrzující, nemohl by výsledek posouzení, zda dovolání je přípustné, být jiný.

Aby mohlo být dovolání přípustné podle , musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (, věta první, ), lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolatel názor, že rozhodnutí odvolacího soudu je zásadního právního významu nezdůvodnil; ze samotného hodnocení námitek, obsažených v dovolání, k takovému závěru dospět nelze.

Námitka, že bylo (částečně) plněno, stejně jako kritika správnosti podkladového titulu, jsou vskutku, jak dovodil odvolací soud v napadeném usnesení, při nařízení exekuce bez významu. Že totéž platí o námitce, že výkon rozhodnutí odporuje „dobrým mravům“, Nejvyšší soud vysvětlil již v usnesení ze dne 28.11.2002, sp. zn. , uveřejněném pod č. 67/2003 v časopise Soudní judikatura.

O rozhodnutí zásadního právního významu tudíž jít nemůže.

Ani v tomto případě by dovolání nemohlo být přípustné.

Jiná ustanovení ( až ) nejsou k založení přípustnosti dovolání použitelná již zcela zjevně.

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle , věty první, odmítl.

I o náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu podle a násl. .

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. prosince 2004

JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.

předseda senátu