Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 42/2021-31

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 9 945,43 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 9 945,43 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 220,65 Kč, úrok ve výši 14,55 % ročně z částky 7 803,43 Kč od 9. 8. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 803,43 Kč od 9. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 9 945,43 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 220,65 Kč, úrok ve výši 14,55 % ročně z částky 7 803,43 Kč od 9. 8. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 803,43 Kč od 9. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 945,43 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba Ta před sjednáním smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě informací uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru a které si věřitelka ověřila. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že jím poskytnuté údaje jsou úplné, přesné a pravdivé. Na základě uvedené smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, za což se žalovaný zavázal vedle jistiny zaplatit rovněž úrok ve výši 4 918 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2 100 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 1 593 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 1 889 Kč, a to vše v 15 měsíčních splátkách po 1 700 Kč. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou dlužnou částku, která činila na jistině 7 803,43 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy 714 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 612 Kč a na úhradě za hotovostní inkaso splátek částku 816 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od prodlení do postoupení pohledávky ve výši 5 220,65 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 803,43 Kč od 9. 8. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 14,55 % ročně z částky 7 803,43 Kč od 9. 8. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že společnost právnická osoba a žalovaný podepsali dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 4 918 Kč, úhradou za sjednání smlouvy ve výši 2 100 Kč, administrativním poplatkem ve výši 1 593 Kč a inkasním poplatkem ve výši 1 889 Kč, splatit v pravidelných 15 měsíčních splátkách ve výši 1 700 Kč.

4. Ze žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že je zaměstnán s příjmem ve výši 17 500 Kč a další příjem domácnosti činí 11 000 Kč. Mezi jeho měsíční náklady patří nájem, inkaso, jídlo ve výši 9 000 Kč a výdaje na telefon 200 Kč. Jako použitelný příjem uvedl 19 300 Kč. Žalovaný dále uvedl, že bydlí ve vlastním rodinném domě. V žádosti je dále uvedeno, že žalovaný předložil občanský průkaz a výplatní pásky.

5. Z předložené transakční historie vyplývá, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 15 185,57 Kč.

6. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne 24. 7. 2020.

7. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do 19. 11. 2020 rovněž předžalobní upomínkou ze dne 4. 11. 2020, odeslanou dne 5. 11. 2020.

8. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravoval , obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013:„ Smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“

9. Na zamýšlený smluvní vztah (s ohledem na datum uzavření úvěrové smlouvy) dopadá úprava obsažená v zákoně číslo , o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, účinném do 30. 11. 2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ani netvrdila.

10. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“

11. Z citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že před poskytnutím úvěru je povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a pokud tak neučiní, smlouva je absolutně neplatná. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Tato povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona ve smyslu § 2, tedy i na nyní posuzovanou věc.

12. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

13. Žalobkyně sice v rámci doplnění žaloby vyložila, jakým způsobem byla posuzována úvěruschopnost žalovaného, uvedla, z jakých hodnot příjmů a výdajů vycházela, nicméně ani přes výzvu soudu tato své tvrzení nepodložila jedinou u, ze které by bylo možné pravdivost těchto údajů posoudit a ověřit si, že údaje obsažené v žádosti o úvěr jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalovaného. Pouhým předložením žádosti o úvěr nelze mít za splněnou důkazní povinnost poskytovatele úvěru ohledně relevantního prověřování majetkových poměrů spotřebitele. Žalobkyně totiž nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje a tím pádem dokazuje, že jím poskytnuté informace jsou úplné a pravdivé. Vedle toho, bez toho, aby poskytovatel úvěru doložil soudu veškeré doklady, jež měly být dle tvrzení uvedených v žádosti věřitelkou předloženy či ověřeny, nelze mít za prokázané, že tyto doklady byly skutečně prověřeny a jde tak prakticky o pouhá tvrzení nepodložená relevantními důkazy. Je nutné trvat na tom, že jestliže má soud z úřední povinnosti hodnotit, zda poskytovatel úvěru řádně zkoumal tzv. bonitu spotřebitele, musí mít nejen věřitel, ale také sám soud k dispozici podklady, z nichž je možné ověřit správnost informací sdělených spotřebitelem. S ohledem na shora podrobně popsanou nutnost ochrany veřejného pořádku spojenou se sankcí absolutní neplatnosti smlouvy proto nelze k žádosti o úvěr přistupovat tak, že její vyplnění a podpis smluvních stran sám o sobě dokazuje, že v ní uvedené informace jsou výhradně pravdivé a nezkreslující majetkové poměry klienta. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru přitom v  umožňuje poskytovateli úvěru po spotřebiteli žádat úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně tedy s ohledem na zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého„ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle , 7 a 9 nesplnil, neprokázala, že by se její právní předchůdkyně náležitě zabývala schopností žalovaného úvěr splácet

14. Dále je ve vztahu k argumentaci žalobkyně týkající se povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného ještě třeba zmínit, že se zde jedná o veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně se nemůže zprostit jejího splnění s odkazem na povinnost žalovaného jednat poctivě. Takový přístup nemůže požívat právní ochrany. Ani porušení povinnosti poctivého jednání při uzavírání úvěrových smluv nemůže vést poskytovatele úvěru ke zproštění jeho povinnosti dostát požadavkům § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat a tak často své příjmy a výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se ji zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení.

15. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného. Provedené posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Předmětnou smlouvu je tedy třeba považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. V důsledku toho měla žalobkyně vůči žalovanému od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení podle a násl. , účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), ve spojení s  , v platném znění, a to s ohledem na datum poskytnutého plnění z absolutně neplatné smlouvy. V daném případě šlo o částku 15 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 15 185,57 Kč a je tak zřejmé, že poskytnutou jistinu přeplatil, když uhradil více, než bylo jeho povinností. Žalovaný se ani nedostal ve smyslu obč. zák. do prodlení. Ačkoliv žalobkyně požadovala úrok z prodlení ode dne 20. 2. 2014, nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslání předžalobní výzvy, odeslané dle doloženého podacího lístku dne 5. 11. 2020 a v němž byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu – vydání bezdůvodného obohacení do 19. 11. 2020, tedy do dne, v němž již žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení prokazatelně nebyl.

17. Soud s ohledem na shora uvedené žalobu zamítl v celém rozsahu, neboť nárok žalobkyně není v žádné části důvodný.

18. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s  V řízení byl plně úspěšný žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné podle ustanovení

Nesplní-li účastníci dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se plnění domáhat výkonem rozhodnutí nebo exekucí dle zákona