Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 26/2021-33

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 6 814 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 200 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 614 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 148,41 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 407,68 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 5 161,54 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 161,54 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 961,54 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 200 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 614 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 148,41 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 407,68 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 5 161,54 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 161,54 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 961,54 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 814 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce číslo kterou s žalovaným dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. Ta před sjednáním smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě jím poskytnutých informací a dokladů. Žalovaný výslovně prohlásil, že jím uvedené údaje jsou přesné a pravdivé, přičemž žalobkyně poukázala na jeho povinnosti jednat v právním styku poctivě. Žalobkyně je nadto také toho názoru, že zejména u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli oprávněně požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravosti a pravdivosti žalovaným sdělených informací a předložených dokladů. Na základě uvedené smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž úrok ve výši 840 Kč (sazba 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 174 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 183 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, jelikož na svůj dluh uhradil jen 3 800 Kč. Žalobkyni proto vzniklo právo na dosud neuhrazenou dlužnou jistinu ve výši 5 161,54 Kč, dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 540,75 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 111,71 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 3 407,68 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 5 161,54 Kč od 10. 3. 2017 do 6. 12. 2019), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 148,41 Kč (zákonný úrok z prodlení z částky 5 161,54 Kč od 17. 3. 2017 do 6. 12. 2019), úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 5 161,54 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 161,54 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s  rozhodl bez nařízení jednání.

3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 4 400 Kč, který představuje úrok ve výši 840 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 23,72 % ročně), poplatek za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč a rovněž s poplatkem za životní pojištění ve výši 174 Kč, splatit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 183 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. V jejich čl. 8 bylo sjednáno, že pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má poskytovatel zápůjčky právo požadovat celou dosud neuhrazenou dlužnou částku.

4. Ze zákaznické karty klienta ze dne datum soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že je rozvedený, žije v nájmu, je zaměstnán s čistou měsíční mzdou ve výši 5 500 Kč, pobírá dávky sociální podpory ve výši 10 081 Kč. Mezi jeho výdaje patří nájem v částce 3 500 Kč, výdaje domácnosti činí 4 000 Kč a další náklady pak představuje částka 200 Kč. Jako použitelný příjem žalovaný uvedl 7 881 Kč. Nesplácí žádné závazky vůči právní předchůdkyni žalobkyně ani jiným poskytovatelům úvěru. V zákaznické kartě je dále uvedeno, že žalovaný předložil výpis z účtu a nájemní smlouvu.

5. Žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného s tím, že zájemci o zápůjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy.

6. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla tato skutečnost, společně s výzvou k úhradě dlužné částky 6 814 Kč do 10 dnů, oznámena dopisem z téhož dne, odeslaným dne 7. 1. 2020.

7. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky rovněž předžalobní upomínkou ze dne 7. 5. 2020, odeslanou dne 10. 5. 2020.

8. Dle o. z. , (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Z citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že před poskytnutím úvěru je povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a pokud tak neučiní, smlouva je absolutně neplatná. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Tato povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr (které spadají do působnosti daného zákona ve smyslu § 2) a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru nikterak vysoká.

13. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

14. Žalobkyně sice v rámci doplnění žaloby vyložila, jakým způsobem její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, uvedla, z jakých hodnot příjmů a výdajů vycházela, nicméně ani přes výzvu soudu tato své tvrzení nepodložila jedinou u, ze které by bylo možné pravdivost těchto údajů posoudit a ověřit si, že údaje obsažené v zákaznické kartě jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalovaného. Pouhým předložením zákaznické karty nelze mít za splněnou důkazní povinnost poskytovatele úvěru ohledně relevantního prověřování majetkových poměrů spotřebitele. Bez toho, aby poskytovatel úvěru doložil soudu veškeré doklady, jež měly být dle tvrzení uvedených v zákaznické kartě spotřebitelem předloženy, nelze mít za prokázané, že tyto doklady byly skutečně prověřeny a jde tak prakticky o pouhá tvrzení nepodložená relevantními důkazy. Žalobkyně tedy s ohledem na zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého„ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle , 7 a 9 nesplnil, neprokázala, že by se její právní předchůdkyně náležitě zabývala schopností žalovaného úvěr splácet.

15. Žalobkyně k prokázání toho, jakým způsobem její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, nepředložila žádný doklad s argumentací (a odkazem na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. -97, jehož názorem však není soud v posuzované věci vázán), že postačí, pokud y, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy. Soud nikterak nezpochybňuje, zda žalovaný skutečně předložil dokumenty uvedené v zákaznické kartě. Je ovšem nutné trvat na tom, že jestliže má soud z úřední povinnosti hodnotit, zda poskytovatel úvěru řádně zkoumal tzv. bonitu spotřebitele, musí mít nejen věřitel, ale také sám soud k dispozici podklady, z nichž je možné ověřit správnost informací sdělených spotřebitelem. S ohledem na shora podrobně popsanou nutnost ochrany veřejného pořádku spojenou se sankcí absolutní neplatnosti smlouvy proto nelze k zákaznické kartě přistupovat tak, že její vyplnění a podpis smluvních stran sám o sobě dokazuje, že v ní uvedené informace jsou výhradně pravdivé a nezkreslující majetkové poměry klienta. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru přitom v  umožňuje poskytovateli úvěru po spotřebiteli žádat úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

16. Dále je ve vztahu k argumentaci žalobkyně ještě třeba zmínit, že se zde jedná o veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě. Ani porušení povinnosti poctivého jednání při uzavírání úvěrových smluv nemůže vést poskytovatele úvěru ke zproštění jeho povinnosti dostát požadavkům § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat a tak často své příjmy a výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se ji zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení.

17. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného. Provedené posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek.

18. Žalovaný měl právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 6 000 Kč, přičemž z titulu předmětné, absolutně neplatné, smlouvy uhradil 3 800 Kč a zbývá mu žalobkyni vrátit (vydat) 2 200 Kč. Soud rovněž poukazuje, že v řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 30. 6. 2004 nebo sp. zn. ze dne 15. 9. 2009). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.

19. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení podle o. z. ve spojení s Žalobkyně požadovala úroky z prodlení od 17. 3. 2017 (při zohlednění požadavku na zaplacení kapitalizovaných úroků z prodlení), soud jí ovšem přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení až od 21. 1. 2020. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na doložené zaslané oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla rovněž výzva k úhradě dlužné částky z titulu (absolutně neplatné) smlouvě o zápůjčce do deseti dnů od doručení tohoto dopisu a které žalobkyně dle podacího lístku odeslala dne 7. 1. 2020. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému výzva doručena, má se s ohledem na o. z. za to, že se tak stalo 10. 1. 2020, pročež poslední den lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení nastal dne 20. 1. 2020. Soud proto přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení za dobu až od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to vpožadované výši 8,05 % ročně, tedy ve výši nižší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni vzniku prodlení žalované.

20. Co do zbývající požadované částky 4 614 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 148,41 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 407,68 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 5 161,54 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 161,54 Kč od 7. 12.2019 do 20. 1. 2020 a dále z částky 2 961,54 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, je žaloba nedůvodná a soud ji v této části zamítl, jak plyne z výroku II. tohoto rozhodnutí.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. S ohledem na to, že v řízení byl zcela zjevně úspěšnější žalovaný (s přihlédnutím i k požadovanému příslušenství), kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.