Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 37/2021-32

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 6 986,01 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 6 986,01 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 341,84 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 360,14 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 4 047,53 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 211,29 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 6 986,01 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 341,84 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 360,14 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 4 047,53 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 211,29 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 6 986,01 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, kterou s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba Ta před sjednáním smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr, a to na základě informací uvedených žalovanou v žádosti o poskytnutí úvěru a které si věřitelka ověřila. Žalovaná svým podpisem stvrdila, že jí poskytnuté údaje jsou úplné, přesné a pravdivé. Na základě uvedené smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, za což se žalovaná zavázala vedle jistiny zaplatit rovněž úrok ve výši 963 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 000 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 723 Kč (sjednaného ve výši 15 % ročně) a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 500 Kč, a to vše v 14 měsíčních splátkách po 1 299 Kč. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou dlužnou částku, která činila na jistině 4 047,53 Kč, na úroku 163,76 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy 960,35 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 277,83 Kč a na úhradě za hotovostní inkaso splátek částku 1 536,54 Kč Žalobkyně dále po žalované požadovala zaplacení úroků za dobu od 8. 11. 2017 do postoupení pohledávky ve výši 2 360,14 Kč, úroku z prodlení za dobu od prodlení do postoupení pohledávky ve výši 1 341,84 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 211,29 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 4 047,53 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud v souladu s  rozhodl bez nařízení jednání.

3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že společnost právnická osoba a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 8 186 Kč, který představuje úrok ve výši 963 Kč (úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 15 % ročně), úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 4 000 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 723 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 500 Kč, splatit v pravidelných 14 měsíčních splátkách ve výši 1 299 Kč.

4. Ze žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že je zaměstnána s příjmem ve výši 11 000 Kč, pobírá přídavky ve výši 1 920 Kč. Mezi její měsíční náklady patří bydlení ve výši 4 500 Kč, na dopravu a jídlo vynakládá 3 500 Kč, na stávající půjčky vynakládá 1 800 Kč měsíčně. Žalovaná dále uvedla, že bydlí v nájmu, je vdaná, má vyživovací povinnost k třem nebo více jak dětem. Dle této žádosti žalovaná předložila občanský průkaz a právní předchůdkyně žalobkyně pracovní smlouvou ověřila, že žalovaná je zaměstnaná, bydlí v nájmu a ověřila rovněž její osobní a rodinné poměry.

5. Z předložené tabulky umoření vyplývá, že žalované byl úvěr poskytnut v den podpisu smlouvy dne datum, přičemž žalovaná uhradila na svůj dluh celkem 11 200 Kč.

6. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalované byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne 24. 7. 2020.

7. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do 5. 11. 2020 rovněž předžalobní upomínkou ze dne 21. 10. 2020, odeslanou téhož dne.

8. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Z citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že před poskytnutím úvěru je povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a pokud tak neučiní, smlouva je absolutně neplatná. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Tato povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona ve smyslu § 2, tedy i na nyní posuzovanou věc.

14. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

15. Žalobkyně sice v rámci doplnění žaloby vyložila, jakým způsobem byla posuzována úvěruschopnost žalované, uvedla, z jakých hodnot příjmů a výdajů vycházela, nicméně ani přes výzvu soudu tato své tvrzení nepodložila jedinouu, ze které by bylo možné pravdivost těchto údajů posoudit a ověřit si, že údaje obsažené v žádosti o úvěr jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalované. Pouhým předložením žádosti o úvěr nelze mít za splněnou důkazní povinnost poskytovatele úvěru ohledně relevantního prověřování majetkových poměrů spotřebitele. Žalobkyně totiž nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje a tím pádem dokazuje, že jím poskytnuté informace jsou úplné a pravdivé. Vedle toho, bez toho, aby poskytovatel úvěru doložil soudu veškeré doklady, jež měly být dle tvrzení uvedených v žádosti věřitelkou předloženy či ověřeny, nelze mít za prokázané, že tyto doklady byly skutečně prověřeny a jde tak prakticky o pouhá tvrzení nepodložená relevantními důkazy. Je nutné trvat na tom, že jestliže má soud z úřední povinnosti hodnotit, zda poskytovatel úvěru řádně zkoumal tzv. bonitu spotřebitele, musí mít nejen věřitel, ale také sám soud k dispozici podklady, z nichž je možné ověřit správnost informací sdělených spotřebitelem. S ohledem na shora podrobně popsanou nutnost ochrany veřejného pořádku spojenou se sankcí absolutní neplatnosti smlouvy proto nelze k žádosti o úvěr přistupovat tak, že její vyplnění a podpis smluvních stran sám o sobě dokazuje, že v ní uvedené informace jsou výhradně pravdivé a nezkreslující majetkové poměry klienta. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru přitom v  umožňuje poskytovateli úvěru po spotřebiteli žádat úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně tedy s ohledem na zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého„ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle , 7 a 9 nesplnil, neprokázala, že by se její právní předchůdkyně náležitě zabývala schopností žalované úvěr splácet

16. Dále je ve vztahu k argumentaci žalobkyně ještě třeba zmínit, že se zde jedná o veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně se nemůže zprostit jejího splnění s odkazem na povinnost žalovaného jednat poctivě. Takový přístup nemůže požívat právní ochrany. Ani porušení povinnosti poctivého jednání při uzavírání úvěrových smluv nemůže vést poskytovatele úvěru ke zproštění jeho povinnosti dostát požadavkům § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat a tak často své příjmy a výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se ji zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení.

17. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované. Provedené posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek.

18. Žalovaná měla právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 10 000 Kč, přičemž z titulu předmětné, absolutně neplatné, smlouvy uhradila 11 200 Kč a je tak zřejmé, že poskytnutou jistinu přeplatila, když uhradila více, než bylo její povinností. Žalovaná se ani nedostala ve smyslu § 1970 o. z. do prodlení. Ačkoliv žalobkyně požadovala úrok z prodlení ode dne 8. 11. 2017, nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ). Soud vázal počátek prodlení žalované na zaslání předžalobní výzvy, odeslané dle doloženého podacího lístku dne 21. 10. 2020 a v němž byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu – vydání bezdůvodného obohacení do 5. 11. 2020, tedy do dne, v němž již žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení prokazatelně nebyla.

19. Soud s ohledem na shora uvedené žalobu zamítl v celém rozsahu, neboť nárok žalobkyně není v žádné části oprávněný.

20. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s  Jelikož v řízení byla plně úspěšná žalovaná, měla by mít právo na náhradu nákladů řízení. Ze spisu se však nepodává, že by jí nějaké náklady v řízení vznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popř. návrhem na nařízení exekuce.