Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2076/2003

U S N E S E N Í

se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobním návrhem podaným u Městského soudu v Brně dne 15.8.2002

se žalobci domáhali vydání rozsudku, kterým by bylo rozhodnuto, že „námitka žalobců spočívající v znehodnocení p.p.č. 2539/1 a 2539/2 k.ú. K. stavbou opěrné zdi

na p.p.č. 2541/22 k.ú. K., je oprávněná“. Uvedli, že k podání žaloby byli „odkázáni“ rozhodnutím Úřadu městské části B. ze dne 17.6.2002, č. j.

SÚ - 276/02/5, vydaným v řízení o dodatečném povolení stavby.

Usnesením ze dne 22.1.2003, č.j. -7, Městský soud v Brně řízení zastavil (výrok I.) s tím, že „po právní moci usnesení bude věc postoupena Úřadu městské části města Brna, B. - stavebnímu úřadu“ (výrok II.); současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Vycházel ze závěru, že „svěřuje-li zákon rozhodování o námitkách účastníka stavebního řízení, týkajících se staveb a zastínění stavebnímu úřadu, jde o případ, kdy je občansko-právní věc svěřena k rozhodnutí jinému orgánu než soudu … není v pravomoci soudu

o ní jednat“.

K odvolání žalobců Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15.5.2003, č.j.

-21, usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). K argumentaci užité soudem I. stupně doplnil, že „z žaloby nelze dovodit, vzhledem k formulaci žalobního petitu, jenž navíc postrádá potřebnou konkretizaci, že by touto žalobou žalobci uplatňovali ochranu svého vlastnického práva“.

Proti tomuto usnesení podali žalobci dovolání. Namítají, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou nesprávná, „neboť vycházejí z nesprávného právního posouzení“; že „stavbou opěrné zdi dojde nepochybně ke znehodnocení pozemku žalobců, kteří tuto námitku uplatnili jako účastníci řízení vedeném dle ust. § 88 odst. 1 písm. b) SZ“ a že „tato námitka zcela nepochybně přesahuje rozsah pravomocí a kompetencí stavebního úřadu, je námitkou občanskoprávní ve smyslu § 127 SZ“.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení a že jde

o usnesení, proti kterému je podle ustanovení dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Podle v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i z obchodních vztahů (včetně vztahů podnikatelských a hospodářských), pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.

Podle , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, stavební úřady, provádějící řízení podle tohoto zákona, se pokusí vždy též o dosažení dohody účastníků u těch námitek, které vyplývají z vlastnických nebo jiných práv k pozemkům a stavbám, ale překračují rozsah pravomoci stavebního úřadu nebo spolupůsobících orgánů státní správy. Podle

§ 137 odst. 2 stavebního zákona, nedojde-li mezi účastníky řízení k dohodě o námitce podle odstavce 1, která, kdyby se zjistilo její oprávnění, by znemožnila uskutečnit požadované opatření nebo by umožnila jeho uskutečnění jen v podstatně jiné míře či formě, odkáže stavební úřad navrhovatele nebo jiného účastníka podle povahy námitky na soud a řízení přeruší.

Podle ustanovení § 62 odst. l písm. b) stavebního zákona ve stavebním řízení stavební úřad přezkoumá zejména, zda dokumentace splňuje požadavky týkající se veřejných zájmů, především ochrany životního prostředí, ochrany zdraví a života,

a odpovídá obecným technickým požadavkům na výstavbu a zvláštnímu předpisu

(tj. vyhláška Ministerstva hospodářství č. , kterou se stanoví obecné technické požadavky zabezpečující užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace).

Podle ustanovení § 66 odst. 1 stavebního zákona stavební úřad ve stavebním povolení stanoví závazné podmínky pro provedení a užívání stavby a rozhodne

o námitkách účastníků řízení. Stavební úřad zabezpečí stanovenými podmínkami zejména ochranu veřejných zájmů při výstavbě a při užívání stavby, komplexnost stavby, dodržení obecných technických požadavků na výstavbu, popřípadě jiných předpisů a technických norem, a dodržení požadavků stanovených dotčenými orgány státní správy, především vyloučení nebo omezení negativních účinků stavby a jejího užívání na životní prostředí.

Podrobný postup při zpracování a pořizování územně plánovací dokumentace

a územně plánovacích podkladů, při navrhování, umísťování, povolování nebo ohlašování, provádění, kolaudaci, užívání a odstraňování staveb a při výkonu státního stavebního dohledu dále upravuje vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. , o obecných technických požadavcích na výstavbu ( stavebního zákona). Podle ustanovení citované vyhlášky vzájemné odstupy staveb musí splňovat zejména požadavky urbanistické, architektonické, životního prostředí, hygienické, veterinární, ochrany povrchových a podzemních vod, ochrany památek, požární ochrany, bezpečnosti, civilní ochrany, požadavky na denní osvětlení

a oslunění a na zachování pohody bydlení. Odstupy musí dále umožňovat údržbu staveb a užívání prostoru mezi stavbami pro technická či jiná vybavení a činnosti, které souvisejí s funkčním využitím území (například sítě technického vybavení, dětská hřiště).

Podle ustanovení § 127 odst. 1 obč. zák. se vlastník věci musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek, a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době, odstraňovat ze své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho pozemek.

Z ustanovení § 137 odst. 1 a 2 stavebního zákona vyplývá, že stavební úřad může odkázat účastníka stavebního řízení na soud jen v případě, kdy účastník uplatní námitku, která přesahuje rozsah pravomoci stavebního úřadu nebo spolupůsobících orgánů státní správy. Zákon svěřuje stavebnímu úřadu posouzení otázky, zda dokumentace odpovídá obecným technickým požadavkům na výstavbu. Z ustanovení

§ 8 odst. 1 shora citované vyhlášky (§ 143 odst. 1 písm. k/ stavebního zákona) vyplývá, že k obecným technickým požadavkům na výstavbu patří také zde specifikované požadavky na zachování odstupů jednotlivých staveb. I když je tedy námitka, vznesená ve stavebním řízení, že povolovaná stavba svou blízkostí k sousednímu pozemku

a svým „objemem“ znehodnocuje tento sousední pozemek, námitkou občanskoprávní (viz § 127 odst. 1 obč. zák.), svěřuje zákon rozhodnutí o této námitce vznesené

ve stavebním řízení do pravomoci stavebního úřadu, který je povinen z úřední povinnosti zkoumat dodržení vzájemných odstupů staveb, stanovených obecně závaznými právními předpisy. Povinnost stavebního úřadu rozhodnout o takové námitce konečně vyplývá i z § 66 odst. 1 stavebního zákona.

Svěřuje-li zákon rozhodování o výše popsaných námitkách účastníka stavebního řízení stavebnímu úřadu, jde o případ, kdy je občanskoprávní věc svěřena k rozhodnutí jinému orgánu než soudu. Rozhodování o námitce vznesené ve stavebním řízení, že zamýšlená stavba svou blízkostí k sousednímu pozemku a svým „objemem“ znehodnocuje tento sousední pozemek, proto není v pravomoci soudu, a to ani

v případě, že stavební úřad účastníka na soud s touto námitkou odkáže. V řízení podle stavebního zákona se tedy lze domáhat ochrany proti imisím hrozícím (budoucím, očekávaným). Naproti tomu, jde-li o zásahy do vlastnického práva, které již nastaly

a trvají, může soud odmítnout rozhodnutí o takovéto žalobě jen proto, že námitka poukazující na neoprávněné zásahy do vlastnického práva byla uplatněna v souvislosti

s řízením před stavebním úřadem a její řešení by náleželo do pravomoci stavebního úřadu. Jinak je takováto žaloba opírající se o obč. zák. žalobou vlastnickou, vyplývající z občanskoprávních vztahů, a rozhodnutí o ní ve smyslu spadá do pravomoci soudu a ten je tedy povinen o ní rozhodnout.

V posuzovaném případě stavební úřad odkázal žalobce s námitkou, že stavba svou blízkostí k sousednímu pozemku a svým „objemem“ znehodnocuje tento sousední pozemek, na soud v řízení o dodatečném povolení stavby, což nasvědčuje tomu, že spornou stavbou je (zcela nebo alespoň zčásti) stavba již existující. Rovněž z vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě (i dalších podáních žalobců) není jednoznačně patrno, zda k zásahům do vlastnického práva žalobců, jimž se brání žalobou, již dochází či teprve má dojít. Za těchto okolností proto zatím nelze učinit závěr o tom, zda žalobci podaná žaloba je žalobou ve smyslu ustanovení obč. zák. náležející do pravomoci soudu nebo zda se jedná o případ, kdy rozhodnutí o dané občanskoprávní námitce náleží jinému orgánu než soudu a řízení musí být podle ustanovení zastaveno a věc postoupena stavebnímu úřadu.

Jestliže tedy odvolací soud (a též soud prvního stupně) dospěl k závěru

o nedostatku pravomoci soudu k projednání předmětné věci, aniž - jak ze spisu vyplývá - byla učiněna jakákoli skutková zjištění prokazující, o kterou ze shora popsaných variant se jedná, pak jeho rozhodnutí vychází z neúplně zjištěného skutkového stavu věci, tedy je postiženo vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí

ve věci ( , ).

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Nejvyšší soud České republiky proto usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 2 část věty

za středníkem ) Vzhledem k tomu, že důvod, pro který bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení

( , věta druhá ).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu

i o nákladech původního řízení ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. prosince 2004

JUDr. Roman Fiala, v. r.

předseda senátu