Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 110/2021
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 181 547,19 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 39 990 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39 990 Kč od 4. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 141 557,19 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 810 Kč od 4. 11. 2020 do zaplacení a smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 63 144 Kč od 4. 11. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 39 990 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39 990 Kč od 4. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 141 557,19 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 810 Kč od 4. 11. 2020 do zaplacení a smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 63 144 Kč od 4. 11. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném úhrady částky 181 547,19 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích pod bodem I. – II. tohoto rozsudku, a to z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru. Tvrdila, že dne 30. 7. 2020 s žalovaným pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě níž poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit částku 92 603 Kč, a to v 72 měsíčních splátkách po 1 286 Kč. Sjednaný obchodní úrok činil 23 % ročně. Nad tuto částku se žalovaný zavázal hradit i náklady na inkasní služby ve výši 206 Kč měsíčně a na doplňkovou službu Podpora ve výši 671 Kč měsíčně. Celkové náklady úvěru – RPSN činily 38,69% ročně a žalovaný se zavázal k úhradě celkové částky 2 163 Kč měsíčně. Žalovaný však neplnil řádně a včas a dostal se do prodlení se splátku splatnou dne 15. 8. 2020. Z důvodu prodlení se splátkou zaslala žalobkyně žalovanému dne 20. 8. 2020 1. upomínku, za jejíž odeslání požaduje poplatek ve výši 300 Kč a dne 5. 9. 2020 odeslala žalobkyně 2. upomínku, za jejíž odeslání požaduje poplatek ve výši 500 Kč. Žalovaná na zaslání upomínek nereagovala úhradou dlužné splátky a proto žalobkyně sesplatnila celý úvěr ke dni 21. 9. 2020. Ke dni sesplatnění žalobkyně požadovala po žalované uhradit na neuhrazené jistině 50 000 Kč, na neuhrazené části obchodních úroků 42 603,19 Kč, na zbývající části inkasního poplatku 14 832 Kč (a to na základě samostatně sjednané služby mezi účastníky), na zbývající části poplatků za službu Podpora 48 312 Kč (a to opět na základě samostatně sjednané služby mezi účastníky), na poplatcích za upomínky 800 Kč (po 300 Kč za první upomínku a po 500 Kč za druhou upomínku, na smluvní pokutě za prodlení se splatností úvěru 97,04 Kč, na smluvních úrocích za prodlení s úhradou inkasní služby 8,45 a smluvní pokutě 25 000 Kč Celkem žalobkyně požadovala po žalovaném uhradit částku 181 547,19 Kč (když nenárokovala vyčíslenou pokutu za prodlení s úhradou splátek úvěru ve výši 97,04 Kč a úrok z prodlení s úhradu splátky inkasní služby ve výši 8,45 Kč) se zákonným úrokem z prodlení z částky 75 800 Kč (tj. z jistiny 50 000 Kč, upomínacích nákladů 800 Kč a smluvní pokuty 25 000 Kč) od 4. 11. 2020 (ode dne následujícího po uplynutí dodatečné lhůty k plnění poskytnuté žalobkyní žalované) do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 63 144 Kč (tj. z inkasního poplatku ve výši 14 832 Kč a služby PODPORA ve výši 48 312 Kč) od 4. 11. 2020 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud nařídil první jednání ve věci samé na den 21. 9. 2021. Žalobkyni bylo předvolání k jednání doručeno do vlastních rukou dne 13. 8. 2021. Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno do vlastních rukou dne 27. 8. 2021. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila podáním ze dne 15. 8. 2021 a výslovně uvedla, že nežádá odročení jednání. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků.
4. Soud z žalobkyní předložených listin provedl následující skutková zjištění:
5. Z emailu ze dne 29. 7. 2020 odeslaného žalobkyní žalovanému v 08:40:37 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému na základě jejich telefonické domluvy přístupové údaje ke klientskému účtu, kam byl nahrán návrh smluvní dokumentace ke spotřebitelskému úvěru číslo když hlavní parametry úvěru a k němu sjednávaných služeb byly uvedeny přímo v textu emailu. V případě odsouhlasení smluvních podmínek měl žalovaný prostřednictvím svého klientského účtu odsouhlasit jejich znění a smlouvu uzavřít. Zároveň byl poučen o nutnosti poukázat žalobkyni verifikační platbu a doložit povolení inkasa splátek úvěru ze svého bankovního účtu.
6. Ze Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, když částka 31 288 Kč bude užita na úhradu předchozího závazku žalovaného u žalobkyně (úvěrové smlouvy ze dne 27. 7. 2020 číslo), částka 8 712 Kč bude poukázána na účet žalovaného a částka 10 000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele. Smlouva dále obsahuje přílohy, jejichž obsahem je Roční procentní sazba nákladů (tj. vzorec pro její výpočet včetně vysvětlivek), Formulář pro standardní informace
o spotřebitelském úvěru, Evropský standardizovaný informační přehled, Tabulka umoření, Smlouva o inkasní službě, Dotazník k posuzované bonitě žadatele, Smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA, Žádost o zřízení inkasní služby, Žádost o doplňkovou službu PODPORA
a Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z textu smlouvy včetně jeho grafické úpravy vyplývá, že veškeré dokumenty, včetně žádosti o úvěr, inkasní službu a službu PODPORA byly vypracovány žalobkyní a začleněny do úvěrové smlouvy. Smlouva, včetně všech příloh, tedy
i Smlouvy o inkasní službě a Smlouvy o zřízení doplňkové služby PODPORA, měla být podepsána pomocí autorizačního SMS kódu odeslaného prostřednictvím klientského účtu žalovaného na telefonní číslo žalovaného a to dne 30. 7. 2020 v 12:19:19. Ze strany žalobkyně podpis připojen není. Soudu byla smlouva předložena v PDF formátu, když z vlastností dokumentu soud zjistil, že byl vytvořen dne 30. 7. 2020 v 12:19:31, tj. že nejpozději k tomuto okamžiku byly na smlouvě připojeny údaje o jejím odsouhlasení ze strany žalovaného.
7. Z Přílohy č. 5 – Dotazník k posouzení bonity žadatele, úvěrové smlouvy popsané pod bodem 6. tohoto rozsudku se podává, že k posouzení úvěruschopnosti žalovaného eviduje žalobkyně mimo jiné, že měsíční příjem žalovaného je 35 630 Kč, závazky žalovaného činí měsíčně 11 667 Kč, náklady na bydlení činí 5 000 Kč, náklady na spotřebitele 6 800 Kč, a že k volné spotřebě mu zůstává zůstatek 16 800 Kč měsíčně. Žalovaný v dotazníku uvedl, že splácí celkem 5 dalších půjček. Dále jsou v příloze zachyceny výsledky lustrací v různých databázích, mimo jiné
i centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku s tím, že v obou se nenahází žádný záznam týkající se žalovaného. Dále měla být provedena lustrace nebankovního registru (bez bližší specifikace konkrétního registru) s výsledkem B Rating – úvěrovatelný. Rovněž měl být prověřen zaměstnavatel žalovaného v obchodním rejstříku, měl být ověřen pracovní poměr žalovaného
a výše jeho mzdy. Prověřování bylo ukončeno se závěrem, že žalovanému zbývá dostatek volných prostředků ke splácení sjednaného úvěru.
8. Z výstupu z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že žalobkyně lustrovala žalovaného v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem.
9. Z výstupu z nebankovního registru bylo zjištěno, že žalobkyně lustrovala žalovaného v tomto registru s negativním výsledkem, s výsledkem ratingu B.
10. Z kopie občanského a řidičského průkazu žalovaného má soud za prokázané, že žalobkyně si ověřila totožnost žalovaného.
11. Z výpisu z běžného účtu žalovaného soud zjistil, že za měsíc duben 2020 činil konečný zůstatek žalovaného – 71,49 Kč, za měsíc květen 2020 činil konečný zůstatek částku 409,99 Kč a za měsíc červen 2020 činil – 15,58 Kč.
12. Z Detailu pohybu na účtu žalobkyně vystaveného Fio bankou a Historie plateb má soud za prokázané, že žalobkyně dne 29. 7. 2020 přijala verifikační platbu z účtu žalovaného ve výši 10 Kč s tím, že do zprávy pro příjemce žalovaný uvedl:,,Tímto souhlasím s návrhem smlouvy číslo
13. Z Detailu inkasa od právnická osoba, bylo zjištěno, že na účtu č. bankovní účet bylo povoleno inkaso s výší limitu 6 489 Kč měsíčně.
14. Z potvrzení o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce ze dne 31. 7. 2020 ve spojení s detailem pohybu - platba uvnitř banky ze dne 3 a detailem pohybu - bezhotovostní platba ze dne 31. 7. 2020 a Potvrzení o úhradě dluhu ze dne 31. 7. 2020 vystaveného žalobkyní pro žalovaného má soud za to, že žalobkyně dne 31. 7. 2020 v souladu s úvěrovou smlouvou poskytla žalovanému částku 50 000 Kč, a to tak, že částku 31 288 Kč převedla na úhradu dřívějšího závazku žalovaného vůči žalobkyni, čímž došlo k jeho úplné úhradě, částku 8 712 Kč převedla na bankovní účet žalovaného a částku 10 000 Kč započetla žalobkyně na svůj nárok na úhradu svých nákladů.
15. Z upomínky číslo ze dne 20. 8. 2020 ve spojení s podacím archem z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s úhradou splátky splatné k 15. 8. 2020, a že na tuto skutečnost byl žalobkyní upozorněn. Žalobkyně zároveň uplatnila u žalovaného svůj nárok na úhradu poplatku za odeslání upomínky.
16. Z upomínky číslo – poslední upomínka před zesplatnění úvěru ze dne 5. 9. 2020 ve spojení
s podacím archem z téhož dne vyplývá, že žalobkyně upomněla žalovaného k úhradě splátky po splatnosti, a že uplatnila na žalovaném poplatek za odeslání upomínky ve výši 500 Kč a zároveň žalovaného upozornila i na právo zesplatnit celý úvěr, pokud nebude dlužná částka uhrazena do 20. 9. 2020.
17. Z přehledu sporů vedených u zdejšího soudu, v nichž vystupuje žalovaný, ve spojení s údaji
o úvěrových produktech, jež jsou předmětem uvedených sporů, má soud za prokázané, že s žalovaným jsou vedeny další 3 spory z důvodu neuhrazení spotřebitelských úvěrů přijatých již před poskytnutím v této věci projednávaného úvěru, a to dne 4. 9. 2019, dne 12. 12. 2019 a dne
7. 2. 2020.
18. Ze Zesplatnění úvěru – předžalobní upomínky ze dne 21. 9. 2020 ve spojení s podacím archem z téhož dne vyplývá, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru, spolu s vyčíslením jednotlivých nároků žalobkyně vyplývající z úvěrové smlouvy
a s žádostí o úhradu celého dluhu do 3. 11. 2020, když tuto výzvu spojil zároveň s výzvou předžalobní.
19. Z jiných než výše uvedených důkazů soud nevycházel, neboť je nepovažoval za rozhodné ve věci, když výše uvedenými důkazy byl skutkový stav náležitě zjištěn.
20. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
21. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
22. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
23. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
26. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
27. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
28. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
29. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
30. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.
31. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu 39 990 Kč, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v úvěrové smlouvě číslo ze dne 30. 7. 2020 uzavřené mezi účastníky.
32. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného, a to usnesením č. j. 9 C 110/2021 – 11 ze dne 16. 2. 2021, na které žalobkyně ve stanovené lhůtě nereagovala. Ke zkoumání úvěruschopnosti se vyjádřila až v podání doručeným soudu dne 15. 8. 2021, ve kterém uvedla, že tuto zkoumala především z podepsaného dotazníku o posouzení bonity žalovaného. Předloženými důkazy však bylo prokázáno, že by žalobkyně řádně neověřovala úvěruschopnost žalovaného. Z žádného ze soudu doložených důkazů nebylo zjištěno, jak s údaji získanými od žalovaného bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.
33. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě jím vyplněného dotazníku k posouzení bonity žadatele, jež je součástí smlouvy. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalobkyně některé z údajů ověřovala (např. potvrzením o příjmu, nájemní smlouvou apod.). Žalobkyně sice předložila výpisy z účtu žalovaného za měsíce duben, květen a červen 2020, nicméně z těchto bylo zjištěno, že ve dvou z uvedených měsíců byl konečný zůstatek žalovaného v minusových číslech, v dubnu pak činil částku 409,99 Kč a lze tak mít za to, že žalovanému i bez poskytnutí předmětného úvěru nestačily jeho příjmy k pokrytí všech jeho výdajů. Soud tak má za to, že žalobkyně nejednala při posuzování úvěruschopnosti s odbornou péčí. Je otázka, jak bylo při zkoumání úvěruschopnosti žalobkyní zohledněno, že žalovaný má další nesplacené závazky v podobě nejméně 5 dalších půjček či úvěrů, nota bene část poskytnutého úvěru byla vyplacena přímo žalobkyni k úhradě již nastalého dluhu žalovaného. Rovněž není zjevné, zda a jakým způsobem si žalobkyně ověřila, že další závazky žalovaného uvedené v úvěrové smlouvě byly uhrazeny. Jak žalobkyně ověřovala rozsah výdajů žalovaného, nebylo zjištěno z žádného tvrzení či předloženého důkazu žalobkyní. Žalobkyně žádný z důkazů neprokázala, jak ověřila náklady na bydlení žalovaného za situace, kdy žalovaný by neměl být vlastníkem žádné nemovitosti a přitom jeho náklady na bydlení činí pouze 5 000 Kč. Z výpisu řízení vedených u zdejšího soudu bylo zjištěno, že jsou zde vedeny další spory pro pohledávky z úvěrových produktů poskytnutých žalovanému dalšími subjekty a lze předpokládat, že pokud by žalobkyně prověřila finanční situaci žalovaného řádně, včetně evidencí klientských informací (např. SOLUS), musela by zjistit, že žalovaný má další závazky, a že se splatností některých z nich je již v prodlení. Ze všech výše uvedených skutečností a důkazů soud uzavírá, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy s žalovaným nepostupovala s odbornou péčí a úvěruschopnost žalovaného neprověřila řádně. Pro úplnost soud uvádí, tím, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, nemohla být ani poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., o tom, že dosud neoznačila důkazy k prokázání tvrzení, že řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet.
34. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb., poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. Soud uzavírá, že provedenými důkazy bylo prokázáno, že řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů.
35. Za této situace dospěl soud k závěru, že Úvěrová smlouva číslo ze dne 30. 7. 2020 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.
36. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu
a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.
37. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy
i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31. 7. 2010.
38. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla,
a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Jistina úvěru, tak jak byla stanovena v úvěrové smlouvě, byla určena částkou
50 000 Kč. Soud však po provedeném dokazování dospěl k názoru, že žalobkyně poskytla žalovanému pouze částku 31 288 Kč na úhradu předchozího závazku žalovaného vůči žalobkyni a částku 8 712 Kč na účet žalovaného, tedy pouze 40 000 Kč Částku 10 000 Kč, jíž žalobkyně započetla na náklady poskytovatele, nepovažuje soud za žalovanému vyplacenou jistinu, neboť za situace, kdy povinnost uhradit poplatek v této výši měl žalovanému vzniknout na základě úvěrové smlouvy, která je však od počátku absolutně neplatná, nemohlo dojít k platnému zápočtu na tvrzenou pohledávku žalobkyně a tím k plnění ve prospěch žalovaného. Soud dále zohlednil, že žalovaný uhradil dne 29. 7. 2020 žalobkyni částku 10 Kč na verifikační poplatek, tedy dlužná částka na bezdůvodném obohacení žalovaného (za situace, kdy na úvěr nic neuhradil) činí
39 990 Kč. Soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, dle § 1968 věta prvá o.z., § 1970 o.z., ve výši stanovené nařízenín vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, a to ode dne 4. 11. 2020, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění obsažené v předžalobní výzvě. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce trvání 3 dnů (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).
39. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy a tím i všech doprovodných ujednání (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).
40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovanému, který byl v převážné části ve sporu úspěšnější, náleží nárok na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů dle poměru úspěchu ve věci, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.