Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 214/2004

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Robert Waltr, v právní věci žalobce Ing. M. K., zast. advokátem, proti žalované I. K., o přivolení soudu k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14.10.2003, č.j. -61, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 14.10.2003, č.j. -61 změnil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8.4.2003, č.j. -39, jímž tento soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu č. 1019/12 v I. patře domu čp. 1019/18 v ulici J. v Č. B. a žalované uložil byt vyklidit a vyklizený předat do 15 dnů po zajištění přístřeší tak, že tento návrh zamítl.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v mezích, v nichž se žalovaná přezkoumání domáhala, a shledal odvolání důvodným.

Dále odvolací soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že žalovaná nezpochybňuje neplacení nájemného ani úhrad za služby spojené s užíváním bytu po dobu delší než 3 měsíce a tím naplnění výpovědního důvodu dle ust. § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák., ale domnívá se, že s ohledem na zjištěné okolnosti, za kterých došlo k neplacení nájemného a úhrad, nemělo být k výpovědi přivoleno a mělo být aplikováno ust. § 3 odst. 1 obč. zákoníku.

Odvolací soud proto konstatoval, že soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že je dán výpovědní důvod dle ust. § 711 odst. 1 písm. d) obč. zákoníku, avšak nesouhlasil s názorem soudu prvního stupně, že není namístě aplikovat ust. § 3 odst. 1 obč. zákoníku.

V dané situaci odvolací soud považuje z hlediska ust. § 3 odst. 1 obč. zákoníku za nutné zohlednit to, že délka neplacení nájemného a ostatních úhrad byla právě 4 měsíce, některé poplatky byly zaplaceny (byť po lhůtě splatnosti) ještě před podáním žaloby. Dále nelze opominout tehdejší špatnou sociální a finanční situaci žalované, vyvolanou zejména předchozím rozvodem se žalobcem, odstěhováním ze společné domácnosti a nezaměstnaností žalované a to, že žalovaná platila např. i pouze část úhrady. Po nástupu žalované do zaměstnání dne 4.3.2003 se její platební disciplína zlepšila a v době rozhodování soudu prvního stupně byl dluh, na jehož základě byla podána výpověď, zaplacen a dále významnou část dluhu tvořily poplatky z prodlení. Další vzniklý dluh je podle dohody účastníků žalovanou řádně (s jedním prodlením) splácen. Podle odvolacího soudu je třeba též zohlednit, že nejde o standardní vztah pronajímatele a nájemce, neboť účastníci jsou bývalí manželé, současný nájemní vztah je důsledkem vystěhování žalované ze společného bytu do bytu náhradního.

Odvolací soud je za uvedené situace toho názoru, že pohnutka vedoucí k neplacení nájemného a intenzita možného následku v osobní a sociální sféře žalované, pokud by byl dán průchod právu žalobce, by byla v příkrém nepoměru s intenzitou nesplacením vzniklého následku žalobci (dluh ve výši 5.000,- Kč, který je již splacen). Bylo by nemravné dát takovému žalobcovu právu průchod, a proto odvolací soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno výše.

Dovoláním ze dne 16.1.2004 napadl žalobce výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu s tím, že dovolání je přípustné podle ust. a je podáno z důvodu dle ust. – nesprávnho právního posouzení věci.

V odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že odvolací soud vycházel z nesprávného právního názoru při použití § 3 odst. 1 obč. zákoníku. Žalovaná si podle dovolatele přivodila situaci, v níž se nachází, sama. Svým jednáním zapříčinila rozpad manželství, po rozvodu činila kroky ke zhoršení situace mezi dětmi a žalobcem s odkazem na to, že ji žalobce bude živit. Dále pak společná péče o nezletilé děti před rozvodem byla soudem změněna tak, že nezletilé děti byly svěřeny do výhradní péče žalobce, neboť žalovaná se nepodílela na zajišťování potřeb dětí a odmítala finančně přispívat na chod domácnosti. Žalovaná dále neakceptovala návrh žalobce na rozdělení společného jmění, ze své vůle v srpnu 2001 odešla ze zaměstnání, zaměstnání nehledala, nehradila určené výživné a ani nepřispívala alikvotní částkou na nájem a chod domácnosti.

Dovolatel dále v dovolání uvedl, že soužití se žalovanou bylo problematické, proto na ni podal trestní oznámení a taktéž podal návrh na vypořádání společného jmění manželů a zrušení společného nájmu bytu. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28.3.2002, č.j. -17 bylo zrušeno právo společného nájmu bytu č. 25 v 7. podlaží domu čp. 1311/16 v ulici J. v Č. B. a výlučným nájemcem a členem družstva se stal žalobce. Žalované byla uložena povinnost uvedený byt vyklidit a předat do 15 dnů od zajištění náhradního bytu. Dovolatel poté žalované zajistil náhradní byt, žalovaná nehradí nájem ani výživné a byla rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích odsouzena pro trestný čin zanedbání povinné výživy (sp. zn. -59, který nabyl právní moci 25.9.2003). Dovolatel se tím dostává do tíživé situace, neboť syn studuje vysokou školu a dcera navštěvuje gymnázium a dovolatel dále hradí úvěr, který si vzal na zajištění náhradního bytu pro žalovanou.

Dovolatel je proto toho názoru, že v daném případě nelze využít aplikace § 3 odst. 1 obč. zákoníku ve prospěch žalované, ale je nutné vycházet z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se, jak to vyplývá ze spisu, k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) posoudil dovolání podle ust. , a a konstatoval, že dovolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.

V posuzovaném případě je dovolání přípustné podle ust. , neboť rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Uplatněným dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci [ ], konkrétně nesprávná aplikace ust. obč. zákoníku, a to v daném případě, resp. za výše uvedených okolností.

Z výše uvedeného a z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je zřejmé, že v posuzované věci byl naplněn výpovědní důvod uvedený v ust. § 711 odst. 1 písm. d) obč. zákoníku. Soudní praxe vychází z toho, že při tomto rozhodování přichází v úvahu i posouzení otázky, zda výpověď z nájmu bytu není v rozporu s dobrými mravy (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.1.1998, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999, č. 43) a ani v případě, že uplatněný výpovědní důvod je dán, nemusí soud návrhu na přivolení k výpovědi vyhovět.

Podle § 3 odst. 1 obč. zákoníku výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Za dobré mravy lze pokládat souhrn společenských, kulturních a mravních norem obecně zachovávaných a uznávaných, které v určitých historických obdobích vykazují neměnnost (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.5.1997, , nález Ústavního soudu ze dne 26.2.1998, sp. zn. ).

Soudu je tak ust. § 3 odst. 1 obč. zákoníku dána možnost posoudit, zda výkon subjektivního občanského práva, v posuzovaném případě práva vypovědět nájem bytu, je v souladu s dobrými mravy a není-li tomu tak, odepřít ochranu uplatněnému právu.

Závěr soudu o tom, že výkon práva (v tomto případě dát výpověď) je v rozporu s dobrými mravy musí vycházet z konkrétních skutkových zjištění, která dovolují tento závěr učinit. Zejména je třeba zvážit jak důvody na straně nájemce (např. sociální, zdravotní a rodinné poměry), tak i okolnosti na straně pronajímatele , jemuž má být ochrana jeho práva odepřena.

V posuzovaném případě odvolací soud při aplikaci ust. § 3 odst. 1 obč. zákoníku bral v úvahu to, že délka neplacení nájemného a ostatních úhrad trvala právě 4 měsíce (v žalobě bylo uváděno nezaplacení nájemného a úhrad za měsíce říjen až prosince 2002 a leden 2003), některé částky byly zaplaceny po lhůtě splatnosti, ale před podáním žaloby (např. za říjen 2002 byl nájem zaplacen dne 25.11.2002 po splatnosti) a v době rozhodování soudu prvního stupně byl dne 15.3.2003 zaplacen celý dluh, na jehož základě byla dána výpověď (5.108,40 Kč). Dále odvolací soud přihlížel k finanční a sociální situaci žalované (rozvod se žalobcem, odstěhování ze společné domácnosti, nezaměstnanost žalované), k tomu, že významnou část dluhu tvořily poplatky z prodlení a v případě dalšího dluhu (na němž není výpověď založena) je tento na základě dohody účastníků v zásadě řádně splácen. Odvolací soud dále zohlednil i skutečnost, že nájemní vztah je důsledkem vystěhování žalované z dříve společného bytu do bytu náhradního, který je majetkem žalobce.

Dovolací soud s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že pokud odvolací soud za uvedeného skutkového stavu v rámci právního posouzení věci měl za to, že přivolení k výpovědi z nájmu bytu brání ust. § 3 odst. 1 obč. zákoníku, je tento závěr správný a bylo namístě neposkytnout žalobci požadovanou ochranu, a rozsudek soudu prvního stupně byl proto správně změněn tak, jak bylo uvedeno výše.

Odvolacímu soudu lze vytknout, že se v odůvodnění rozsudku výslovně nezabýval tím, že žalovaná nebyla po dobu nezaměstnanosti v evidenci úřadu práce, nepobírala hmotné zabezpečení a nepožádala o sociální dávky a taktéž nikterak, a to z hlediska finanční situace žalované, nehodnotil skutečnost, že dosud nebylo vypořádáno společné jmění manželů (žalovaná tvrdila, že jí žalobce dlužil 290.000,- Kč a z těchto prostředků měl být žalobcem zakoupen předmětný byt). Uvedený nedostatek nemůže podle názoru dovolacího soudu zpochybnit správnost výše uvedeného závěru, že v daném případě byla odůvodněna aplikace ust. § 3 odst. 1 obč. zákoníku, a proto je rozhodnutí odvolacího soudu správné a uplatněný dovolací důvod – nesprávné právní posouzení věci – není dán.

Nejvyšší soud proto podle dovolání pro jeho nedůvodnost zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. v návaznosti na ust. - s ohledem na úspěch ve věci a na to, že žalované podle spisu žádné náklady v tomto řízení nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. prosince 2004

JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r.

předseda senátu