Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 566/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně M. V., zastoupené, obecným zmocněncem, proti žalovanému Ch. o. d., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 711.348,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 15. ledna 2004, č.j. -28, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 13. března 2003, č.j. -16, ve znění opravného usnesení ze dne 5. června 2003, č.j. -19, kterým Okresní soud v Chrudimi uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 711.348,- Kč s 8% úrokem od 1. května 1992 do zaplacení, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému uložil zaplatit „České republice na účet Okresního soudu v Chrudimi“ na soudním poplatku 28.460,- Kč (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že žalovaný není osobou, která má poskytovat žalobkyni plnění podle ustanovení nebo odst. 3 , o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech (dále jen „ “), přičemž není ani povinnou osobou k poskytnutí náhrad podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „ “). Žalovanému totiž vznikla povinnost plnit žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi účastníky 10. února 1994 (dále jen „smlouva“). Tato smlouva - podle přesvědčení odvolacího soudu - obsahuje všechny „základní náležitosti“ vyžadované ustanovením , když byla uzavřena v písemné formě, je z ní patrno, kdo je postupitel a postupník, která pohledávka a v jaké výši „se postupuje“, a je z ní také patrno, že postoupení je úplatné a že výše úplaty byla sjednána částkou 711.348,- Kč. Odvolací soud se rovněž ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, podle kterého je ujednání o splatnosti úplaty obsažené v smlouvy neplatné pro neurčitost a nesrozumitelnost, a dále dovodil, že úplata se stala splatnou na základě výzvy žalobkyně k 1. červnu (správně k „1. květnu“) 2002.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení (dále jen „ “) a co do důvodu na ustanovení , jehož prostřednictvím zpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem.

Dovolatel akcentuje, že postoupením pohledávky podle ustanovení zákona o půdě dochází „ke změně závazku na straně věřitele“, přičemž zákonným předpokladem pro platné postoupení pohledávky (a pro to, aby se žalovaný stal oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení ) - podle jeho názoru - bylo zjištění, že žalobkyně byla v době postoupení pohledávky osobou provozující zemědělskou výrobu. Pokud žalobkyně takovou osobou nebyla, nemohlo „její právo na vydání majetkového podílu postoupením pohledávky platně vzniknout, neboť by se tím změnil obsah původního závazkového vztahu“.

Dovolatel rovněž polemizuje se závěrem odvolacího soudu o částečné neplatnosti smlouvy pro „nekonkrétnost a nesrozumitelnost“, maje za to, že plnění bylo podmíněno hospodářským výsledkem družstva a že nejde o nesrozumitelné ani nekonkrétní ujednání.

Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení

Jak vyplývá z obsahu výroku rozsudku soudu prvního stupně a výroku rozsudku soudu odvolacího, je rozsudek odvolacího soudu ve věci samé rozsudkem potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska ustanovení přípustné. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení , neboť potvrzený rozsudek soudu prvního stupně je prvním rozsudkem tohoto soudu ve věci.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení , jehož se ostatně dovolatel výslovně dovolává. Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.

Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce ( ), lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).

Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, podle kterého je smlouva neplatná pouze v části obsahující ujednání o splatnosti ( smlouvy) a dále na tom, že předmětem řízení není nárok podle , popř. zákona o půdě, nýbrž zaplacení úplaty sjednané mezi účastníky za postoupení pohledávky.

Přezkum výše uvedených závěrů - dle přesvědčení Nejvyššího soudu - především postrádá potřebný judikatorní přesah, když jde o výklad konkrétního právního úkonu, mající význam právě a jen pro projednávanou věc.

Nejvyšší soud neshledává rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení ani za rozporné s hmotným právem, když ustanovení zákona o půdě smluvní převod nároků na poskytnutí náhrad dle tohoto zákona a na vydání podílu podle výslovně umožňuje, přičemž v soudní praxi (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. března 1999, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 1999, pod číslem 53) není sporu ani o tom, že právnická osoba, která nabyla pohledávky za družstvem převodem podle zákona o půdě, má stejný nárok na vypořádání podle tohoto zákona a podle jako převodce pohledávky.

Jelikož Nejvyšší soud neshledal rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, není dovolání přípustné ani podle ustanovení ; proto je jako nepřípustné podle ustanovení a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 14. prosince 2004

JUDr. Ivana Štenglová,v.r.

předsedkyně senátu