Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2729/2004

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou, podanou dne 28.7.2003 u Okresního soudu v Mladé Boleslavi, domáhala se žalobkyně zaplacení částky 76.000,- Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. Svůj nárok odvozovala z tvrzení o smluvním ujednání o smluvní pokutě, obsažené v dohodě uzavřené mezi účastníky dne 11. 1. 2002.

Okresní soud v Mladé Boleslavi jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5.1.2004, č.j. -49, žalobu zamítl. Vyšel ze zjištění, že dne 11.1.2002 uzavřela žalobkyně se žalovaným jako pronajímatelem smlouvu o nájmu nebytových prostor v domě žalovaného č.p. 51 v L., a to lokálu, kuchyně, pokoje, sociálního zařízení, skladu, sálu v přízemí a pivního sklepa v podzemním podlaží uvedené nemovitosti, a to na dobu do 31.12.2007 za účelem provozu restaurace. Vzal za prokázané, že v článku V. bodu 4 věty druhé výše uvedené smlouvy se pronajímatel zavázal oznámit nájemci nejméně dva týdny předem rozsah a dobu trvání údržby, oprav a úprav předmětu nájmu, trvajících déle než 24 hodin, přičemž tato povinnost se netýkala havarijních situací. Dále zjistil, že podle článku X. bodu 1 dané smlouvy se pronajímatel zavázal uhradit nájemci smluvní pokutu 1.000,- Kč za každý den znemožněného užívání předmětu nájmu, pokud nedodrží lhůtu uvedenou v článku V. odstavce 4 věty druhé. Rovněž vzal za prokázáno, že žalovaný žalobkyni písemně neoznámil 14 dnů předem přerušení vytápění v termínech v době od 1.12.2002 do 17.12.2002 a od 1.2.2003 do 31.3.2003. Dále zjistil, že dopisem ze dne 9.12.2002 žalovaný informoval žalobkyni o poruše topení, dalším dopisem ze dne 21.1.2003 sdělil žalobkyni, že od 1.2.2003 přestane topit pro jí nezaplacené náklady vytápění a dne 4.2.2003 oznámil poruchu čerpadla. Též vzal za prokázané, že žalobkyně dopisy ze dne 8.3.2003, 14.3.2003 a 31.3.2003 žádala žalovaného o zajištění dodávek tepla a dopisem ze dne 1.4.2003 vyzvala žalovaného k zaplacení smluvní pokuty. Dále vzal za prokázané, že dne 10.12.2002 byla provedena oprava prasklého sváru trubky ústředního vytápění a uvedenou závadu nebylo možné předem předvídat, v únoru a březnu 2003 byla provedena oprava čerpadla v domě a dne 6.2.2003 bylo zjištěno zlomení hřídelky čerpadla, která následně poškodila hnací turbínu, přičemž jeho oprava proběhla až dne 16.3.2003. Dovodil, že výše uvedené poruchy vytápění byly haváriemi, vznikly nečekaně a nebylo je možné předvídat předem. Vyslovil, že smluvní pokuta nepostihovala přerušení či nedostatečné vytápění předmětu nájmu, způsobeného jinými skutečnostmi než z příčiny provádění údržby či opravy nebo úpravy topného systému. Dospěl k závěru, že v období od 1.12.2002 do 17.12.2002, od 4.2.2003 do 16.3.2003 a od 17.3. do 31.3.2003 tedy žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve smyslu § 544 o.z. nevznikl.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 26.5.2004, č.j. -91, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením s tím, že žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty upravené v nájemní smlouvě ze dne 11.1.2002. Odvolací soud na doplnění uvedl, že žalobkyně by se mohla pouze v jiném řízení domáhat náhrady škody, která jí jednáním žalovaného (protiprávním) vznikla.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 13.10.2004 dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení (zřejmě správně ). Tvrdila existenci dovolacího důvodu podle , neboť rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasila s konstatováním soudů obou stupňů, že v době od 10.12.2002 až 17.12.2002 a od 4.2.2003 do 16.3.2003 nebyl objekt vytápěn z důvodu havárie, proto žalovaného nestíhá sankce - smluvní pokuta. Podle dovolatelky ze strany žalovaného došlo k porušení ustanovení článku V. bodu 4 smlouvy o nájmu nebytových prostor, uzavřené mezi účastníky dne 11.1.2002. Navrhla proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel v souladu s body 1., 15.,17., hlavy první, části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, z ve znění účinném od 1. ledna 2001. Proto v tomto usnesení jsou uváděna ustanovení ve znění po novele provedené (dále jen , “).

Zjistil dále, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení řádně zastoupeným advokátem ( , ), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z povahy uplatněného dovolacího důvodu předně plyne, že v jeho rámci nelze uplatňovat námitky, směřující k neúplnosti či nesprávnosti skutkových zjištění, na jejichž základě byla věc odvolacím soudem posouzena. Dovolací soud proto nemohl přihlížet k té části dovolání žalobkyně, pokud se nesla k jejímu nesouhlasu se zjištěními soudů obou stupňů.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně správně aplikoval na zjištěný skutkový stav ustanovení § 544 o.z. o nároku ze smluvní pokuty. Rozhodnutí odvolacího soudu tak neřeší otázku zásadního právního významu, neboť vychází z důsledků plynoucích z gramatického a systematického výkladu citovaného zákonného ustanovení, jakož i jeho účelu. Smluvní pokuta představuje sice obsahově i sankci, která jinak – při absenci smluvního ujednání o smluvní pokutě – zahrnuje nároky té které smluvní strany podřaditelné jinak pod pojem náhrady škody, předpoklady pro přiznání nároku ze smluvní pokuty jsou však odlišné. Zatímco u nároků z náhrady škody je třeba prokázat předpoklady plynoucí ze zákonné úpravy, v případě smluvní pokuty je třeba, aby jednání strany, o níž druhá strana tvrdí porušení smluvních povinností, bylo také naplněno, a to v rozsahu, který podle ujednání o smluvní pokutě nárok na její přiznání odůvodňuje. Výklad citovaného ustanovení vzhledem k výše uvedenému nepředstavuje otázku zásadního významu. Odvolací soud postupoval v souladu s naznačenými podmínkami pro přiznání nároku ze smluvní pokuty, jeho posouzení odpovídá závěrům dnes již konstantní soudní judikatury. Pakliže z výsledků důkazního řízení vyplynul závěr, že v projednávané věci nebyly splněny podmínky ve smyslu ustanovení článku V. bodu 4 věty druhé výše uvedené nájemní smlouvy, které by opodstatňovaly přiznání smluvní pokuty, je třeba jeho závěry považovat za správné. Argumentace dovolatelky je v tomto směru nepřípadná.

Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání nelze dovodit z žádného ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle , za použití ustanovení , dovolání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle za použití , a Žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná, žalovanému pak v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. prosince 2004

JUDr. Josef Rakovský, v.r.

předseda senátu