Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1122/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného L. K., zastoupeného advokátem, proti povinné České republice – Ministerstvu vnitra se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. ledna 2004, č.j. -36, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí uložením pokuty povinné maje za to, že nelze k důvodům odvolání povinné přihlížet, neboť řízení, v jehož rámci bylo vydáno vykonávané předběžné opatření, nebylo dosud pravomocně skončeno.

Povinná ve včasném dovolání, jež pokládá za přípustné ve smyslu a , namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Poukazuje na to, že ještě před vydáním dovoláním napadeného rozhodnutí zrušil usnesením ze dne 27. listopadu 2003, č.j. -53, Okresní soud v Chebu zde vykonávané předběžné opatření a usnesením ze dne 22. prosince 2003, č.j. -55, celé řízení z důvodu nedostatku své pravomoci, k čemuž došlo po vydání předběžného opatření v důsledku nabytí účinnosti , zastavil. Odvolací řízení tak bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Oprávněný navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto, když zpochybnil podání dovolání povinnou, neboť je podepsáno ředitelkou právního odboru ministerstva, která není účastnicí výkonu rozhodnutí. Oprávněný poukazuje též na to, že se povinná nepřizpůsobila vykonatelnému rozhodnutí, proto se musel domáhat jeho výkonu, a že řízení samo pravomocně skončeno není, neboť soud v důsledku změny zákona postoupil věc k jejímu vyřízení Úřadu pro ochranu osobních údajů, zmocněnému k tomu

K upozornění oprávněného na případnou subjektivní nepřípustnost dovolání podepsaného ředitelkou právního odboru Ministerstva vnitra se sluší poukázat na k dovolání připojené pověření ministra vnitra ze dne 29. prosince 2000 č.j. P-1778/2000, jímž „ve smyslu pověřuje tam jmenovanou ředitelku odboru právního k jednání v řízení před soudy a jinými státními orgány za Českou republiku, jejímž jménem vystupuje Ministerstvo vnitra nebo příslušný útvar Policie České republiky.“ Požadavkům ustanovení a 2 zcela odpovídá takové uvedení účastenství organizační složky státu a pověření zaměstnance takové složky jejím vedoucím k jednání, které se projeví tak, že není žádné pochybnosti o tom, že uvedení funkce k podpisu pověřeného zaměstnance na procesním úkonu není jejím osobním úkonem ale projevem realizace pověření.

Dovolání však přesto přípustné není.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).

Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v až c/

Jelikož napadené usnesení není měnícím ( ) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno ( ), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení

Aby mohlo být dovolání přípustné podle , musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán ( , věta první, ), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné. Dovolací důvod, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze uplatnit dovolatelem pak leda tehdy, jestliže je dovolání přípustné podle a b/

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Z toho plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a potažmo o přípustnosti dovolání - bezcenné.

Dovolatelka se mýlí v hodnocení důsledků toho, že bylo (27.11.2003) vykonávané předběžné opatření zrušeno, neboť se tak mělo stát až po té, co (4.8.2003) rozhodl soud I. stupně, tedy po dni, jehož stav byl pro posuzování důvodnosti návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí – i z pohledu odvolacího soudu – rozhodný. Taková její námitka nepředstavuje právní otázku, jíž by odvolací soud řešil v rozporu s ustálenou praxí (odvolací soud předpoklady nařízení výkonu rozhodnutí zásadně hodnotí podle těch skutečností, které byly významné a které byly k dispozici soudu I. stupně). Pokud dojde ke zrušení titulu pro výkon rozhodnutí ukládajícího nepeněžité plnění až po nařízení výkonu rozhodnutí, přísluší takovou skutečnost, a to ve smyslu případně i bez návrhu, projednat a posoudit ve stádiu řízení o zastavení výkonu rozhodnutí podle Zde však dovolatelka v dovolacím řízení nepřiléhavě namítá skutkovou novotu, aniž by před dovolací soud stavěla otázku zásadního právního významu ve smyslu zákonné konstrukce přípustnosti dovolání.

Nejde tu tak o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá). Dovolací soud se nemůže zabývat ani otázkou materiální vykonatelnosti titulu, neboť nebyla dovoláním otevřena ( věta prvá ) a nelze ani napravit tu okolnost nesprávně vedeného řízení, jež spočívá v tom, že návrh oprávněného podaný dne 8. listopadu 2001 byl projednáván jako nový návrh na nařízení výkonu, ačkoli se i z něho podávalo, že je ve věci již veden a nařízen výkon rozhodnutí pod sp.zn. téhož soudu (viz věta druhá ).

Rozpor s hmotným právem ( ) jako důvod otázky zásadního právního významu nemůže být dán tam, kde námitky dovolatelky vycházejí z práva procesního.

Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu vystavila kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.

Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle písm c/, odst. 3

Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinné podle , odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , a ; vzhledem k tomu, že dovolací řízení bylo zahájeno po 1.1.2001, přísluší oprávněnému náhrada nákladů právní služby podle , ve znění , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), účinné ode dne 1.1.2001 ( vyhlášky). Náklady dovolacího řízení spočívají v odměně zástupce (advokáta) oprávněného v částce 750,- Kč ( , , , , bod 1, , a vyhlášky) a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se plnění domoci v rámci jeho soudního výkonu.

V Brně dne 9. prosince 2004

JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.

předseda senátu