Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 666/2004

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. února 2004, č. j. – 176, potvrdil usnesení ze dne 7. listopadu 2002, č. j. – 135, jímž Krajský soud v Hradci Králové prohlásil konkurs na majetek dlužníka. Odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně, že dlužník je – ve smyslu ustanovení a , o konkursu a vyrovnání (dále jen „ “) - v úpadku formou insolvence, neboť má více věřitelů, kterým po delší dobu není schopen plnit splatné závazky.

Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení (dále též jen „ “). namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod dle ) a že má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Konkrétně dovolatel poukazuje na to, že se soudy nezabývaly stavem soudních řízení, v nichž vymáhá pohledávky za svými dlužníky. Kdyby tak učinily, nemohly by dospět k závěru, že je v úpadku. Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není v dané věci přípustné.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení až

Ustanovení a b/, , až g/ a nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.

Zbývá vypořádat se s tím, zda dovolání je přípustné podle ustanovení Podle tohoto ustanovení je ovšem možné přípustnost dovolání založit jen ve spojení s ustanovením Jinak řečeno, dovolání může být přípustné jen za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené potvrzující rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (srov. ). Podmínka, aby šlo o rozhodnutí „ve věci samé“, je v tomto případě splněna (srov. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ustanovení určuje, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Nejvyšší soud pak ani po zvážení všech kritérií, jejichž prostřednictvím lze usuzovat na zásadní významnost rozhodnutí, napadené rozhodnutí za zásadně významné po právní stránce nepokládá. Dovolatel sám v dovolání neuvádí, v čem spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí; se zřetelem k vlastnímu obsahu dovolání lze toliko usuzovat, že za zásadní má argument, podle kterého soudy měly při zkoumání předpokladů pro prohlášení konkursu na jeho majetek vzít v úvahu to, že sám vymáhá v soudních řízeních pohledávky za svými dlužníky. K této otázce se ovšem Nejvyšší soud již judikatorně vyjádřil v usnesení uveřejněném pod číslem 83/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (na něž v podrobnostech odkazuje), a to tak, že není-li dlužník schopen využít pohledávky, které má za svými dlužníky, k úhradě svých závazků, nepřihlíží se ani k výši těchto pohledávek. Usnesení odvolacího soudu je s tímto závěrem Nejvyššího soudu v souladu.

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), odmítl ( , ).

Skutečnost, že odvolací soud účastníky (nesprávně) poučil, že dovolání je přípustné bez dalšího vedla toliko k tomu, že lhůta k podání dovolání dlužníku doběhla (v intencích ustanovení věty druhé ) až uplynutím čtyř měsíců od doručení napadeného usnesení.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 8. prosince 2004

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu