Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1215/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se žalobou v konečném znění domáhala po žalované zaplacení částky 40.134,20 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že o tuto částku se žalovaná bezdůvodně obohatila užíváním nemovitostí, které jsou ve vlastnictví žalobkyně.

Obvodní soud pro Prahu 5 (poté, kdy jeho rozsudek ze dne 26. 6. 2001, č. j. -179, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 10. 2001, č. j. -193, byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2002, č. j. -234, v zamítavém výroku ve věci samé a v nákladových výrocích zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení) rozsudkem ze dne 4. srpna 2003, č. j. -272, stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 22.266,80 Kč se 17 % úrokem z prodlení od 16. 5. 1995 do zaplacení. V části, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších 17.857,90 Kč se 17 % úrokem z prodlení z částky 16.093,90 Kč od 16. 5. 1995 do zaplacení a z částky 1.764,- Kč od 14. 6. 2001 do zaplacení, žalobu zamítl. Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.

K odvolání obou účastnických stran Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. dubna 2004, č. j. -296, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení státu potvrdil, ve výroku o nákladech řízení účastníků jej změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení V dovolání vytýká odvolacímu soudu, že se neřídil důsledně ustanovením a vycházel z nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, resp. zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pominul totiž matematickou chybu obsaženou ve znaleckém posudku znalce Ing. Stibůrka ze dne 7. 3. 2000, z něhož oba soudy vycházely, přičemž „vzniklá diskrepance (10 m2) ovlivnila do značné míry úvahy soudu o oprávněnosti a výši nároků uplatněných žalobkyní ve sporném řízení“. Při správném propočtu, který žalovaná v dovolání předkládá a podrobně rozvádí, za situace, kdy žalovaná žalobkyni již uhradila částku 1.764,- Kč a kdy částka 9,50 Kč byla žalobkyni soudem již pravomocně přiznána, „je nárok žalobkyně po právu co do částky 21.108,90 Kč“ a nikoli do částky 22.266,80 Kč a „žaloba měla být co do zbytku ve výši 19.015,80 Kč zamítnuta“. Tato diference je podle názoru žalované relevantní, neboť se promítá i do výše příslušenství. Žalovaná proto navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „ “) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení a k tomu oprávněným subjektem (žalovanou) řádně zastoupeným advokátem ( , 4 ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem ve věci samé potvrzen rozsudek soudu prvního stupně (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), je předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení i c/ skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se nepřihlíží ( ).

Každé podání účastníka řízení, tedy i dovolání, je nutno hodnotit podle jeho obsahu ( ). Z obsahu dovolání se podává, že směřuje toliko proti té části výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního ve vyhovujícím výroku ohledně částky 1.157,90 Kč s příslušenstvím, která představuje rozdíl mezi částkou 21.108,90 Kč uznávanou dovolatelkou coby „nárok po právu“, a soudy přisouzenou částkou 22.266,80 Kč. Dovolání tak směřuje proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- resp. 50.000,- Kč, a není tudíž ve smyslu ustanovení přípustné.

Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v a z hlediska jiného ustanovení přípustnost dovolání v posuzované věci zvažovat nelze, Nejvyšší soud České republiky podle věty první ve spojení s dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , , a , když žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalované právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 7. prosince 2004

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.

předsedkyně senátu