Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2182/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné A. s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinnému R. Ř., zastoupenému advokátkou, pro částku 422.240,20 Kč s příslušenstvím prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Benešově u Prahy pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. ledna 2003, č. j. -245, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení okresního soudu z 19. 11. 2002, č. j. E 1200/2000-233, ve znění opravného usnesení z 10. 12. 2002, č. j. E 1200/2000-238, jímž byl udělen příklep vydražitelům manželům J. a M. P. Odvolací soud dospěl k závěru, že „podle ustanovení ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “) proti usnesení o udělení příklepu mohou podat odvolání osoby uvedené v odstavci 1.“ Odvolací soud může přezkoumat usnesení o příklepu pouze z důvodů uvedených v Z protokolu o dražbě nemovitostí z 19. 11. 2002 bylo zjištěno, že povinný se dražby zúčastnil osobně, v řízení tedy k vadám, vedoucím k jeho neúčasti, nedošlo. Pokud soud určí usnesením cenu nemovitostí ( ), je pro něj po právní moci tohoto usnesení závazná, a soud z ní musí vycházet i v dražební vyhlášce ( ). Povinný usnesení o ceně dne 16. 5. 2002 osobně převzal a své námitky tak mohl uplatnit v odvolání proti němu; neučinil-li tak a toto usnesení nabylo právní moci, nemůže se nesprávnosti určení ceny dovolávat teprve v tom stadiu vykonávacího řízení, kdy je dražitelům udělován příklep.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje - pouze - z ustanovení , povinný namítá – aniž výslovně uvádí, v čem konkrétně je spatřuje – nesprávné právní posouzení věci ( ), a dále existenci vad řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Dovolatel předně nesouhlasí se „stanovením ceny, za kterou byly nemovitosti prodány.“ Jestliže totiž soud – přesto, že znalcem byla jejich cena určena částkou cca 1 milion korun – rozhodl o jejich prodeji za 696.300,- Kč, musel si být vědom toho, že „takto nemůže být pohledávka oprávněného uspokojena.“ Správný není podle dovolatele ani závěr odvolacího soudu, že nepodal-li odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o určení ceny, nemůže se nesprávnosti tohoto usnesení dovolávat teprve v dalším stadiu vykonávacího řízení, kdy je dražitelům udělován příklep; odvolání totiž nepodal z vážného důvodu, a to pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Výsledkem soudního řízení je tedy podle něj to, že mu byl zabaven veškerý nemovitý majetek, peníze stržené prodejem že byly dány oprávněným a jeho dluhy jsou přitom vyšší, než když soudní řízení započalo.

Oprávněná navrhla zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení , je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Protože uplatněným důvodem je dovolací soud vázán ( , věta první, ), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.

Dovolatel (jenž – opomíjeje ustanovení ve spojení s – ostatně pojem „zásadní právní význam“ ani nepoužívá) se však otázkou přípustnosti dovolání nezabýval a proto ani argumenty ve prospěch názoru, že podmínky stanovené v , odst. 3 jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu nepřednesl; hodnocením samotných námitek vznesených v dovolání k závěru o splnění těchto podmínek dospět nelze.

O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), v dané věci nejde.

Povinný (na jehož podání, avšak pouze s obecným odkazem na ustanovení , b/ , tedy bez konkretizace, v čem mají jednotlivé dovolací důvody spočívat, odkazuje soudem ustanovená advokátka) totiž odvolacímu soudu nevytýká to, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona ( ), nýbrž pouze vyjadřuje nesouhlas s tím, že soud „rozhodl o prodeji nemovitostí za 696.300,- Kč,“ tedy částku nezpůsobilou uspokojit oprávněnou, ač cena nemovitostí činila přes 1 milion Kč.

Zjištění, kolik činilo nejvyšší podání v dražbě a kdo je učinil (a právě na nich je /kromě zjišťování existence dalších zákonných podmínek u dražitelů/ vybudováno rozhodnutí o udělení příklepu podle ) jsou zjištěními skutkovými. Správnost těchto skutkových zjištění ostatně povinný v dovolání ani nenapadá a neučinil tak ani námitkami proti příklepu ( ) při dražebním jednání, jemuž byl osobně přítomen, ani v odvolání proti usnesení o příklepu ( ); jestliže ovšem vyjadřuje „rozhodný odpor proti stanovení ceny nemovitostí, za kterou byly prodány“, projevuje nesouhlas právě se skutečností, že nemovitosti byly vydraženy za cenu podstatně nižší než cenu stanovenou podle znaleckého posudku jako cena výsledná podle (viz třetí odstavec dovolání na č.l. 263, kde povinný argumentuje obdobně jako v třetím odstavci odvolání na č. l. 236). Tato kritika napadeného rozhodnutí však nemá oporu v zákonné úpravě výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, jelikož ustanovení , podle něhož soud správně postupoval, výslovně stanoví, že příklep lze udělit tomu, kdo učinil nejvyšší podání a u něhož jsou splněny další podmínky stanovené zákonem (případné nesplnění oněch dalších zákonných podmínek u dražitelů přitom dovolatel nenamítá). V tomto ohledu je tedy napadené rozhodnutí nejen v souladu se standardní judikaturou, ale přímo s doslovným zněním zákona.

Námitka, že „soud rozhodl o prodeji nemovitostí“ – ve skutečnosti, že udělil příklep vydražitelům, jež učinili nejvyšší podání – za 696.300,- Kč (tedy za částku odpovídající podání nejnižšímu, které se podle stanoví dvěma třetinami výsledné ceny) přesto, že si musel být vědom toho, že „takto nemůže být pohledávka oprávněné uspokojena,“ je bezcenná, protože z tohoto pohledu, zda tedy rozdělovaná podstata postačí k uspokojení jediného z více oprávněných, soud při udělování příklepu ( ) věc neposuzuje.

Samotné stanovení výše nejnižšího podání částkou 696.300,- Kč (jehož se ostatně povinný po zániku věcného břemene domáhal sám ve svém odvolání /č.l. 200/ proti prvnímu usnesení o udělení příklepu ze 16. 7. 2000, č. j. E 1200/2000-97) povinný rovněž nezpochybnil, a to ani odvoláním proti druhé dražební vyhlášce z 8. 10. 2002, č. j. E 1200/2000-211 (jež nabyla právní moci v prvním stupni), ani námitkami proti udělení příklepu při dražebním jednání dne 19. 11. 2002 (č. l. 230-232).

Odůvodnění povinného, že odvolání proti „příslušnému usnesení soudu prvního stupně o ceně“ nepodal pro svůj nepříznivý zdravotní stav, není uplatněním (jakéhokoli) dovolacího důvodu

Protože – jak výše uvedeno – nelze dovodit, že napadené rozhodnutí je po právní stránce zásadního významu ( , odst. 3 ), Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle ustanovení , odmítl.

Protože dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněné podle ustanovení , a věty první právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty spočívají v částce 4.804,- Kč představující sazbu odměny advokáta za zastoupení v dovolacím řízení ( , , , bod 6., dost. 1 písm. a/, bod 1., a , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění Ministerstva spravedlnosti (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), účinné dnem 1. ledna 2001 – sníženou o 50% podle vyhlášky a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. prosince 2004

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.

předseda senátu