Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2493/10

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatelů Mgr. F. J. a Mgr. P. N., obou zastoupených Pavlem Uhlem, advokátem, se sídlem v Praze 5 - Smíchov, Kořenského 15, proti výrokům I. a II. rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. června 2010, sp. zn. 20 C 18/2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Stěžovatel Mgr. F. J. podal dne 25. 8. 2010 ústavní stížnost proti výroku I. rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. června 2010, sp. zn. , vedenou u Ústavního soudu pod

sp. zn.

. Stěžovatel Mgr. P. N. podal téhož dne ústavní stížnost proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. června 2010, sp. zn. , která byla vedena u Ústavního soudu pod

sp. zn.

.

Stěžovatelé, zastoupení i stejným advokátem, navrhli spolu s těmito ústavními stížnostmi i zrušení ustanovení , o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění , o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů.

Oba stěžovatelé jsou státními zástupci, kteří se v řízení před obecným soudem domáhali vyplacení částky 1.615,- Kč, o kterou jim prý byl aplikací shora uvedeného ustanovení , snížen plat na úroveň 96 % dosavadního platu. Okresní soud v Hradci Králové ústavní stížností napadeným rozsudkem jejich žalobu zamítl a jelikož proti tomuto rozsudku není ve smyslu přípustné odvolání, obrátili se s danou věcí přímo na Ústavní soud.

Vzhledem k tomu, že uvedené ústavní stížnosti směřovaly proti stejnému rozsudku obecného soudu, věcně se týkaly i shodné otázky, namítaly porušení týchž ústavně chráněných práv a navrhovaly i zrušení stejného ustanovení právního předpisu, byly v zájmu hospodárnosti řízení a v souladu s , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a spojeny usnesením Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2010

sp. zn.

ke společnému řízení a rozhodnutí.

II.

Řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů proti výrokům I. a II. rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. června 2010, sp. zn. , bylo ve smyslu přerušeno a návrh na zrušení ustanovení , o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění , o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, byl postoupen plénu Ústavního soudu k rozhodnutí podle písm. a) y.

III.

Plénum Ústavního soudu rozhodlo dne 28. 6. 2011 ve věci vedené pod

sp. zn.

o návrhu Obvodního soudu pro Prahu 5 na zrušení ustanovení , o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění , o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení, a Mgr. F. J. a Mgr. P. N. (tedy stěžovatelů) jako vedlejších účastníků řízení ( za středníkem ) tak, že návrh na zrušení ustanovení , o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění , o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, se zamítá a ve zbytku se návrh odmítá.

IV.

Po vydání uvedeného plenárního nálezu pokračoval Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelů a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Stěžovatelé uvedli, že vykonávají veřejnou funkci státního zástupce, za což pobírali plat, jehož výpočet byl shora citovaným zákonem, napadeným v řízení , podle jejich názoru protiprávně snížen. Stěžovatelé považovali snížení platu za právně nepřijatelné a měli za to, že správně by jim plat měl být vyplacen ve výši, která by byla určena zákonem o platu státních zástupců bez ohledu na aplikaci nového ust. § 3 odst. 9 zákona o platu státních zástupců, protože vložené ustanovení § 3 odst. 9 zákona o platu státních zástupců považovali za protiústavní.

Okresní soud v Hradci Králové jako věcně a místně příslušný soud žalobu projednal a rozhodl, že žaloba se zamítá. Ve vztahu ke stěžovateli F. J. tak učinil výrokem pod bodem I., ve vztahu ke stěžovateli P. N. výrokem pod bodem II. předmětného rozsudku. V odůvodnění svého rozsudku soud sice mj. uvedl, že se ztotožňuje s pohledem stěžovatelů na otázku snížení platů ústavních činitelů a že požadavek nezávislosti, jenž má odraz v platové nezávislosti, se podle jeho názoru vztahuje i na státní zástupce, ale protože soud je vázán zákonem, musel (prý) žalobu zamítnout.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti obsáhle argumentují ve prospěch svého právního názoru, podle kterého bylo snížení jejich platu, provedené citovaným zákonem, neústavní. Jejich argumentace je co do obsahu podobná až shodná s argumentací, se kterou se již Ústavní soud vypořádal v řízení, vedeném pod

sp. zn.

, ve kterém oba stěžovatelé vystupovali jako vedlejší účastníci a měli tedy rovněž možnost uplatnit veškeré své výhrady vůči inkriminovanému právnímu předpisu; právní závěry, o něž Ústavní soud v tomto řízení opřel svůj verdikt, jsou jim rovněž známé. Bylo by tedy nadbytečné znovu podrobně opakovat všechny důvody, pro které Ústavní soud neshledal uvedené zákonné ustanovení protiústavním a postačí na rozsáhlé odůvodnění nálezu Ústavního soudu odkázat.

Ústavní soud nezjistil v napadeném rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. června 2010, sp. zn. , jenž zamítl žalobu stěžovatelů, žádné pochybení a s odkazem na shora uvedený nález pléna, jímž nebylo napadené snížení platu státních zástupců shledáno protiústavním, ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh v souladu s odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. srpna 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně senátu