Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1211/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud ve Strakonicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. května 2002, č. j. -24, vyhověl žalobě a výrokem I. uložil žalovanému povinnost vyklidit a vyklizenou odevzdat žalobci do patnácti dnů od poskytnutí přístřeší „obytnou místnost č. 26 v domě čp. 805 ve S. (dále též jen „předmětná místnost“, resp. „místnost“), výrokem II. rozhodl o nákladech řízení účastníků a výrokem III. uložil státu povinnost zaplatit zástupci žalovaného náhradu nákladů řízení.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. září 2002, č. j. -37, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I. a II. a změnil jej ve výroku III. o odměně zástupce žalovaného; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků a o povinnosti státu zaplatit zástupci žalovaného náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný užívá předmětnou místnost bez právního důvodu, neboť jeho právo nájmu obytné místnosti ( obč. zák.) již zaniklo, a že žalobce – vlastník nemovitosti, v níž se předmětná místnost nachází – se právem domáhá ochrany svého vlastnického práva ve smyslu , , v tehdy platném znění (dále jen „obč. zák.“), tj. vyklizení žalovaného. Současně shodně se soudem prvního stupně dovodil, že vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný předmětnou místnost „spolu se svými rodiči doslova zdevastoval“, nelze podmínit jeho vyklizení zajištěním náhradního ubytování ( obč. zák.), a s přihlédnutím k ustanovení obč. zák. podmínil vyklizovací povinnost žalovaného poskytnutím pouhého přístřeší.

Proti rozsudku odvolacího soudu, konkrétně proti části výroku potvrzujícího rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o bytové náhradě v podobě přístřeší, podal žalovaný – nezastoupen advokátem – dovolání, které následně doplnil podáním sepsaným ustanoveným advokátem. Přípustnost dovolání opřel o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a uplatněné dovolací námitky podřadil dovolacímu důvodu podle Soudům vytkl, že ustanovení obč. zák. aplikovaly ve prospěch žalobce a že – při aplikaci citovaného ustanovení – opomenuly jeho špatný zdravotní stav, a to těžké poškození intelektu, oligofrenii v pásmu střední až těžší debility, špatné zvládání psychického stresu, záchvaty, stresy až křeče, poruchy spánku. Podle jeho názoru mělo být při aplikaci zmíněného ustanovení vzato v úvahu také to, že způsob užívání předmětné místnosti vyplýval z „životního stylu“ rodičů, že výše požadované úhrady za lůžko a den se téměř rovnal celkovému příjmu rodiny a že není v jeho silách zajistit si jiné vhodné bydlení. Je proto toho názoru, že jeho vyklizovací povinnost z předmětné místnosti měla být – vzhledem k uvedenému – podmíněna zajištěním náhradního ubytování. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnil s právním posouzením věci odvolacím soudem a dovolaní žalovaného označil za nedůvodné.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) především shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ).

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c/ Zbývá dodat, že vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. vady podle , a ani vady uvedené v , a b/ a přípustnost dovolání nezakládají a lze je přezkoumat pouze v případě přípustného dovolání ( ).

Podle není dovolání v dané věci přípustné proto, že napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně.

Podle (tedy ustanovení, o něž přípustnost svého dovolání opřel dovolatel) je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ).

V projednávané věci dovolatel v dovolání výslovně neformuluje právní otázku, se kterou spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Jak je patrno z obsahu dovolání, jeho námitka nesprávného právního posouzení věci – námitka, že vyklizovací povinnost z místnosti měla být vázána na zajištění náhradního ubytování a nikoli na poskytnutí pouhého přístřeší – je založena na kritice správnosti zjištěného skutkového stavu věci. Ve skutečnosti tedy odvolacímu soudu vytkl, že dospěl k nesprávným právním závěrům jen proto, že vyšel z nesprávných (neúplných) skutkových zjištění. Touto námitkou však fakticky neuplatnil dovolací důvod podle (nesprávné právní posouzení věci), nýbrž dovolací důvod podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Výtka nesprávného právního posouzení věci ( ) je tak založena na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění, neboť ve skutečnosti dovolatel brojí proti skutkovým zjištěním učiněným oběma soudy, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů svá skutková zjištění čerpaly. Dovolatel však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b/ (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu a ) – přípustné ( ). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Jestliže tedy dovolatel ve skutečnosti zpochybňuje správnost (úplnost) skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž vycházel i soud odvolací, a pro účely přisouzení vyšší formy bytové náhrady nabízí „vlastní“ (odlišný) skutkový stav věci, nemohou tyto námitky založit přípustnost dovolání podle

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani podle , a proto je podle a odmítl (pro nepřípustnost).

Žalovaný z procesního hlediska zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, avšak žalobce se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal. Této procesní situaci odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ( , , a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. prosince 2004

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu