Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1069/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce města F., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) A. M. a 2) V. M., zastoupeným advokátkou, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. července 2003, č. j. -71, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. října 2002, č. j. -18, vyhověl žalobě a výrokem I. přivolil k výpovědi z nájmu „bytu č. 48 o velikosti 1+3 s příslušenstvím 1. kategorie nacházejícího se v 9. podlaží domu č. p. 3062 na ulici N. ve F.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), výrokem II. určil, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, výrokem III. uložil žalovaným povinnost byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění přístřeší a výrokem IV. rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. července 2003, č. j. -71, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku III. tak, že žalovaným uložil povinnost „byt vyklidit po skončení nájemního poměru do 15 dnů po zajištění přístřeší“; jinak jej potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Po provedeném dokazování vzal odvolací soud shodně se soudem prvního stupně mimo jiné za zjištěno, že žalovaní (nájemci předmětného bytu) dlouhodobě porušovali povinnosti nájemce bytu tím, že nezaplatili opakovaně žalobci (pronajímateli – vlastníku domu, v němž se předmětný byt nachází) nájemné a úhrady za služby v období od července 2001 do února 2003, že žaloba na přivolení k výpovědi z nájmu bytu podaná z důvodu neplacení nájemného ve věci sp. zn. Okresního soudu ve Frýdku-Místku byla po zaplacení dlužného nájemného vzata zpět a řízení bylo zastaveno a že ke dni podání žaloby v projednávané věci činil dluh žalovaných částku 29.531,- Kč. Poté rovněž zjistil, že po rozhodnutí soudu prvního stupně žalovaní dluh na nájemném tehdy už ve výši 62.011,- Kč uhradili a že i poté byli s dalšími platbami nájemného v prodlení. Na tomto skutkovém základě shodně se soudem prvního stupně především dovodil, že je naplněn výpovědní důvod podle , , ve znění platném v době dání výpovědi z nájmu bytu (dále jen „obč. zák.“). Dále také dovodil, že uplatněnou výpověď z nájmu bytu nelze pokládat za výkon práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu obč. zák., neboť žalovaní tímto způsobem své povinnosti nájemců bytu porušovali opakovaně a po zaplacení dlužného nájemného byli v prodlení i s dalšími platbami nájemného; podle názoru odvolacího soudu nemohou za této situace sociální poměry žalovaných samy o sobě vést k zamítnutí žaloby podle obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy. Poté shodně se soudem prvního stupně dovodil, že bylo-li přivoleno k výpovědi z nájmu bytu podle obč. zák., lze vyklizovací povinnost žalovaných z bytu vázat pouze na poskytnutí přístřeší ( věta první obč. zák.), neboť i když jde o rodinu s nezletilými dětmi, „v řízení nebyly shledány žádné okolnosti hodné zvláštního zřetele, pro které by soud mohl vázat vyklizení bytu na přidělení náhradního bytu nebo náhradního ubytování“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Uplatněné dovolací námitky podřadili dovolacímu důvodu podle Namítli, že – při posouzení věci podle obč. zák. – se odvolací soud nezabýval tím, že „do svízelné situace se žalovaní nedostali vlastním zaviněním, že se nejedná o chronické a programové neplatiče, že jak to bylo možné, žalovaní svůj dluh uhradili a nyní platí nájem měsíčně trvalým příkazem ze svého účtu … nepřihlédl ke skutečnosti, že rodina se dvěma nezletilými dětmi (z nichž starší syn je trvale sledován na endokrinologickém oddělení, a to jak ve F., tak v P.) bydlí provizorně v bytě 2+kk, ke kterému nemají žádný právní titul a který je i vzhledem ke zdravotnímu stavu syna nevyhovující a dlouhodobě je toto bydlení nemožné …“. Mají za to, že odvolací soud opomenul tyto konkrétní (v dovolání vyjmenované) okolnosti, které vyšly za řízení najevo a které musí podle jejich názoru vést k závěru, že jde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu obč. zák. Z obsahu dovolání vyplývá dovolací návrh, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) především shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( a 4 ).

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c/ Pro úplnost zbývá dodat, že vady uvedené v , a b/ a , jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přípustnost dovolání nezakládají a lze k nim přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání (srov. věta druhá ).

Podle není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ).

V projednávané věci zastává dovolací soud názor, že dovoláním formálně uplatněný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci není nijak obsahově konkretizován. Žalovaní netvrdí, že odvolací soud posoudil věc podle ustanovení, které na ni nedopadá, že použité ustanovení nesprávně vyložil, popřípadě je na daný případ nesprávně aplikoval. Ve skutečnosti odvolacímu soudu vytýkají, že dospěl k nesprávným právním závěrům jen proto, že vyšel z nesprávných (neúplných) skutkových zjištění. Touto námitkou však fakticky neuplatnili dovolací důvod podle (nesprávné právní posouzení věci), nýbrž dovolací důvod podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Výtka nesprávného právního posouzení věci ( ) je tak založena na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění, neboť ve skutečnosti dovolatelé brojí proti skutkovým zjištěním učiněným oběma soudy, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů svá skutková zjištění čerpaly. Dovolatelé však přehlížejí, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b/ (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu a ) – přípustné ( ). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Jestliže tedy dovolatelé zpochybňují správnost (úplnost) skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž vycházel i soud odvolací, a to tím, že ve skutečnosti „přehodnocují“ odvolacím soudem provedené hodnocení důkazů významných pro posouzení věci podle § 3 odst. 1 obč. zák., pro účely posouzení věci podle § 3 odst. 1 obč. zák. nabízejí svůj „vlastní“ skutkový stav věci a z něj dovozují nesprávnost právního závěru, že v daném případě nejde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy (ve smyslu obč. zák.), nemohou tyto námitky založit přípustnost dovolání podle

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani podle , a proto je podle a odmítl (pro nepřípustnost).

Žalovaní z procesního hlediska zavinili, že jejich dovolání bylo odmítnuto, avšak žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalovaným právo. Této procesní situaci odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (, , a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. listopadu 2004

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu