Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 128/2021-21
název soudu rozhodl samosoudcem celé jméno řešitele ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku částka, k rukám Mgr. jméno příjmení, LL.M., advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku [částka], k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M., advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky částka spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, včetně náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne datum úvěrovou smlouvu na čerpání bezúčelového spotřebitelského úvěru. K uzavření úvěrové smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, webová adresa v chráněném internetovém prostředí, kde žalovaná vyplnila požadované údaje a následně proběhl automatizovaný schvalovací proces. Smlouva byla uzavřena odesláním podpisového SMS kódu žalovanou a následně byla úvěrová smlouva zaslána na e-mailovou adresu žalované email. Před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, příjmení, příjmení a insolvenčního rejstříku. Žalobkyně taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši částka. Žalovaná se ve smlouvě zavázala k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši částka. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Jednotlivé splátky a výše úroku jsou uvedeny ve splátkovém kalendáři, který je součástí smlouvy. V rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši částka, který byl sjednán ve smlouvě v části„ Náklady úvěru“. V rámci první a deváté až dvacáté čtvrté splátky se úrok nevynáší. Schválená výše úvěru byla odeslána prostřednictvím služby ThePay na účet žalované dne datum na číslo účtu: bankovní účet, tj. na účet, který žalovaná uvedla při uzavírání smlouvy. Žalovaná si dvakrát prodloužila splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem v souladu s ustanovením smlouvy„ Jak si posunout splatnost splátky“. Při prodloužení splatnosti dostačuje, pokud klient uhradí alespoň částka, případně více, ale ne více, než je výše měsíční splátky. Za takovéto prodloužení splatnosti je účtován poplatek ve výši částka. Splatnost takto účtovaného poplatku je vždy se splatností následující splátky. Žalovaná uhradila částku částka dne datum a dne datum. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, žalobkyně po předchozí výzvě odeslané žalované dne datum, zesplatnila úvěr ke dni datum a žalovaná byla vyzvána k úhradě celého úvěru včetně smluvní pokuty. Žalované byla zaslána právním zástupcem žalobkyně předžalobní výzva k plnění, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě celého dluhu a upozorněna na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání, a to bez jakékoliv další výzvy. Jelikož žalovaná na výzvy žalobkyně nereagovala a po zesplatnění úvěru neuhradila žádnou splátku, eviduje žalobkyně ke dni sepsání žaloby za žalovanou pohledávku ve výši částka sestávající z neuhrazené jistiny ve výši částka poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka, poplatků za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ v celkové výši částka a úroků v celkové výši částka. Úroky byly účtovány od druhé do osmé splátky, pokud nedošlo k prodloužení její splatnosti. Pokud byl úvěr zesplatněn před splatností osmé splátky, byl taktéž úrok vynesen při zesplatnění úvěru.
2. Usnesením č. j. číslo jednací ze dne 5. 5. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství (tzv. úvěruschopnost).
3. V doplnění žaloby ze dne datum žalobkyně uvedla, že v rámci postupu v poskytování úvěru naplňuje žalobkyně svojí zákonnou povinnost prověřování bonity spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, které zajišťuje oddělení úvěrových rizik. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajové stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných, jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro předcházení předlužení klienta zajišťuje žalobkyně kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky. V rámci něho je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Zohledňováno je rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti. Dále žalobkyně zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí a to prostřednictvím registru příjmení a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Dále srovnává příjmy a výdaje žadatele o úvěr, které jsou povinnou položkou, jež musí být vyplněna při žádosti o poskytnutí úvěru. Vstupní data pro zjištění kreditního skóre, resp. pro zjištění limitu nejvyšší měsíční splátky žalované byly následující: počet dětí 2, výše čistého měsíčního příjmu částka, výše výdajů domácnosti částka, čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti ve výši částka. Dále žalobkyně vycházela z životního minima dospělého člena domácnosti v době schvalování úvěru a měsíčních nákladů domácnosti na bydlení dle údajů ČSÚ. Žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech příjmení, NRKI, příjmení a ISIR, přičemž dotaz do registru příjmení byl proveden s výsledkem bez negativní informace v příjmení, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nenalezen - pozitivní vyhodnocení, dotaz do registru příjmení a ISIR byl proveden s výsledkem – v registrech bez záznamu.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
5. Po provedeném dokazování vzal soud z jednotlivých listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti: žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku ve výši částka, kterou se žalovaná zavázala splácet ve 24 měsíčních splátkách ve výši dle splátkového kalendáře. Roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 49,20 % (z úvěrové smlouvy ze dne datum; z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a ze splátkového kalendáře.) Žalovaná celkem čerpala částku ve výši částka a žalobkyni uhradila částku částka (z potvrzení o provedené platbě ThePay.cz, s.r.o.; z výpisu čerpání, splátek a úhrad.) Z důvodu porušení povinnosti úvěr řádně splácet žalobkyně celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu v celkové výši částka, a to nejpozději do 14-ti dnů od sepsání výzvy, datované dne datum. Poté předžalobní výzvou ze dne datum vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ve lhůtě do 30 dnů od dne sepsání výzvy. (ze zesplatňující výzvy ze dne datum; z předžalobní výzvy ze dne datum, z poštovního podacího archu ze dne datum)
6. Před uzavřením smlouvy předložila žalovaná žalobkyni (částečný) výpis z účtu za období od 27. 11. - datum, ze kterého vyplývá počáteční zůstatek na účtu žalované - částka a konečný zůstatek ve výši - částka. Zároveň z něj vyplývá, že příjem žalované byl za uvedené období ve výši částka od právnická osoba anonymizováno. Žalovaná dále poskytla žalobkyni údaje, podle nichž má dvě děti a její příjmy činí částka a další příjmy domácnosti částka. Výdaje domácnosti uvedla žalovaná ve výši částka. Dále žalobkyně zjistila, že žalovaná není v databázi příjmení, ISIR, příjmení, NRKI. (z výpisu z účtu žalované ze dne datum, z údajů poskytnutých žalovanou při sjednávání úvěru.) Žalovaná měla před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne datum další dluhy v celkové nesplacené výši částka. Jednalo se o 9 existujících úvěrů (z toho dva hypoteční se spoludlužníkem v nesplacené výši částka a částka), dva nesplátkové úvěry a žalovaná vlastnila jednu kreditní kartu. 11 předchozích žádostí o úvěr žalované bylo odmítnuto. Celková výše měsíčních splátek žalované činila částka (z úvěrové zprávy)
7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze anonymizováno statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
14. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.
15. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
16. Zejména je nutno odkázat na rozsudek anonymizováno dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
17. Podle závěrů anonymizováno dvora EU zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí. Soudu přísluší zajistit plný účinek směrnice 2008 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem.
18. S odkazem na citované závěry rozsudku anonymizováno dvora ve věci C – číslo a na články 8 a 23 směrnice 2008 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 47/2018).
19. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, ovšem neprokázala, že řádně prověřovala bonitu žalované, na základě čehož posoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně soudu nepředložila žádné konkrétní důkazy o tom, že zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet a že ověřovala výši příjmů a výdajů žalované (např. pracovní smlouvou, výplatnicemi, nájemní smlouvou, doklady o SIPO apod.). Žalobkyně měla k dispozici pouze neaktuální výpis z účtu žalované zachycující období 27. 11. - datum, tedy ke dni uzavření úvěrové smlouvy byl tento výpis z účtu více než 2 roky starý. Při poskytnutí úvěrového rámce ve výši částka se jeví neaktuální výpis z účtu, z něhož je patrný příjem žalované pouze za jeden měsíc, jako zcela nedostatečný. Další tvrzený příjem domácnosti ve výši částka žalovaná nijak nedoložila. Žalobkyně při kalkulaci bonity žalované zjevně s tímto dalším příjmem domácnosti žalované počítala, avšak nenechala jej žalované nijak doložit, stejně jako nebyly nijak doloženy jakékoliv výdaje žalované. Žalovanou tvrzené měsíční výdaje domácnosti ve výši částka jsou zjevně nedůvěryhodné. Ačkoliv taková výše výdajů neodpovídá ani životnímu minimu domácnosti se dvěma dospělými osobami a dvěma nezletilými dětmi, žalobkyně žalovanou nevyzvala k opravě či doložení tohoto údaje. Žalovanou tvrzené výdaje domácnosti očividně opomíjí veškeré platby splátek úvěrů v celkové výši částka. Žalobkyně si provedla lustrace žalované v dostupných registrech, nevzala však při posouzení úvěruschopnosti žalované v úvahu, že jí dříve bylo 11 žádostí o úvěr zamítnuto a ke dni uzavření smlouvy o úvěru měla 11 nesplacených úvěrů v souhrnné výši částka.
20. Vzhledem k uvedenému je zjevné, že žalobkyně neměla k dispozici spolehlivé a především dostatečné a přiměřené informace získané od žalované (spotřebitele), a byly evidentně dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet.
21. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména anonymizováno dvora EU. Proto plnění z titulu smlouvy (včetně sjednaných úroků, poplatků a smluvní pokuty) soud považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.
22. Žalovaná čerpala od žalobkyně částku částka, do dnešního dne žalobkyni uhradila částka a rozdíl částek představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od datum (žalobkyně prokázala odeslání výzvy k plnění dne datum; lhůta k plnění byla dle výzvy 30-ti denní ode dne sepsání výzvy, proto dnem, kdy mohla žalovaná nejpozději plnit, byl den datum (datum byla neděle); ode dne následujícího je pak žalovaná v prodlení s plněním předmětné částky). Za období od datum do datum je kapitalizovaná výše úroku z prodlení částka a od datum byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení v zákonné výši z částky částka.
23. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku částka se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 40 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 70 % a úspěchu žalované v rozsahu 30 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a odměny právního zástupce žalobkyně, kterou soud stanovil podle ust. § 14b vyhl. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále také jen„ AT“) s přihlédnutím k tomu, že u žalobního návrhu se jedná o podání na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní. Tato skutečnost je známa z činnosti soudu. Odměna advokáta stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b AT z tarifní hodnoty ve výši částka sestává z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis návrhu) realizovaných před podáním návrhu ve věci, včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Celková výše nákladů žalobkyně činí částka, z toho 40 % představuje částka.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, je možno rozhodnutí vykonat.