Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1240/2004

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni sp. zn. ze dne 14. 5. 2004 byl dovolatel uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.) pro skutek podrobně popsaný ve výrokové části citovaného rozsudku. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem a současně mu byl uložen trest vyhoštění z území republiky na dobu neurčitou. V téže trestní věci byl podle § 226 písm. a) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zproštěn obžaloby pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. a pro trestný čin vydírání podle § 235 odst.1 tr. zák.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal T. D. V., rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením sp. zn. ze dne 19. 7. 2004, jímž podané odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podal T. D. V. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem vyžadovaných náležitostí pro podání dovolání, když za dovolací důvod označil ten, který je vymezen ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v dovolání nesprávně uveden poukaz na ustanovení § 250b odst. 1 písm. g/ tr. ř.). V důvodech svého dovolání namítl, že skutek, kterým byl shledán vinným, byl nesprávně posouzen, protože se ve skutečnosti pokoušel pomoci osobám požívající drogy opatřením látky, která pomáhá v odvykání závislosti na drogách. Poukázal na výpovědi dvou svědků, kterými byl nepravdivě usvědčován z trestné činnosti, když v jejich výpovědích spatřoval mstu vůči jeho osobě. Poukázal i na to, že navrhoval výslech dalších osob, kteří však slyšeni nebyli a tak se stalo, že předmětný skutek nebyl správně zjištěn. Proto také navrhl, aby dovolací soud „zrušil usnesení Vrchního soudu sp. zn. ze dne 19. 7. 2004 a rozhodl, že ve výroku o vině a trestu se ruší rozsudek prvoinstančního Krajského soudu v Plzni sp. zn. ze dne 14. 5. 2004 a věc se mu vrací k doplnění dokazování a novému rozhodnutí ve věci.

K takto podanému dovolání se vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky. Uvedl v něm, že obsahem podaného dovolání je namítána toliko nesprávnost hodnocení provedených důkazů s tím, že soudy v předmětné věci rozhodovaly na základě neúplného a tedy nedostatečně zjištěného skutkového stavu. V této souvislosti potom poukázal na poměrně rozsáhle vedené dokazování, ze kterého soudy dovodily logický a odůvodněný závěr stran samotné trestné činnosti dovolatele, když se také vypořádal s obhajobou dovolatele založenou na tom, že chtěl pomáhat osobám drogově závislým se od této závislosti oprostit. Proto také navrhl podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout a to jako zjevně neopodstatněné.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení jím označených svědeckých výpovědí, jejichž obsah vyhodnotily soudy v jeho neprospěch, když nevzaly v potaz zaujatost těchto svědků ve vztahu k dovolateli. Z této skutečnosti a také z toho, že soudy neprovedly další důkazy dovolatelem navrhované, dovodil svou nevinu, když opakoval, že jednal pouze ve snaze osobám drogově závislým pomoci se této závislosti zbavit. V těchto souvislostech je však na místě poukázat na to, že v předmětné věci oba soudy i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily z jakých důkazů vycházely, zabývaly se i námitkami dovolatele stran věrohodnosti slyšených svědků a stejně tak odpovídajícím způsobem poukázaly na dostatečný rozsah provedeného dokazování, který umožnil přijmout i tomu odpovídající právní závěry. Současně také vysvětlily proč v dané věci neakceptovaly provedení dalších důkazů navržených dovolatelem a to právě s poukazem na jejich zjevnou nadbytečnost. Nelze než uzavřít, že dovolatel své výhrady směřuje pouze do oblasti skutkových zjištění soudy učiněných, přičemž tato jsou nepochybně svým rozsahem i obsahem dostačující do té míry, která soudům umožnila přijmout zákonu odpovídající rozhodnutí.

S ohledem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 10. listopadu 2004

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka