Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 631/2004

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal náhrady škody, která mu vznikla na jeho osobním automobilu (jehož byl vlastníkem) při dopravní nehodě dne 6. 5. 1998 v P. K havárii vozu, řízeného jeho dcerou, došlo v důsledku skvrny od nafty, která se rozlila po celé šířce vozovky z kanystru vypadlého z manipulačního autobusu žalovaného. Na této skvrně došlo ke smyku vozidla, jeho nárazu do zábradlí a ke škodě na vozu, která znaleckým posudkem vyžádaným žalobcem byla stanovena částkou 141.964,- Kč.

Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 2. 2. 2001, č. j. - 38, žalobu na zaplacení částky 141.964,- Kč s 26 % úrokem od 5. 6. 1998 do zaplacení zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Na základě provedeného dokazování, v jehož průběhu vyslechl žalobce, jeho dceru I. K., svědka M. K., který nehodu pozoroval, svědky J. R. a V. B. (řidiče manipulačních autobusů), svědka J. B., garážmistra žalovaného, a provedl důkaz záznamem o poruchách autobusů a vyšetřovacím spisem Policie ČR, MOP P., vyšel ze zjištění, že dne 6. 5. 1998 v P. došlo v důsledku rozlití nafty na vozovce k dopravní nehodě vozidla žalobce, řízeného jeho dcerou, a dalších dvou vozidel; za neprokázané však považoval skutková tvrzení žalobce, že rozlití nafty na vozovku způsobili zaměstnanci žalovaného. Řidička vozidla totiž pouze vypověděla, že vjela na skvrnu na vozovce a v okamžiku, kdy se vozidlo stalo neovladatelné, spatřila na silnici autobus DP bez čísla, a výpověď očitého svědka M. K. nevyzněla přesvědčivě. Kromě toho v řízení nebylo prokázáno, že by kritického dne některý z řidičů žalovaného vyvezl při důkladných opatřeních z garáží Ř. nádobu s naftou. Nárok žalobce na náhradu škody, jenž posuzoval podle § 427 obč. zák., proto neshledal opodstatněným.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 1. 2002, č. j. - 67, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud po opakování provedených důkazů ( ), jmenovitě spisem Policie ČR, č. j. OŘ5 722/MO5-Př-98, a výslechem svědků K., K., R. a B. dospěl ke skutkovému závěru odlišnému od soudu prvního stupně, že bylo prokázáno protiprávní jednání pracovníků žalovaného, jež spočívá ve znečištění vozovky naftou, která se rozlila z kanystru vypadlého z manipulačního autobusu, a v tom, že jeho řidič nezabránil vzniku škody, neboť se nepostaral o nápravu, tj. o očištění vozovky a varování řidičů, kteří k místu znečištění přijížděli. Výpověď očitého svědka události M. K. považoval odvolací soud za zcela věrohodnou, neboť o tom, že viděl z autobusu žalovaného, který zastavil mimo stanici, vystoupit mechanika, jenž se vrátil pro kanystr, a že na místě, kde barel zůstal ležet, se vytvořila ropná skvrna, na níž havarovalo auto žalobce a posléze i další dvě auta, i o tom, že autobus po první nehodě odjel, vypovídal shodně jako před orgány policie týden po nehodě, a jeho výpověď není v rozporu s dalšími provedenými důkazy (zejména s výpovědí svědkyně K.). Naproti tomu neuvěřil výpovědi svědka R., který uvedeného dne v kritické době jel s manipulačním autobusem žalovaného v P., neboť v době vyšetřování věci mu hrozil jak pracovněprávní, tak i případě trestněprávní postih. Odvolací soud dospěl k závěru, že odpovědnost žalovaného za škodu je co do základu dána podle obč. zák., neboť pracovníci žalovaného svým jednáním porušili povinnost uvedenou v ust. obč. zák., a v důsledku tohoto jednání vznikla škoda na vozidle žalobce. Soudu prvního stupně uložil, aby se v dalším řízení zabýval otázkou výše škody, a za tím účelem, aby vyžádal znalecký posudek.

Obvodní soud pro Prahu 7 po provedení důkazu znaleckým posudkem rozsudkem ze dne 4. 12. 2002, č. j. - 95, ve znění opravného usnesení ze dne 5. 2. 2003, č. j. - 110, řízení ohledně částky 89.964,- Kč s příslušenstvím zastavil, neboť v tomto rozsahu vzal žalobce žalobu zpět, žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 52.000,- Kč s 26 % úrokem od 5. 6. 1998 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vycházeje ze závazného právního názoru odvolacího soudu dospěl k závěru, že žalovaný odpovídá podle § 420 obč. zák. za škodu vzniklou žalobci na jeho vozidle, neboť řidič autobusu žalovaného se dopustil protiprávního jednání, spočívajícího ve znečištění vozovky a v tom, že nezabránil vzniku škody, když se nepostaral o očištění vozovky a nevaroval řidiče přijíždějící k místu znečištění, čímž porušil povinnost zakotvenou v ust. § 415 obč. zák. Při určení výše škody na vozidle vycházel soud ze znaleckého posudku znalce Ing. J. S., který skutečnou škodu způsobenou předmětnou havárií určil částkou 52.000,- Kč.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 6. 2003, č. j. , rozsudek soudu prvního stupně, ve znění opravného usnesení, v napadeném vyhovujícím výroku ohledně částky 52.000,- Kč potvrdil, ve výroku o příslušenství jej změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 52.000,- Kč od 20. 3. 1999 do zaplacení, a žalobu o zaplacení dalšího úroku z prodlení ve výši 26 % ročně od 5. 6. 1998 do 19. 3. 1999 a úroku z prodlení ve výši 14 % ročně od 20. 3. 1999 do zaplacení zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a vůči státu. Odvolací soud k návrhu žalobce znovu vyslechl svědka M. K. a vzhledem k tomu, že o všech rozhodných skutečnostech vypovídal objektivně a od svých předchozích výpovědí před soudem a před orgány policie se neodchýlil a protože jeho výpověď je v souladu s dalšími provedenými důkazy (s výpovědí svědkyně K. i s obsahem vyšetřovacího spisu, ze kterého je patrné, že při prohlídce autobusu v garážích žalovaného policie zjistila na boku autobusu stříkance, které mohly pocházet od nafty), uzavřel, že věrohodnost tohoto svědka nebyla zpochybněna. S právními závěry soudu prvního stupně se proto ztotožnil; odlišný názor zaujal jen ohledně příslušenství pohledávky, neboť žalovaný se do prodlení dostal až následujícím dnem po doručení výzvy k náhradě škody.

Proti tomu rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že v řízení nebylo prokázáno, že by k vylití nafty na vozovku došlo zaviněným jednáním jeho pracovníků. Poukazuje na to, že svědek K. ve své výpovědi uvedl, že neviděl, že by z projíždějícího autobusu vypadl kanystr s naftou, nýbrž jen to, že z něj vystoupili dva muži, kteří se vrátili pro nějakou nádobu, a že v místě havárie tří aut viděl na vozovce skvrnu po naftě. Vylití nafty z manipulačního autobusu považuje dovolatel za prakticky nemožné, neboť jednak se v něm nafta nepřeváží, a i kdyby ji řidič odcizil v garáži, je velmi nepravděpodobné, že by kanystr s naftou převezl přes kontrolu, že by kanystr umístil u otevřených dveří autobusu a že by během krátké doby vyteklo na vozovku větší množství nafty. Podstatné rozpory jsou i ve výpovědích svědků, neboť svědek K. uvedl, že k nehodě došlo až poté, kdy autobus z místa nehody odjel, naproti tomu svědkyně K. uváděla, že v době, kdy dostala smyk, viděla projíždět v zatáčce autobus DP. Podle jeho názoru neměli zaměstnanci žalovaného důvod činit nějaká preventivní opatření, neboť v době, kdy projížděli místem, kde následně došlo k haváriím, žádná skvrna od nafty na vozovce nebyla; jinak by autobus žalovaného musel rovněž havarovat. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, za nějž jedná osoba s právnickým vzděláním, a že je podle přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu z důvodu v dovolání uplatněného a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu je v dovolání vyvozována z toho, že odvolací soud nezjistil správně skutkový stav a že provedené důkazy nesprávně hodnotil a neodstranil mezi nimi rozpory. Je tedy zřejmé, že dovolatel uplatňuje dovolací důvod podle , který spočívá v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

O takový případ se jedná, je-li rozpor mezi rozhodnutím odvolacího soudu a obsahem spisu, a to buď za situace, kdy odvolací soud při rozhodování vycházel ze skutečnosti, pro kterou není ve spise podklad, tedy vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly, ani jinak nevyšly najevo, anebo naopak pominul-li určitou podstatnou skutečnost, která vyplývá z obsahu spisu, anebo je-li v hodnocení důkazů popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska důležitosti, zákonnosti, pravdivosti, popř. věrohodnosti logický rozpor. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout pochybení, není možno polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani jeho výsledek (skutkové zjištění), z jiných než uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.

Podle ustanovení odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. To má umožnit odvolacímu soudu, aby na základě doplněného dokazování mohl dojít k vlastnímu zjištění skutkového stavu, které může být odchylné od skutkového zjištění, které učinil soud prvního stupně. Jestliže odvolací soud má pochybnost o správnosti skutkových závěrů soudu prvního stupně nebo považuje za významnou určitou okolnost, může za splnění předpokladů provést potřebné důkazy sám, a po jejich zhodnocení učinit vlastní skutková zjištění.

V posuzované věci odvolací soud po opakování důkazů učinil v souladu s ust. vlastní skutkové závěry odlišné od soudu prvního stupně, ze kterých pak při právním posouzení věci vycházel již v rozhodnutí, jímž dřívější rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil; odchylné skutkové zjištění odvolacího soudu tak bylo výsledkem opakování již provedených důkazů. Podkladem pro odlišná skutková zjištění odvolacího soudu se tak staly důkazy provedené v odvolacím řízení procesně předepsaným způsobem ( , 2 ). Takto zjištěný skutkový stav věci nedoznal změny ani po dalším opakování důkazu výslechem svědka M. K. v odvolacím řízení při přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně, jímž žalobě na zaplacení částky 52.000,- Kč s přísl. bylo vyhověno.

Skutkový závěr odvolacího soudu o tom, že z projíždějícího autobusu žalovaného vypadl kanystr, z něhož se na vozovku rozlila nafta, jehož správnost dovolatel zpochybňuje, odvolací soud učinil jednak z opakovaného výslechu svědka M. K., který vypověděl, že viděl z autobusu označeného logem DP, jenž zastavil mimo stanici, vystoupit mechanika, který se vrátil pro kanystr, a že na místě, kde barel zůstal ležet, se vzápětí nacházela ropná skvrna, na níž havarovalo auto žalobce a posléze i další dvě auta, a dále na základě záznamu, obsaženého ve vyšetřovacím spise policie, která šetřením v garážích zjistila prohlídkou manipulačního autobusu, s nímž uvedeného dne jel řidič R., stříkance pod pravým předním blatníkem a kolem něj, které mohly pocházet od nafty. Uvedené skutkové zjištění je tedy podloženo důkazy, které byly provedeny již v původním řízení před odvolacím soudem a jež nebyly zpochybněny ani opakovaným výslechem svědka M. K. v odvolacím řízení. S výpověďmi svědků M. K. a K. se odvolací soud vypořádal v rámci hodnocení důkazů ( ) a žádné rozpory v nich neshledal, neboť oba výslovně uvedli, že v době havárie prvého vozu byl autobus žalovaného ještě na místě. Hodnocení důkazů soudem ( ) není samo o sobě - jak je uvedeno výše - způsobilým dovolacím důvodem.

V dané věci tedy nelze dovodit, že by rozhodnutí odvolacího soudu vycházelo ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, nebo že by toto zjištění bylo v rozporu s obsahem spisu, a nejde ani o případ, že by odvolací soud pominul nějakou podstatnou skutečnost v řízení prokázanou; důvod dovolání uvedený v ustanovení není tudíž dán.

Ze shora uvedeného vyplývá, že z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je rozsudek odvolacího soudu správný. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného zamítl ( , věta před středníkem ).

Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ust. , a , neboť žalovaný neměl v dovolacím řízení úspěch a žalobci v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. listopadu 2004

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu