Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
15 C 22/2021-19
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
IČO
sídlem adresa, číslo obec
zastoupené advokátem titul jméno příjmení, IČO
sídlem adresa, číslo obec
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 461 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 461 Kč a částku 33,34 Kč.
II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 600 Kč a částky 43,66 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 461 Kč a částku 33,34 Kč.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 600 Kč a částky 43,66 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Předmětem řízení byla žaloba na zaplacení částky 1 061 Kč a částky 77 Kč, podaná ke zdejšímu soudu formu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 11. listopadu 2020. Částka 1 061 Kč představovala jednak nedoplatek pojistného 461 Kč za období od 12. listopadu 2019 do 21. února 2020, k jehož placení ve výši 1 611 Kč za čtvrtletní pojistné období se žalovaný měl zavázat ve smlouvě účastníků o pojištění vozidla tovární značky tovární značka a typ, anonymizována dvě slova, registrační značka, uzavřené mezi účastníky dne datum, jejímž předmětem bylo typ pojištění anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova a jednak paušalizovaných nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného ve výši 600 Kč, a to za prokazatelně odeslanou upomínku na dlužné pojistné s upozorněním na možnost zániku pojištění. Předmětem řízení byl také úrok z prodlení z těchto peněžitých pohledávek v částce 77 Kč, jenž byl takto kapitalizován za období od 22. února do 11. listopadu 2020.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako žalobkyně a její zástupce se nedostavil k nařízenému jednání, když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.
Na základě dokazování soud zjistil skutkový základ uváděný žalobkyní, byť v podrobnostech odlišný. Soud tedy zjistil, že mezi účastníky byla v žalobkyní uváděný den (uzavření smlouvy) sjednána smlouva. Ta ovšem pojišťovala uváděné vozidlo jen z části, a to skla ve vozidle za pojistné 675 Kč ročně a ve zbytku pojistného 5 767 Kč ročně bylo placeno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla. Pojištění bylo sjednáno ode dne podepsání písemné smlouvy na dobu neurčitou s uváděným pojistným obdobím, za které mělo být placeno pojistné za obě pojištění v celkové výši 1 061 Kč. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, ani žalovanou náhradu za upomínání, když žalovaný neuváděl tvrzení o opaku, ačkoli mu tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“).
Shora uvedené ujednání účastníků hodnotí soud souladně s žalobkyní jako pojistnou smlouvu, jejíž režim se ve vztahu k pojištění odpovědnosti řídil primárně ustanoveními § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), (dále jen„ ZPOPV“) a ve věcech tímto zákonem neupravených a také ohledně pojištění skel automobilu ustanoveními § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Z dané smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaný byl pak povinen hradit pojistné do doby zániku pojištění. Doba pro placení pojistného se řídila ustanovením § 2783 odst. 2 OZ, podle nějž je běžné pojistné splatné prvního dne pojistného období, když nebylo tvrzeno jiné ujednání.
Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení žalované jistiny v částce 461 Kč je tedy důvodný. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný úrok z prodlení, počítaný z tohoto pojistného v částce 33,34 Kč, považuje soud v souladu s uvedenými právními předpisy za úrok z prodlení zákonný.
Ze všech shora uvedených zjištění a právních hodnocení soud žalobě na zaplacení pojistného s úrokovým příslušenstvím vyhověl, jak je uvedeno pod bodem I. výroku. Lhůta pro plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 OSŘ.
Výrokem II. soud naopak zamítl žalobu na zaplacení paušalizovaných nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného ve výši 600 Kč, neboť žalobkyně netvrdila, že by se žalovaný k placení takového náhradového paušálu zavázal a pokud se snad žalobkyně domáhala náhrady nákladů na uplatnění pohledávky ve smyslu § 513 OZ, resp., náhrady toho, oč se jí zmenšil majetek v důsledku uplatnění pohledávky, pak žalobkyně nevysvětlila, jaké náklady jí takto vznikly a žádné náklady ani nedoložila. Nebylo tedy možné na základě uplatněných skutkových tvrzení zjistit právní normu, z níž by žalovaná povinnost v tomto rozsahu vyplývala.
Protože nárok na zaplacení částky 600 Kč byl hodnocen jako nedůvodný, zamítl soud výrokem II. také žalobu na zaplacení úroku z prodlení z této částky s ohledem na vázanost tohoto příslušenství k této jistině.
Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě převážně procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.