Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 14/2021-19
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
IČO
sídlem adresa, číslo obec
zastoupené advokátem titul jméno příjmení, IČO
sídlem adresa, číslo obec
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 629 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 629 Kč a částku 54,46 Kč.
II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 600 Kč a částky 53,54 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 629 Kč a částku 54,46 Kč.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 600 Kč a částky 53,54 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Předmětem řízení byla žaloba na zaplacení částky 1 229 Kč a částky 104 Kč, podaná ke zdejšímu soudu formu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 12. listopadu 2020. Částka 1 229 Kč představovala jednak nedoplatek pojistného 629 Kč za období od 19. prosince 2019 do 9. ledna 2020, k jehož placení ve výši 2 618 Kč za pololetní pojistné období se žalovaný měl zavázat ve smlouvě účastníků o pojištění vozidla tovární značky tovární značka a typ, anonymizována dvě slova, registrační značka, uzavřené mezi účastníky dne datum, jejímž předmětem bylo typ pojištění anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova a jednak paušalizovaných nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného ve výši 600 Kč, a to za prokazatelně odeslanou upomínku na dlužné pojistné s upozorněním na možnost zániku pojištění. Částka 104 Kč pak představovala úrok z prodlení v zákonné výši z těchto peněžitých pohledávek za období od 10. ledna do 12. listopadu 2020.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako žalobkyně a její zástupce se nedostavil k nařízenému jednání, když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.
Na základě dokazování soud zjistil skutkový základ uváděný žalobkyní, byť v podrobnostech odlišný. Soud tedy zjistil, že mezi účastníky byla v žalobkyní uváděný den (uzavření smlouvy) sjednána smlouva. Ta ovšem pojišťovala odpovědnost za újmu způsobenou provozem uváděného vozidla, nikoli vozidlo samotné. Pojištění bylo sjednáno ode dne podepsání písemné smlouvy na dobu neurčitou s uváděným pojistným obdobím, za které mělo být placeno pojistné v uváděné výši. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, ani žalovanou náhradu za upomínání, když žalovaný neuváděl tvrzení o opaku, ačkoli mu tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“).
Shora uvedené ujednání účastníků hodnotí soud souladně s žalobkyní jako pojistnou smlouvu, jejíž režim se řídil primárně ustanoveními § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), (dále jen„ ZPOPV“) a ve věcech tímto zákonem neupravených ustanoveními § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Z dané smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaný byl pak povinen hradit pojistné do konce kalendářního měsíce, v němž pojištění zaniklo. Doba pro placení pojistného se řídila ustanovením § 2783 odst. 2 OZ, podle nějž je běžné pojistné splatné prvního dne pojistného období, když nebylo tvrzeno jiné ujednání.
Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení žalované jistiny v částce 629 Kč je tedy důvodný. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný úrok z prodlení, počítaný z tohoto pojistného v částce 54,46 Kč, považuje soud v souladu s uvedenými právními předpisy za úrok z prodlení zákonný.
Ze všech shora uvedených zjištění a právních hodnocení soud žalobě na zaplacení pojistného s úrokovým příslušenstvím vyhověl, jak je uvedeno pod bodem I. výroku. Lhůta pro plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 OSŘ.
Výrokem II. soud naopak zamítl žalobu na zaplacení paušalizovaných nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného ve výši 600 Kč, neboť žalobkyně netvrdila, že by se žalovaný k placení takového náhradového paušálu zavázal a pokud se snad žalobkyně domáhala náhrady nákladů na uplatnění pohledávky ve smyslu § 513 OZ, resp., náhrady toho, oč se jí zmenšil majetek v důsledku uplatnění pohledávky, pak žalobkyně nevysvětlila, jaké náklady jí takto vznikly a žádné náklady ani nedoložila. Nebylo tedy možné na základě uplatněných skutkových tvrzení zjistit právní normu, z níž by žalovaná povinnost v tomto rozsahu vyplývala.
Protože nárok na zaplacení částky 600 Kč byl hodnocen jako nedůvodný, zamítl soud výrokem II. také žalobu na zaplacení úroku z prodlení z této částky s ohledem na vázanost tohoto příslušenství k této jistině.
Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě byly účastníci procesně úspěšný přibližně ve stejném poměru. Proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů žádnému z nich.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.