Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 1036/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Jiřího Macka ve věci žalobce V. K., zastoupeného, advokátkou, proti žalovanému J. B., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 45 395 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. června 2002 č. j. -113, ve znění opravného usnesení ze dne 19. dubna 2004 č. j. , takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 10. dubna 2001 č. j. -79 ve výroku pod bodem I uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci částku 42 395 Kč s 23% úrokem z prodlení od 5. 10. 1998 do zaplacení, ve výroku II zamítl žalobu v rozsahu, ve kterém se žalobce domáhal zaplacení dalších 3 000 Kč s 23% úrokem z prodlení od 28. 9. 1998 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 42 395 Kč i za dobu od 28. 9. 1998 do 4. 10. 1998, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce, podle níž žalobce půjčil žalovanému 3 000 Kč. Tuto částku však žalobci nevrátil. Dále zjistil, že účastníci uzavřeli nepojmenovanou smlouvu, podle níž žalobce ubytoval dle objednávky žalovaného jeho pracovníky, zajistil jim stravu, nápoje a cigarety a žalovaný se zavázal zaplatit sjednanou cenu. Vycházel zejména z písemných uznávacích prohlášení žalovaného, které hodnotil jako platně uzavřené dohody o narovnání podle (dále jen „“), nahrazující mezi účastníky práva sporná nebo pochybná. Nepřihlédl k písemnému prohlášení J. T. z 26. 8. 1998, podle něhož by neměl být žalovaný odpovědný za pohledávky žalobce, právě pro existenci dohody o narovnání ze 17. 9. 1998, v níž žalovaný uznal svoji povinnost zaplatit žalobci částku 42 395 Kč, včetně nevrácené půjčky 3 000 Kč. Žalobě proto vyhověl, avšak kromě částky 3 000 Kč s příslušenstvím, neboť domáhal-li se žalobce zaplacení částky 6 600 Kč za ubytování od 17. 9. 1998 do 28. 9. 1998, je nárok důvodný jen částečně, a to ohledně částky 3 600 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit v dohodě o narovnání. Soud prvního stupně rovněž žalobci nepřiznal požadovaný úrok z prodlení za dobu od 28. 9. 1998 do 4. 10. 1998, kdy žalovaný ještě nebyl v prodlení.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. června 2002 č. j. -113, ve znění opravného usnesení ze dne 19. dubna 2004 č. j. , ve výroku pod bodem I odmítl odvolání směřujícímu proti zamítavému výroku rozsudku soudu prvního stupně (výrok pod bodem II), jinak rozsudek soudu prvního stupně výrokem pod bodem II potvrdil (ve výrocích pod body I a III) a ve výroku pod bodem III rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud neshledal žalovaným namítanou vadu řízení (rozhodování vyloučené soudkyně), ani neúplně zjištěný skutkový stav. Na rozdíl od soudu prvního stupně hodnotily ze dne 27. 9. 1998 jako uznání dluhu, toto odlišné právní hodnocení však nic nemění na věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně.

Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu výroku pod bodem II (a závislého výroku pod bodem III) podal žalovaný dovolání, v němž namítl, že dosavadní řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Namítl, že ve věci rozhodovala podjatá soudkyně, další vada řízení spočívala podle jeho názoru v tom, že dovolatel nebyl řádně předvoláván k jednáním u odvolacího soudu, které proběhlo bez jeho účasti a také v tom, že soud nevyhověl jeho návrhu na provedení důkazu výslechem několika svědků, jejichž výpověď mohla zásadním způsobem ovlivnit rozhodnutí soudu. Navrhl zrušení rozsudků soudů obou stupňů.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé a podle proti rozsudku, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku nebo usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O žádný z uvedených případů se v posuzované věci nejedná.

Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, může být dovolání dále přípustné podle za podmínky, že dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní právní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Dovolací soud však není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle zabývat se jinými než právními otázkami.

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.

V posuzované věci dovolatel nevymezuje ve svém dovolání žádnou právní otázku, která by mohla mít zásadní právní význam ve shora uvedeném smyslu. Dovolatel pouze poukazuje na vady, které podle jeho názoru dosavadní řízení mělo. Vzhledem k tomu, že dovolací soud je vázán uplatněným dovolacím důvodem a že zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce posuzuje pouze z hlediska uplatněného důvodu, nemohl dospět k závěru, že rozsudek odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání tudíž není přípustné ani podle

Dovolání není přípustné i vzhledem k ustanovení , neboť dovoláním dotčeným výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 20 000 Kč (nárok na vrácení půjčky ve výši 3 000 Kč s příslušenstvím), resp. o peněžitém plnění nepřevyšujícím v obchodních věcech částku 50 000 Kč (nárok na zaplacení částky 39 395 Kč s příslušenstvím).

Pokud dovolání není přípustné, nemůže být ani posuzován dovolací důvod podle , tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a , když úspěšnému žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. října 2004

JUDr. Zdeněk Des, v.r.

předseda senátu