Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 955/2002

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně K. R., spol. s r.o., zastoupené, advokátem, proti žalovaným 1) JUDr. P. M., advokátu, jako správci konkursní podstaty A. a.s.- v likvidaci, 2) Č. z. a r. b., a.s., zastoupené, advokátem, o zaplacení 4,059.816,- Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. června 2002, č. j. - 117 takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) na náhradu nákladů dovolacího řízení 38.137,50 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám advokáta žalované 2) …

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalované 2) změnil výrok I. rozsudku bývalého Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 5. 8. 1999 č. j. – 63, jímž soud prvního stupně vyhověl žalobě a zavázal žalovanou 2) zaplatit žalobkyni 2,975.000,- Kč, tak, že žalobu na zaplacení částky 2,975.000,- Kč zamítl. Vedle toho rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Žalobkyně se na druhé žalované domáhala zaplacení uvedené částky na základě záručníy, podle které byla žalovaná 2) povinna plnit za žalovaného 1) v případě, že ten nebude splácet dohodnutý úvěr.

Odvolací soud doplnil dokazování o důkazy týkající se postoupení pohledávek, ze kterých dovodil, že do řízení na místo původní žalobkyně B. B., a. s. vstoupila jako právní nástupkyně K. R., spol. s r.o. Dokazování dále doplnil o smlouvu o úvěru ev. č. ……2422 uzavřenou mezi B. B. a. s. a A. a.s. na období od 5. 11. 1993 do 25. 10. 1997 a záručníu č. 8501 – 93 L. Soud vyšel z nesporného faktu, že mezi žalobkyní (její právní předchůdkyní) a původní žalovanou 1) [tj. A. a.s.] byla dne 5. 11. 1993 uzavřena smlouva o střednědobém úvěru ve výši 3,500.000,- Kč. Úvěr byl zajištěn zárukou vyplývající ze záručníy, kterou dne 27. 10. 1993 vydala druhá žalovaná. Vzhledem k porušení smlouvy o úvěru a nehrazení splátek A. a.s., žalobkyně od smlouvy dne 6. 2. 1995 odstoupila a vyzvala A. a.s. k uhrazení dlužných splátek. Poté, co tato odmítla zaplatit, obrátila se s odkazem na záručníu na žalovanou 2). Mezi účastníky taktéž není sporu o výši dlužné částky, která najisto vyplývá z obsahu smlouvy a záručníy.

Odvolací soud se zabýval otázkou, zda podmínky smlouvy o úvěru, které byly sjednány mezi právní předchůdkyní žalobkyně a původní žalovanou 1), nebyly v rozporu se stanovenými podmínkami záručníy, kterou vystavila žalovaná 2). Dospěl k závěru, že žalovaná 2) jakožto ručitelka není povinna z výše uvedené záručníy plnit. Žalovaná 2) dala v záručníě jasně najevo, že úvěrové splátky musí být provedeny vždy k „ultimu“ měsíce (tedy k poslednímu dni měsíce) ve výši 95.000,- Kč od 30. 11. 1994 do 30. 9. 1997 a k zajištění úvěru bude věřitelem při uzavření úvěrové smlouvy využita jako zajišťovací instrument pouze – „bankovní záruka poskytnutá záruční bankou“. Žalobkyně a A. a.s. si ve smlouvě o úvěru dohodly, že úvěrové splátky jsou splatné vždy do 25. každého měsíce a vedle toho si pro zajištění úvěru dohodly termínovaný vklad na dva roky v hodnotě 550.000,- Kč. Pokud tedy nebyly smlouvou o úvěru respektovány podmínky, které stanovila žalovaná 2) v záručníě ve smyslu ustanovení obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obch. zák.“), nelze po ní požadovat, aby za takových okolností ze záručníy plnila.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že došlo ke změně rozsudku soudu prvního stupně a důvodem k podání dovolání je to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka napadá rozdílný výklad a hodnocení dvou podmínek v záručníě, a to pojmu „k ultimu měsíce“ a „jiné zajištění úvěru“. V prvním případě se domnívá, že lépe odpovídá výklad soudu prvního stupně, který pojem posoudil jak po stránce jazykové, tak po stránce obchodních zvyklostí, a nikoliv v souvislosti s ostatními podmínkami záručníy, jak to učinil odvolací soud. Ve druhém případě je dovolatelka přesvědčena, že podmínky záručníy byly taktéž splněny, neboť termínovaný vklad, přestože byl ve smlouvě o úvěru zmíněn jako zajišťovací institut, takovou funkci neměl a ani mít nemohl. Ze smlouvy o termínovaném vkladu, která je přílohou dovolání, vyplývá, že po dvou letech bylo na účet klienta převedeno 550.000,- Kč, tedy že banka takové prostředky ani použít nemohla. Podmínky záručníy nebyly ze strany poskytovatele úvěru porušeny, byly realizovány ve prospěch A. a.s. se snahou zajistit včasné splacení úvěru, a proto dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Současně žádá o odložení vykonatelnosti podle ustanovení , ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále též jen „“).

Žalovaná 2) ve vyjádření k dovolání se plně ztotožňuje s napadeným rozsudkem. Odvolací soud správně vyložil pojmy „k ultimu“ a „jiné zajištění úvěru“. Zajišťovacími jsou i jiné prostředky, než které zná obchodní zákoník. Žalobkyně důsledně nerespektovala podmínky, stanovené v záručníě a proto není povinností žalované 2) plnit ze záruky.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. 1. 2001).

Posoudit, zda je napadený rozsudek odvolacího soudu se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu podle , obsahově konkretizovanému dovolacími námitkami správný, znamená v tomto případě především přezkoumat opodstatněnost odvolacím soudem vysloveného právního názoru, že výkladem pojmu „k ultimu měsíce“ nelze dospět k jinému závěru, než že se jedná o poslední den měsíce a že sjednání jakéhokoliv zajištění nad rámec záručníy, bylo jejím porušením, v jehož důsledku nevzniká nárok na plnění vůči žalované 2).

Záručníu č. 8501-93 L uzavřenou ve smyslu ustanovení a násl. obch. zák. žalovaná 2) prohlásila, že uspokojí pohledávky věřitele B. B., a.s. pobočky B. (právní předchůdkyně žalobkyně) vůči dlužníkovi A. a.s. za podmínek stanovených toutou.

Článek I. bod 1b cit.y uvádí, že jednotlivé splátky jistiny úvěru budou splatné tak, že první splátka bude splatná ke dni 31. 10. 1994 ve výši 95.000,- Kč a další vždy k ultimu měsíce ve výši 95.000,- Kč od 30. 11. 1994 do 30. 9. 1997, konečná splatnost úvěru byla stanovena na 31. 10. 1997.

Článek I. bod 1f cit.y uvádí, že k zajištění úvěru budou věřitelem při uzavření úvěrové smlouvy využity pouze tyto zajišťovací instrumenty: bankovní záruka poskytnutá záruční bankou.

Podle článku I. bodu 2 ručitel není dále povinen plnit své závazky ze záručníy, jestliže se podmínky ze zaručovaného úvěru odchýlí od výše specifikovaných podmínek.

Ze shora uvedené smlouvy o úvěru č. ……2422 vyplývá, že banka poskytne úvěr společnosti A., a.s. v celkové výši 3,500.000,- Kč na období od 5. 11. 1993 do 25. 10. 1997. V bodě 7 smlouvy označeném „způsob zajištění úvěru“ je uvedeno, že úvěr je zajištěn „ČMZRB ve výši 85% nesplacené jistiny dle záručníy č. 85011-93 L ze dne 27. 10. 1993 a termínovaným vkladem na dva roky v hodnotě 550.000,- Kč“.

V bodě 8 úvěrové smlouvy nazvaném „Konkretizace obecných podmínek“ je uvedeno, že klient zajistí, aby na běžném účtu bylo vždy koncem měsíce minimálně 56.000,- Kč na úhradu poplatků a úroků, a s platností od 25. 10. 1994 pak dalších 95.000,- Kč na úhradu příslušné měsíční splátky.

Dovolací soud se ztotožňuje s právním posouzením odvolacího soudu, které považuje za správné. Výkladem pojmu v záručníě - vždy „k ultimu“ měsíce - ke kterému měla být splatná měsíční splátka ve výši 95.000,- Kč nelze dospět k závěru, že splatnost měsíční splátky mohla být v úvěrové smlouvě sjednána, aniž by došlo k porušení podmínky v záručníě, na každý 25. den v měsíci podle splátkového kalendáře. Je všeobecně známo, že „ultimo“ je výraz používaný pro poslední den měsíce, čtvrtletí, pololetí či roku nebo pro konce těchto období. Na burze se jako ultimové obchody označují operace, které se mají plnit poslední den v měsíci (viz Všeobecná encyklopedie DIDEROT, 8. svazek, 1999, s. 186) Za použití výkladových pravidel, stanovených v až 3 obch. zák. nelze dospět k jinému závěru.

Vzhledem k tomu, že dovolací soud shledal první ze dvou závěrů, na kterých odvolací soud založil své rozhodnutí, správným, neposuzoval již závěr druhý, neboť ani jeho případná nesprávnost nemůže být důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání jako nedůvodné zamítl ( věta před středníkem ), když napadené rozhodnutí odvolacího soudu je správné.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle v návaznosti na ustanovení , a Žalobkyně neměla v dovolacím řízení úspěch a je povinna zaplatit náhradu nákladů dovolacího řízení žalované 2), které spočívají v nákladech právního zastoupení – tj. jeden úkon advokáta – vyjádření k dovolání – podle ., a vyhl. č. a za jeden paušál hotových výdajů 75,- Kč podle vyhl. č. , celkem tedy 38.137,50 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 27. října 2004

JUDr. František Faldyna, CSc.,v.r.

předseda senátu