Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 632/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v právní věci žalobkyně Ž. o. v P., zastoupené advokátem, proti žalované S., a.s., zastoupené advokátem, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12.6.2003, č.j. -122, za účasti občanského sdružení Svazu klubů mládeže se sídlem v Praze 9, Teplická 280, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil rozsudek, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu, jejímž prostřednictvím se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem v ní označených nemovitostí. Dospěl k závěru, že kupní smlouva ze dne 1.10.1969, kterou byly dotčené nemovitosti převedeny žalobkyní na právního předchůdce žalované, byla uzavřena platně. Z ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 218/1949 Sb. podle jeho názoru plyne, že předchozí souhlas orgánu státní správy byl vyžadován ke zcizení nebo zavazení majetku církví, nikoli již k samotnému uzavření smlouvy o převodu vlastnictví. Podmínka tohoto předchozího souhlasu byla splněna tím, že smlouva byla sjednána s odkládací podmínkou, že vstupuje v účinnost dnem, kdy tento souhlas bude udělen. I v případě, že by smlouva platnou nebyla, uvedl odvolací soud, nabyla by žalovaná vlastnictví vydržením, a to k 1.1.1992, neboť byla (resp. její právní předchůdce) „se zřetelem ke všem okolnostem“ v dobré víře, že na základě této smlouvy je vlastníkem.

Žalobkyně (zastoupena advokátem) ve včasném dovolání namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu v otázce sjednání a udělení souhlasu příslušného orgánu státní správy spočívá na nesprávném právním posouzení věci; tento souhlas byl podle dovolatelky udělen v rozporu s § 10 odst. 3 zák. č. 218/1949 Sb., až po uzavření kupní smlouvy, a na tom sjednání odkládací podmínky nemůže ničeho změnit. Nesprávné jsou i úvahy odvolacího soudu o vydržení sporných nemovitostí, jelikož nepřihlédl k tomu, že držba právního předchůdce žalované „v tomto případě postrádá oprávněnost“, ujal-li se jí „na základě nicotného právního úkonu uzavřeného v rozporu se zákonem“.

Žalovaná označila ve svém vyjádření dovolání žalobkyně za „naprosto neopodstatněné“, jež kromě toho „nespecifikuje“, v čem spatřuje splnění podmínky zásadního právního významu rozhodnutí, aby dovolání bylo připuštěno. Proto navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.

Dovolání vskutku není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich) vyslovené v až c/

Ve smyslu § 237 odst. 1 o.s.ř je dovolání přípustné v případě měnícího rozhodnutí (písm. a/), nebo v případě, že bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozhodnutí, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (písm. b/), anebo tehdy, bylo-li potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že jde o rozhodnutí, které má (ve věci samé) po právní stránce zásadní význam (písm. c/).

Z ustanovení přípustnost dovolání v dané věci neplyne zjevně, neboť napadený rozsudek není měnící, nýbrž potvrzující.

Nezakládá ji ani ustanovení , jelikož není splněna podmínka, aby soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozhodnutí, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu (odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž rozhodl v obsahové shodě s rozhodnutím předchozím).

Aby mohlo být dovolání přípustné podle , musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Proto způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (, věta první, ), lze podmínku, že rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné. Naopak nelze v rámci dovolacího přezkumu, jehož přípustnost má být založena ustanovením , zohlednit výhrady (uplatnitelné jinak prostřednictvím dovolacích důvodů podle nebo odst. 3 ) proti úplnosti nebo správnosti skutkových zjištění, na jejichž základě odvolací soud rozhodl.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Žalovaná správně připomíná, že dovolatelka pominula nabídnout argumenty ve prospěch názoru, že tyto podmínky jsou v daném případě splněny; samotným hodnocením námitek, jež v dovolání vznesla, k pozitivnímu závěru dospět nelze.

O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci zjevně nejde.

Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud - při posouzení otázky výkladu ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 218/1949 Sb. - uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe; oponentura proti nim k právním závěrům, jež by bylo možné pokládat za zásadní, resp. zásadně právně významné (ve smyslu, jenž byl výše vyložen) proto nevede.

Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení , odst. 3

Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle , věty první, odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , a ; vzhledem k tomu, že dovolací řízení bylo zahájeno po 1.1.2001, přísluší žalované náhrada nákladů právní služby podle , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Náklady dovolacího řízení spočívají v odměně zástupce (advokáta) za vyjádření k dovolání v částce 2.500,- Kč (, , , , , vyhlášky) a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se plnění domoci v rámci jeho soudního výkonu.

V Brně dne 27. října 2004

JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.

předseda senátu