Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 578/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ireny Hladíkové v právní věci žalobců A/ T. P., B/ M. P., C/ M. J., všech zastoupených advokátem, proti žalovanému Městu H. n. M., zastoupenému advokátem, o uzavření dohody o vydání nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2003, č. j. -244, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě výše označeným byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 11. 6. 2003, č. j. -223, kterým byla zamítnuta žaloba (ve zbylé části, ohledně pozemků parc. č. 1, 3 byl zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrzen již dříve), aby byl žalovaný povinen uzavřít se žalobci dohodu o vydání domu č.p. 228 stojícího na parc. č. 1, zapsaného na LV č. 974 pro obec a k.ú. H. n. M. Žalobci byli zavázáni k náhradě nákladů řízení žalovaného před soudy obou stupňů.

Proti tomuto rozsudku podali žalobci dovolání. Namítli v něm, že rozsudky nižších instancí „vychází ze skutkových zjištění, jež spočívají na nesprávném posouzení věci a nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování a naplňují tak důvody ust. …“. Byl-li ze strany obou soudů učiněn závěr o neprokázání výše kupní ceny, nabídnuté potenciálními kupci – a tím o neexistenci nápadně nevýhodných podmínek ve smyslu -, pak soudy pochybily, nebraly-li v potaz

- výpovědi svědků, zejména MUDr. S. P. a JUDr. S., a listinné důkazy k jednání o koupi domu mezi jeho původním majitelem a zájemci o koupi;

- skutečnost, že svědek JUDr. S. vypovídal dvakrát, nejprve v roce 1992 ve věku 69 let a později v roce 2003, když mu bylo již 80 let; měla být vzata podstatně více v úvahu výpověď dřívější;

- nepřesnosti při zadání znaleckého posudku o možné ceně nemovitosti znalkyni ing. K. i vady posudku samotného; obdobné platilo i při předkládání listinných důkazů žalovaným, neboť kupní smlouvy a notářské zápisy, jejichž výběr prováděl výhradně žalovaný, neměly vztah k předmětu sporu.

Žalobci navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudky obou instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání žádal jeho odmítnutí, případně zamítnutí.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas a že dovolatelé splnili podmínku advokátního zastoupení ( , ). Vzhledem k tomu, že bezprostředně předchozí (zčásti) kasační rozsudek odvolacího soudu ze dne 13. 9. 2001 ukládal první instanci doplnit dokazování a neprezentoval vlastní ucelený a od nižší instance odlišný právní názor, přicházela – při konformitě rozsudků obou instancí – v úvahu přípustnost dovolání nikoli podle , b/ , ale jen podle písm. c/ a potažmo odst. 3 téhož ustanovení; tedy přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného meritorního rozhodnutí po právní stránce.

Tato přípustnost však nebyla dána.

Nejvyšší soud opakovaně judikuje (např. v usnesení ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněném v Soudní judikatuře č. 7/2004), že při posuzování eventuality zásadního právního významu napadeného rozhodnutí vychází jen z takových právních otázek, které v dovolání dovolatel označil; tento zásadní právní význam pak může odpovídat jen dovolacímu důvodu podle (nesprávné právní posouzení věci), nikoli ostatním zákonným dovolacím důvodům. Nutno též, zejména s poukazem na konstantní výklad , zdůraznit, že dovolací soud není další řádnou přezkumnou instancí a není oprávněn zasahovat do skutkového základu věci, zjištěného soudy nižších stupňů.

Při konfrontaci s takto vytyčenými požadavky však důvody uvedené v dovolání neobstojí. Jak již shora shrnuto, namítá se v dovolání nesprávný postup nižších instancí v souvislosti s důkazní částí řízení, tedy při obstarávání skutkového základu věci. Obsah dovolání by snad, za předpokladu velmi tolerantní interpretace, mohl být relevantní ve vztahu k dovolacím důvodům zasahujícím i procesní stránku řízení, tedy k důvodům podle , odst. 3 Jak ovšem zmíněno v odkazu na judikatorní přístup Nejvyššího soudu (i Ústavního soudu v nálezech obdobného obsahu), pro případ přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí je tato přípustnost spjata jen s dovolacím důvodem, spočívajícím ve smyslu v nesprávném právním posouzení věci. Námitky, brojící výhradně proti aplikaci hmotného práva odvolacím soudem, však dovolání neobsahuje; stejně tak se v něm nevymezuje právní otázka zásadního významu, jak se současně předpokládá.

Dovolací soud proto dovolání žalobce odmítl ( věta první, ).

Žalovanému náležela s ohledem na ustanovení a náhrada nákladů řízení o dovolání. Vyjádření k dovolání ovšem bylo jediným úkonem zástupce žalovaného; při jinak nižší instancí správně určené sazbě za úkon 6.200,- Kč se proto odměna krátila dvakrát o 50%, jak podle , tak i podle K výsledným 1.550,- Kč pak bylo přičteno 75,- Kč režijního paušálu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 26. října 2004

JUDr. Ludvík D a v i d , CSc., v.r.

předseda senátu