Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2203/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud „změnil“ usnesení z 11. března 2002, č. j. -4 (kterým okresní soud nařídil exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. V. N.) pouze tak, že odstranil formulační nesprávnost soudu prvního stupně v I. odstavci výroku usnesení, spočívající v absenci slov „…k uspokojení pohledávky oprávněného ve…“. Závěr o (formální) vykonatelnosti exekučního titulu odvolací soud dovodil ze zjištění, že vykonávaný platební rozkaz byl doručen „do vlastních rukou“, tedy přímo povinné dne 23. 3. 2001, a že ta teprve 30. 3. 2001 okresnímu soudu „podala plnou moc pro své zastoupení advokátem“. Nalézací soud prvního stupně tedy podle odvolacího exekučního soudu při doručování neporušil ustanovení a podkladový platební rozkaz tak je vykonatelný.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje – pouze – z ustanovení ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “) povinná namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle spatřuje v právním závěru odvolacího soudu o vykonatelnosti podkladového titulu, ač ten podle ní vykonatelný není, jelikož byl – v rozporu s ustanovením a tedy neúčinně – doručen přímo povinné (žalované), a to přesto, že byla zastoupena advokátem vybaveným procesní plnou mocí.

Dovolací soud se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Protože uplatněným důvodem je dovolací soud vázán ( , věta první, ), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.

Dovolatelka (jež – opomíjejíc ustanovení ve spojení s – ostatně pojem „zásadní právní význam“ ani nepoužívá) se však otázkou přípustnosti dovolání nezabývá a proto argumenty ve prospěch názoru, že podmínky stanovené v , odst. 3 jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu ani nepřednáší; hodnocením samotných námitek vznesených v dovolání k závěru o splnění těchto podmínek dospět nelze.

O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde.

Jak uvedeno výše, má-li dovolání být přípustné podle , je dovolateli k dispozici pouze dovolací důvod podle ; ten však povinná – ač jej ohlásila – ve skutečnosti neuplatnila. V dovolání totiž nenamítala nesprávnou interpretaci či aplikaci ustanovení , nýbrž pouze – zcela obecně – konstatovala, že „došlo k porušení ustanovení ,“ aniž dokonce polemizovala se skutkovými zjištěními odvolacího soudu, že nalézací soud prvního stupně povinné vykonávaný platební rozkaz doručoval – a doručil – 23. 3. 2001, zatímco plná moc byla předložena teprve 30. 3. 2001, že tedy byl titul doručen v době, kdy povinná ještě advokátem zastoupena nebyla. Dovolatelka svůj závěr o nesprávnosti právního posouzení platebního rozkazu jako vykonatelného neodůvodnila vlastní skutkovou verzí, podle níž by plná moc vystavená advokátovi byla soudu předložena již před doručením vykonávaného titulu (pro úplnost se ovšem dodává, že případné nedostatky ve zjištění skutkového stavu, tedy jeho neúplnost či nesprávnost, lze vytýkat pouze prostřednictvím dovolacích důvodů podle a , jež však jsou důvody k založení přípustnosti dovolání podle nezpůsobilé.

Skutkovým základem zjištěným odvolacím soudem je soud dovolací vázán ( , 2 ), nemůže tedy vycházet ze stavu jiného, než že vykonávaný platební rozkaz byl povinné doručen 23. 3. 2001 a že podání, jímž povinná doložila plnou moc vystavenou advokátovi, bylo u soudu podáno teprve 30. 3. 2001. Za této situace je právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, odůvodněný zjištěním, že platební rozkaz byl povinné doručen v době, kdy ještě nebyla zastoupena, tedy účinně, v souladu se standardní judikaturou.

Protože – jak výše uvedeno – nelze dovodit, že napadené rozhodnutí je po právní stránce zásadního významu ( , odst. 3 ), Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle ustanovení , odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , a 243b odst. 5 ; oprávněnému, jemuž by jinak tato náhrada příslušela, však v tomto stadiu řízení náklady prokazatelně (podle obsahu spisu) nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. října 2004

JUDr. Vladimír M i k u š e k předseda senátu