Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2138/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného B. M., zastoupeného advokátem, proti povinnému A. U., zastoupenému advokátkou, prodejem nemovitosti pro částku 1,392.185,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5, pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. března 2003, č. j. - 128, takto:

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím městský soud (poté, co předchozí zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně z 22. 9. 2000, č.j. -44, zrušil) v napadené části potvrdil usnesení obvodního soudu z 29. 10. 2002, č.j. -105, ve výrocích o nařízení výkonu rozhodnutí k vydobytí příslušenství pohledávky prodejem tam specifikované stavby a o nákladech řízení.

V dovolání povinný namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “) spatřuje v tom, že se soud „nezabýval skutečnostmi jím uváděnými v odvolání a nastalými po vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně.“ Nepřihlédl tak k tomu, že s Mgr. D. T., tedy třetí osobou, uzavřel smlouvu o budoucí kupní smlouvě, že tato budoucí kupující do předmětné nemovitosti investovala 2,725.000,20 Kč a že proto podala žalobu o její vyloučení z výkonu rozhodnutí. Nárok této třetí osoby dovolatel považuje za důvod, pro nějž rozhodnutí není možno vykonat, takže „lze očekávat, že výkon rozhodnutí bude ve smyslu zastaven.“ Odvolací soud podle něj pochybil také v tom, že nepřihlédl ke skutečnosti, že (povinný) „uhradil celou dlužnou pohledávku, takže předmětem exekuce zůstaly pouze úroky.“ Ty jsou však v současnosti (oproti „nepřiměřeně vysoké“ sazbě 26 % v době vzniku dluhu) pouze tříprocentní, v důsledku čehož dovolatel považuje nařízení výkonu rozhodnutí za nespravedlivé. V závěru dovolání povinný odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval jeho návrhem na odklad výkonu rozhodnutí, a připomíná, že „předmětnou stavbu potřebuje ke své podnikatelské činnosti.“

Dovolání (přípustné podle , odst. 2 ve spojení s ) není důvodné.

Protože vady vyjmenované v ustanovení , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), k nimž je dovolací soud podle ustanovení věty druhé povinen přihlédnout z úřední povinnosti, v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ) vázán, je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí k vymožení již jen příslušenství pohledávky (exekuce k vydobytí samotné jistiny byla pravomocně zastavena) byly splněny.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Při věcném posuzování návrhu na výkon rozhodnutí soud zkoumá pouze, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného ( ), zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje exekuce nařízená nebo navržená jiným způsobem ( ), zda právo není prekludováno a zda navržený způsob exekuce na peněžité plnění není zřejmě nevhodný ( ). Okolnost, zda povinný uloženou povinnost splnil, popř. v jakém rozsahu, soud při nařízení exekuce nezkoumá; v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného.

Žádné pochybení ve zkoumání existence uvedených předpokladů výkonu rozhodnutí však dovolatel odvolacímu soudu nevytýká.

Pokud jde o jeho argumentaci řízením o vylučovací žalobě Mgr. D. T. jako budoucí kupující předmětné nemovitosti, ta je z hlediska posouzení předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí – viz výše – právně nevýznamná. Probíhající řízení o excindační žalobě může vést pouze k odložení provedení exekuce podle dost. 2 (viz níže), zatímco důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí je teprve pravomocné rozhodnutí takové žalobě vyhovující ( ).

Stejně irelevantní je z hlediska posouzení předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí k vymožení příslušenství pohledávky argument, že povinný zaplatil jistinu.

Námitka, že povinný předmětnou stavbu potřebuje ke své podnikatelské činnosti, může mít svůj význam teprve v případném řízení o zastavení výkonu rozhodnutí ( , ), ve stadiu nařízení exekuce je však bezcenná.

Pokud jde o návrh povinného na odklad výkonu rozhodnutí, k jeho projednání je v prvním stupni věcně příslušný obvodní soud ( , ), městský soud rozhodující o odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí se jím tedy zabývat nemohl, i v této části je tedy dovolání nedůvodné.

Jelikož se povinnému prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařídil jednání ( věta první ) – dovolání jako nedůvodné podle věty před středníkem zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , a 243b odst. 5 ; procesně úspěšnému oprávněnému, jemuž by jinak právo na tuto náhradu příslušelo, však v tomto stadiu řízení náklady prokazatelně (podle obsahu spisu) nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. října 2004

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.

předseda senátu