Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 132/2021
Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Baudyšem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa
o zaplacení 15.970,89 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v části, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 2.989,26 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11.445,85 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2.989,26 Kč za dobu od datum do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 3.764,63 Kč, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 9.000 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 1.031,40 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9.000 Kč za dobu od datum do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se v části, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 2.989,26 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11.445,85 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2.989,26 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 3.764,63 Kč, zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 9.000 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 1.031,40 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku a) částku 11.989,26 Kč s příslušenstvím, b) smluvní pokutu ve výši 3.764,63 Kč. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne datum byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které byly žalovanému v den podpisu smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 12.888 Kč. Tuto celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1.992 Kč. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil 6.000 Kč, čímž právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, která je tvořena zbývající částí jistiny úvěru ve výši 11.989,26 Kč, úrokem za dobu poskytnutí úvěru 916,93 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5.768,67 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 1.094,03 Kč a úhradou za možnost hrazení splátek v hotovosti ve výši 2.119,11 Kč a dále smluvní pokutou ve výši 3.764,63 Kč. Žalobce dále tvrdil, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba, na základě smlouvy ze dne datum postoupila pohledávku za žalovaným žalobci, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. K jednání soudu se bez řádné a včasné omluvy nedostavil.
3. V průběhu jednání soudu vzal žalobce žalobu zpět v části, která je blíže specifikována ve výroku I. rozsudku. Soud proto v souladu s § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení v požadovaném rozsahu zastavil.
4. Smlouvou o úvěru číslo ze dne datum má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč předané v hotovosti při podpisu smlouvy. Smluvní strany si dále sjednaly souhrnný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 12.888 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že úvěr spolu s poplatkem právnímu předchůdci žalobce vrátí, a to v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1.992 Kč. Ve smlouvě si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně v případě prodlení s úhradou splátek úvěru.
5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamem postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce mimo jiné i pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru.
6. Oznámením o postoupení pohledávek z datum má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že postoupil pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru na žalobce.
7. Výzvou k plnění ze dne datum a podacím archem z datum má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné pohledávky ze smlouvy o úvěru ve výši 35.318,61 Kč z titulu smlouvy o úvěru.
8. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne datum uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba smlouvu o úvěru číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč předané v hotovosti při podpisu smlouvy, které se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 12.888 Kč v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1.992 Kč Součástí smlouvy bylo ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně v případě prodlení s úhradou splátek úvěru. Žalovaný dluh řádně nesplácel, když na svůj dluh uhradil celkem 6.000 Kč a ke dni splatnosti úvěru dlužil žalobci částku v celkové výši 21.888 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobce. Žalobce následně vyzval žalovaného k úhradě částky 35.318,61 Kč, žalovaný však žalobci dosud ničeho neuhradil.
9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
12. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené anonymizována dvě slova bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále též jen jako„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.
18. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, zda ze strany právního předchůdce žalobce došlo k posouzení schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil žádné důkazy. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného jeho právní předchůdce postupoval s odbornou péčí.
19. Pokud právní předchůdce žalobce přesto poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.
20. Dle smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti částku 15.000 Kč, kterou měl žalovaný žalobci vrátit společně s poplatkem ve výši 12.888 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr předchůdci žalobce řádně nevrátil, když na svůj dluh uhradil pouze 6.000 Kč a nadále dluží žalobci na jistině částku 9.000 Kč.
21. Jelikož žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část dlužné jistiny ve výši 9.000 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobci vrátit. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou jistiny ze smlouvy o úvěru ve výši 9.000 Kč, vznikl žalobci rovněž nárok na úrok z prodlení v zákonné výši, kdy žalobce za dobu od datum, kdy uplynula lhůta pro úhradu poslední splátky úvěru, požaduje úrok z prodlení ve výši 10 % ročně. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci vedle zbývající části jistiny i zákonný úrok z prodlení dle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce měl ve věci úspěch v podstatě ve stejném rozsahu, v jakém byl úspěšný žalovaný. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.
23. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím zdejšího soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.